Byla bych vděčná za roli, kde bych si mohla hrábnout do duše, přeje si herečka Zlata Adamovská

20. červenec 2023

Má za sebou velké role jako Janu z Arcu či Marketu Lazarovou. „Považovala jsem si toho. Nebyla jsem nikdy nafoukaná, abych si řekla, že jsem pro velkou roli zrozena. Vždycky jsem byla překvapená, že si mě někdo vybral,“ zdůrazňuje. Má ráda hraní na letních scénách? Čím je pro ni práce s Ondřejem Sokolem tak přitažlivá? Co ji poskytuje angažmá ve Studiu Dva? Kam se chystá na dovolenou? Cestuje ráda?

„V komerčním divadle se potýkám s lehčím žánrem. Byla bych teď vděčná za nějakou roli, kde bych si mohla hrábnout do duše,“ přeje si Zlata Adamovská.

„Herec by se měl otřískat a ze začátku hrát úplně všechno. I když se mu to nelíbí, protože překonat překážky je cesta, jak ze zocelit. Když máte angažmá, máte navíc možnost růst vedle starších herců a můžete ledacos okoukat. Když stojíte vedle velkých hereckých osobností, to musíte být fakt velký hlupák, abyste něco nepochytil.“

Je přesvědčená, že na divadle i ve filmu měla velké štěstí. „Točila jsem s režisérskými osobnostmi a vždycky jsem se snažila odnést si ze spolupráce maximum, načerpat pro další práci to nejlepší. Ale s každou rolí jste stejně zase na začátku a práce je to nekonečná.“

A práce před mikrofonem? „Po studiích jsem pracovala v rozhlase často. Pak se ale spolupráce odmlčela a nevím, jestli je to moje vina, nebo čí. Miluju poslech rozhlasových her a audioknih. Ráda hry poslouchám, i když v nich nehraju. Rozhlas na mě kašle,“ uzavírá Zlata Adamovská v Blízkých setkáních.

autoři: Vasil Fridrich , eh

Související