Václav Malý: Kdy a proč jsme se odklonili od křesťanských hodnot?

„Je pravda, že už v 19. století docházelo k odpadu dělníků od církve. Po první světové válce došlo k dalšímu rozpolcení a samozřejmě komunisté toho využili. Ten čtyřicetiletý útlak, ta snaha vymazat vůbec křesťanské povědomí z duše našich národů, byl zřejmý a cíl zůstával, i když metody se měnily,“ uvažuje Václav Malý.

„Samozřejmě 50. léta byla nejhorší, 60.–70. byla mírnější, ale cíl zůstával. Ono to poznamenalo dvě tři generace a nese se to až do současnosti. V dnešní globalizované době mladí lidé přicházejí do styku se světem, což je dobře. Ale svět  je taky ovlivňován různými duchovními nabídkami,“ připomíná biskup.

Demokracie stojí na křesťanství

„Proto dochází někdy k rozmělnění. Na křesťanství se pak někdy pozapomíná. Chápe se to, že je to jenom izolovaná záležitost, aniž je i ve školách nějak zdůrazňováno, že na tomto kořeni stojí výdobytky současné doby – demokracie.“

Malý připouští „jisté šmouhy katolické církve“ v historii našeho národa. „Ano. Naše dějiny od doby husitské, alespoň já to tak vidím, jsou duchovně rozpolcené. Je důležité toto analyzovat a uvědomit si, že někdy došlo k nedorozumění.“ Odmítá ale to, že by církev křesťany nějak svazovala.

Tvar své víře dávám sám

„To, že patřím do církve, neznamená, že dávám tvar své víře. Samozřejmě je to osobní rozhodnutí, ale rozhodnutí také sdílet svoji víru se společenstvím. Že není izolovaná, že se s ní dělím a zároveň společně se společenstvím to chci prezentovat dalším, kteří třeba o křesťanství nic nevědí.“

„Necítím se svázán, neztratil jsem osobitost. Přirozeně vyznávám určitá pravidla církve, vyznávám strukturu církevního učení, ale tu konkrétní podobu a život tomu dávám já sám a je to mé osobní rozhodnutí,“ uzavírá Václav Malý.

Další témata rozhovoru: návštěva papeže Františka v pobaltských zemích; Češi v Kanadě; 20 let od smrti Romana Guardiniho; sv. Václav; kdy a proč jsme se odklonili od křesťanských hodnot; význam Senátu ČR; život s církví.