Václav Malý: Chudí, nezaměstnaní i lidé na útěku. Charita ČR pracuje neúnavně už od dob Rakouska-Uherska
Charita Česká republika je největším nestátním poskytovatelem sociálních a zdravotních služeb. Lidem v nouzi pomáhá již jedno století. Přesto o ní veřejnost příliš neví. Světící biskup pražský Václav Malý připomene počátky organizace, zamyslí se nad současnou ochotou Čechů pomáhat a vysvětlí, na jakých duchovních hodnotách stojí Evropa.
Neziskovou organizaci Charita ČR založila katolická církev, aby provázela potřebné lidi na jejich cestě životem od dětství až do stáří. Její počátky se datují do konce první světové války a rozpadu Rakouska-Uherska.
„Jde o důležité znamení solidarity, že církev si tady nežije sama pro sebe, ale že má na zřeteli potřeby lidí bez ohledu na jejich přesvědčení, na jejich víru. Od samého počátku je jejím cílem sloužit všem,“ připomíná v pořadu Jak to vidí... světící biskup pražský Václav Malý.
Kořeny solidarity
Už během první republiky, v meziválečném období, se Charita zajímala o lidi chudé a nezaměstnané. Pomáhala také uprchlíkům z českého pohraničí za německé okupace i rodinám v odboji. Na konci druhé světové války zase doprovázela lidi, kteří se vraceli z koncentračních táborů.
„Nesoustřeďovala se tedy jenom na lidi věřící, kteří k ní patřili, ale i na lidi, kteří ji potřebovali,“ popisuje Malý „Má za sebou bohatou stoletou historii. Bohužel se mi zdá, že v povědomí lidí stále příliš není.“
Vějíř sociálních aktivit je v České republice poměrně pestrý. Právě Charita ČR patří k největším nestátním poskytovatelům sociálních a zdravotních služeb v republice. „Propagace toho dobrého ale není nikdy úplně snadná. Patří to ale k činnosti každého, kdo koná nějaké dobro, aby se také zviditelňoval.“
Otevřené srdce
Ochota Čechů pomáhat je ale bez ohledu na charitativní organizace poměrně velká. „Myslím si, že to s námi Čechy není vůbec špatné. Teď vidíme, když probíhá válka na Ukrajině, kolik lidí si uvědomilo, jak je situace vážná a že je potřeba lidem pomoct. Vidíme, kolik je mezi námi lidí, kteří Ukrajince ubytovávají i ve svých domovech, kteří jim pomáhají, aby se orientovali, aby našli zaměstnání. Nad Čechy bych tedy hůl nelámal. Samozřejmě jde ale také o výdrž.“
Čtěte také
Podle Malého je právě toto největší svízel všech humanitárních aktivit. „Důležitá není jen první chvíle vzepětí solidarity, ale právě výdrž. Aby pomoc byla opravdu permanentní. A ne aby to byly jenom takové vlny. Lidé ale mnohdy ztrácí trpělivost, sílu a potom přichází únava. A tady se znovu vracím k charitám. Charitativní pracovníci pracují na výdrž, ne jen v okamžiku vzepětí.“
Podle projektu Česko 2022 – Život k nezaplacení věnovala průměrná česká domácnost na pomoc Ukrajině od března do konce května v průměru 1 500 korun. „Vážím si především těch chudších lidí, kteří dávají. Tito lidé nečekají, že o nich někdo bude mluvit. Dávají často v tichosti, a tím pomáhají udržovat určitou kulturu, kultivovanost, solidaritu a otevřené srdce,“ uzavírá Václav Malý.
Související
-
Prokop: Finanční solidarita s Ukrajinou neklesla tak brzo, jak se očekávalo. Na podzim se to může změnit
Společný výzkum společnosti PAQ Research a Českého rozhlasu přináší údaje, na jejichž základě vznikl před časem projekt Česko 2022: Život k nezaplacení.
-
Solidarita by měla být samozřejmá. Ne jen při tornádu nebo haváriích, míní komentátor Ivan Hoffman
Společnost, která vsadí na solidaritu, je lepší, než ta, které sází na soupeření, komentuje postoj státu při následcích řádění ničivého tornáda Ivan Hoffman v Jak to vidí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.