Václav Malý: Chudí, nezaměstnaní i lidé na útěku. Charita ČR pracuje neúnavně už od dob Rakouska-Uherska

Neziskovou organizaci Charita ČR založila katolická církev, aby provázela potřebné lidi na jejich cestě životem od dětství až do stáří. Její počátky se datují do konce první světové války a rozpadu Rakouska-Uherska.

„Jde o důležité znamení solidarity, že církev si tady nežije sama pro sebe, ale že má na zřeteli potřeby lidí bez ohledu na jejich přesvědčení, na jejich víru. Od samého počátku je jejím cílem sloužit všem,“ připomíná v pořadu Jak to vidí... světící biskup pražský Václav Malý.

Kořeny solidarity

Už během první republiky, v meziválečném období, se Charita zajímala o lidi chudé a nezaměstnané. Pomáhala také uprchlíkům z českého pohraničí za německé okupace i rodinám v odboji. Na konci druhé světové války zase doprovázela lidi, kteří se vraceli z koncentračních táborů.

„Nesoustřeďovala se tedy jenom na lidi věřící, kteří k ní patřili, ale i na lidi, kteří ji potřebovali,“ popisuje Malý „Má za sebou bohatou stoletou historii. Bohužel se mi zdá, že v povědomí lidí stále příliš není.“

Vějíř sociálních aktivit je v České republice poměrně pestrý. Právě Charita ČR patří k největším nestátním poskytovatelům sociálních a zdravotních služeb v republice. „Propagace toho dobrého ale není nikdy úplně snadná. Patří to ale k činnosti každého, kdo koná nějaké dobro, aby se také zviditelňoval.“

Otevřené srdce

Ochota Čechů pomáhat je ale bez ohledu na charitativní organizace poměrně velká. „Myslím si, že to s námi Čechy není vůbec špatné. Teď vidíme, když probíhá válka na Ukrajině, kolik lidí si uvědomilo, jak je situace vážná a že je potřeba lidem pomoct. Vidíme, kolik je mezi námi lidí, kteří Ukrajince ubytovávají i ve svých domovech, kteří jim pomáhají, aby se orientovali, aby našli zaměstnání. Nad Čechy bych tedy hůl nelámal. Samozřejmě jde ale také o výdrž.“

Čtěte také

iROZHLAS

Češi pomáhají uprchlíkům z Ukrajiny. Průměrně poslala každá domácnost od začátku války 1500 korun

Podle Malého je právě toto největší svízel všech humanitárních aktivit. „Důležitá není jen první chvíle vzepětí solidarity, ale právě výdrž. Aby pomoc byla opravdu permanentní. A ne aby to byly jenom takové vlny. Lidé ale mnohdy ztrácí trpělivost, sílu a potom přichází únava. A tady se znovu vracím k charitám. Charitativní pracovníci pracují na výdrž, ne jen v okamžiku vzepětí.“

Podle projektu Česko 2022 – Život k nezaplacení věnovala průměrná česká domácnost na pomoc Ukrajině od března do konce května v průměru 1 500 korun. „Vážím si především těch chudších lidí, kteří dávají. Tito lidé nečekají, že o nich někdo bude mluvit. Dávají často v tichosti, a tím pomáhají udržovat určitou kulturu, kultivovanost, solidaritu a otevřené srdce,“ uzavírá Václav Malý.