„V těch našich dědkovskejch palicích zbylo jen to lepší.“ Poslední rozhovor Honzy Vyčítala na Dvojce

Veřejnosti byl Jan Vyčítal známý nejen jako zpěvák, kytarista a textař, ale i jako karikaturista a autor kreslených vtipů. Grafiku i vystudoval a pracovat začal jako propagační grafik a později jako grafik titulků v Československé televizi.

Ztracenej život

Kapelu Greenhorns (dříve Zelenáči) založil v roce 1965 s Marko Čermákem a Josefem Šimkem. „S Marko Čermákem jsme se poprvé potkali na čundru na Plešivci. On tenkrát měl banjo vyrobený z velký konzervy od zavináčů,“ vzpomínal v pořadu Hvězdy vinylu.

„Postupně se to začalo rozrůstat, protože s náma jezdil ještě Pepík Šimek, ten hrál na kytaru a na mandolínu. Marko Čermák si časem udělal z pionýrskýho bubínku pětistrunný banjo a začali jsme hrát,“ smál se. „Úplně první písnička se jmenovala Zatracenej život.“

Objevil Michala Tučného

Čtěte také

Michal Tučný. První banjo si vyrobil z kytary, struny podložil papírem

Vyčítal se považoval za objevitele Michala Tučného. „On zpíval na Portě v Ústí nad Labem s Ragners. Zpíval pouze anglicky. On si s nima už dlouho nějak nerozuměl, tak jsem po něm šmátnul. Byla to práce přetěžká, protože odmítal zpívat česky.“

„Nakonec to pochopil, až když jednu naši písničku vzali do televize. To bylo po roce 1970 a tenkrát anglicky zpívat do televize moc neprocházelo. Takže se k tomu se šílenou trémou uvolil.“

Jeho texty zlidověly

Jan Vyčítal|foto:Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Spousta Vyčítalových textů vešla do zpěvníků. Trampové dodnes zpívají jeho Rovnou, tady rovnou, Blízko Little Big Hornu, Blues Folsomské věznice, Když náš táta hrál a další. „Nějakým omylem jsem párkrát udělal i muziku,“ vtipkoval.

„Kapitán Kid a Ryvolové už začali dělat takovou moderní trampskou píseň a nám učaroval bluegrass, kterej jsme poslouchali na stanici pro americký vojáky v Mnichově. Bluegrass tenkrát v Americe slavil velkej boom a já jsem na to začal dělat takový drsnější texty.“

Ať jsou rádi, že to neprožili

Některé texty napsal i Haně Zagorové nebo Věře Martinové, převyprávěl spoustu amerických lidovek a staly se z nich hity. Po po roce 1968 ale nesměl několik let publikovat, tvořil proto pod pseudonymy. Skupinu dál vedl i přesto, že v 80. letech to nemohl dělat oficiálně, protože neměl hudební vzdělání. 

„Ať jsou mladý rádi, že ty těžký doby neprožili. My tady o tom mluvíme, jak to bylo všecko nádherný, ale pocukrovaly to naše vzpomínky. Zbylo v těch našich dědkovskejch palicích jen to lepší. To horší, na to jsme trošku i pozapomněli,“ posteskl si.