V Sherlockově době Baker Street 221 neexistovala. Ani muzeum tam dnes nestojí. „Je to podvod a tahák na turisty“

„V době Sherlocka Holmese číslo 221b na Baker Street vůbec neexistovalo. Ta ulice byla daleko kratší. Teprve později došlo k připojování dalších úseků a až v roce 1930 se Baker Street roztáhla od Portman Square k Regent’s Parku,“ vysvětluje Aleš Kolodrubec, prezident České společnosti Sherlocka Holmese.

„Spojování probíhalo ve dvou fázích a došlo během něho i k přečíslování. Původně čísla běžela po jedné straně ulice nahoru a po druhé dolů. Nebylo to jako v Praze. Slavnou adresu hledal marně i Karel Čapek během návštěvy Anglie v roce 1924, tedy před druhou fází spojování ulic.“

Ovšemže jsem se byl podívat na Baker Street, a vrátil jsem se strašlivě zklamán. Není tam ani stopy po Sherlocku Holmesovi; je to bezpříkladně počestná obchodní ulice, jež nemá vyššího cíle než ústit do Regent’s Parku, což se jí po dlouhém úsilí téměř povede. Dotkneme-li se ještě stručně její podzemní stanice, vyčerpali jsme vše, i svou trpělivost.

Karel Čapek: Anglické listy

Klame muzeum i mapy Googlu?

Číslo 221 tak na Baker Street existuje až od roku 1930, tedy prakticky až od smrti Holmesova autora sira Arthura Conana Doyla. „Vznikla tam překrásná art deková budova, ve které sídlila jedna finanční společnost. To slavné muzeum sídlí na adrese 239. Je to podvod. Velký tahák pro turisty. Ale příjemná věc. Byl jsem tam taky,“ směje se Kolodrubec.

Jeho slova potvrzují i Mapy Googlu. Tam sice najdete Muzeum Sherlocka Holmese pod číslem 221, když ale budete hledat čísla sousedních budov, vyskočí na vás z jedné strany 237 a z druhé dokonce 243.

Pátrání v archivech

Carly Silk se v rámci projektu Virtually London: Literature and Laptops New Paltz State University of New York snažila zjistit, jak Baker Street mohla za Doylových časů vypadat.

Na mapě z 90. let 19. století našla v okolí spoustu hotelů, požární stanici (blízko ní se později objevila i stanice metra) a Baker Street Baazar, kam lidé chodili nakupovat jídlo, oblečení, ale taky na výstavy (jako např. foskových figurín pozdějšího Muzea Madame Tussaud).

Usuzuje z toho, že šlo o dobrou adresu pro střední londýnskou třídu. V on-line archivech pátrala i po zločinech na Baker Street a našla jen oběti nebo svědky, kteří Baker Street uváděli jako svou domovskou adresu. Žádný zločin přímo na místě.

Baker Street na historické mapě Londýna z let 1893–1896|foto:zdroj: National Library of Scotland, CC BY-NC-SA 4.0