V roce 1949 dostal Oscara. Vědět o tom ale tady nikdo nesměl. Příběhy slavných: Ivan Jandl

1. prosinec 2017

„Neprokazoval dostatečnou politickou a třídní vyspělost...“ Účinkují Lucie Trmíková a Hanuš Bor.

Ivanu Jandlovi (1937–1987) bylo 10, když dostal roli v protiválečném švýcarsko-americkém filmu Poznamenaní (1947). Režisér Fred Zinnemann ho objevil v Dismanově rozhlasovém dětském souboru. Za roli dostal v roce 1949 jako úplně první Čechoslovák dětský Zlatý glóbus a pak i Oscara.

O úspěchu malého herce se psalo po celém světě. Až na Československo. Amerika se tehdy stala politickým nepřítelem, Jandl pro ceny ani nesměl zajet osobně. Jen pěkně tramvají na filmové ředitelství, kam je akademie poslaly poštou. Tehdy už 12letého chlapce před dalšími nabídkami z ciziny zrazovali hrozbou, že se „něco špatného stane jeho tatínkovi“.

Tehdy zakročil otec

Napříště směl prý jen do socialistického filmu. Hrál v něm už dříve: ve snímku Zelená Knížka (1948) nebo ve Svědomí Jiřího Krejčíka (1948). Poslední nabídka byla na film Olověný chléb. Tehdy zakročil otec a další filmování zakázal. Když pak Ivan Jandl dospěl do puberty a přišel i o své blonďaté vlasy, přestal být filmovým typem.

Přitom vlastně ani hercem být nechtěl, spíš fotbalistou. Jenže po obrně ve třech letech měl jednu nohu kratší. Zažil celý rok na vozíku, znovu se učil chodit. Místo sportu hrál na piano, četl. Pak na libeňském gymnáziu spoluzakládal studentské divadlo Studio 9 nebo občas režíroval v divadle Gong.

Neprokázal politickou a třídní vyspělost

Začal hrát divadlo a zkusil to i na DAMU. K přijímačkám si vzal zlatou sošku Oscara. Porota ale jeho přijetí zamítla, že má Oscara nikdo nevěřil, pak zavládlo ticho. I bez hereckého vzdělání nakonec dostal tříleté angažmá sboristy kladenského souboru. Od února 1965 pracoval v Československém rozhlase jako inspektor vysílání a hlasatel pořadů Kolotoč a S mikrofonem za sportem.

Ivan Jandl na fotografii, kterou v roce 1964 (tj. ve věku 27 let) přiložil k dotazníku v rozhlase. Jeho přítel z dětství pan Sedláček soudí, že je Jandlovi na fotografii kolem 20 let

Protože ale v roce 1968 „neprokazoval dostatečnou politickou a třídní vyspělost pro vykonávání tak významné funkce v masově sdělovacím prostředku“, musel v červenci 1972 z rozhlasu odejít. Stejně jako Jiří Dientsbier, Karel Kyncl, Karel Tejkal…

Vyhodili ho i z práv

A protože Jandla vyhodili i z práv, která studoval, živil se jako skladník, požární technik nebo kontrolor potravin. Před životem a maminkou, která už byla vdovou, začal utíkat za kamarády do divadla nebo na pivo. Kvůli diabetickým komplikacím se v listopadu 1987 dostal do nemocnice. Odešel na reverz, doma pak ale dostal další záchvat. Našli ho už mrtvého.

O čem vůbec jeho osudový film je? Hrály v něm skutečné děti z koncentráku. Až na Jandla a jednoho francouzského kluka. Jandl hrál hlavní postavu Karla Malíka, kluka z lágru, který po válce utekl i z humanitárního střediska. Americký voják Steve si chce sirotka odvést, ale v tom Karla konečně objeví maminka (Jarmila Novotná, slavná česká pěvkyně, která žila v USA).

Proč si režisér vybral právě Ivana Jandla? Byl to malý, hubený a neduživý blonďáček, který navíc kulhal. V 10 vypadal na 6. Z natáčení si psal deníčky, které pak dokonce otiskl časopis Vpřed. Ve Švýcarsku s ním vyšlo několik rozhovorů. V roce 1948 mu nabízeli filmování v zahraničí nebo točení reklam.

autoři: lup , Šárka Skaláková
Spustit audio