Příběhy slavných: Jiří Sovák. Dokudrama s Veronikou Khek Kubařovou a Luborem Šplíchalem
Herec, který sršel energií a vtipem už od kolébky, a přitom už ve třiceti hrál dědky. Diváci ho milují dodnes, syn mu neodpustil nikdy… Proč si Jiří Schmitzer (27. 12. 1920–6. 9. 2000) změnil jméno na Jiří Sovák? Proč to museli být zrovna dva „písaři“? A proč tak brzo přestal hrát v divadle?
Už od narození měl Jiří Sovák čerta v těle. Ukecaný neposeda vymýšlel samé lotroviny. Otec doufal, že se Jiří aspoň na hotelové škole zklidní a převezme rodinnou restauraci. Marně. Jiří na škole dlouho nevydržel. Brzo si přivydělával jako úředník a taky u ochotníků, což se líbilo hlavně mamince.
Jak se ze Schmitzera stal Sovák
V 19. letech si na protest proti německé okupaci změnil občanské příjmení Schmitzer. Jeho ochotničení ve spolku D-tvář málem překazilo v roce 1941 předvolání k totálnímu nasazení. Měl ale štěstí: zůstal v továrně v Jinonicích a účinkoval pak v poloamatérském kabaretu Živé jeviště (spolu s Martinem Růžkem nebo Jaroslavem Šterclem).
Byli jednou dva písaři
Z dřiny v továrně ho osvobodilo až angažmá v Divadle práce a v Horáckém divadle Třebíči. Po válce dostal Sovák povolávací rozkaz. A zase měl štěstí: potkal se s vojenským písařem Armádního uměleckého souboru Miroslavem Horníčkem. Po vojně to vzal přes Jihlavu do Prahy.
Otec i „dědek“ zároveň
Angažmá mu nabídl sám E. F. Burian. Byla to drsná škola... Sovák ale tehdy začal dostávat i velké role jako třeba ve hře Otec Goriot. Bylo mu 30 a už hrál hlavně „dědky nad hrobem“. Oženil se a narodil se mu syn Jirka. Klukovi byly jen dva, když otec rodinu v tichosti opustil. Jiří Schmitzer mu to prý nikdy neodpustil.
Vrchol kariéry po roce 1960
V roce 1955 se Sovák dostal do Divadla Na Vinohradech a taky začal mít úspěch u filmu (např. jako Kuba v pohádce Dařbuján a Pandrhola). V 60. letech byl na vrcholu. Pomohla spolupráce s Janem Werichem (třeba TV film Uspořená libra). Za svůj život natočil přes 120 filmů a televizních inscenací.
Hloupá autonehoda
S celoživotním kamarádem Vladimírem Menšíkem vystupoval na různých estrádách a objížděl republiku. Přišla i nabídka do Národního divadla. Hrál tam pak 17 let. Jenže v roce 1983 ho nedaleko Národního srazilo auto. Zotavil se sice, ale ne úplně, kulhal. Z divadla odešel do penze. Až do své smrti (6. září 2000) ale dál filmoval a hrál v rozhlase.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.