Užila jsem si práci za mikrofonem, komentuje herečka Bára Bočková roli rozhlasové moderátorky ve filmu Promlčeno
Věnovala se moderní gymnastice, pak fyzioterapii a nakonec herectví. „Myslím, že pořád hledám smysl věcí. Proto se to tak mění, takže se vlastně může stát cokoli,“ připouští. Jaké pro ni bylo vrátit se na divadle do 90. let, do doby, kdy vyrůstala? Jak se stalo, že odehrála představení na kolečkovém křesle? Proč od fyzioterapie přešla na kraniosakrální dynamiku? A dala se ve čtyřech letech na gymnastiku vědomě?
Zahrála si v Případech 1. oddělení, v Zátopkovi a teď nejnověji ve filmu Promlčeno, který se točil v budově Českého rozhlasu. „Užila jsem si práci za mikrofonem,“ komentuje roli rozhlasové moderátorky.
„Byl to první velký prostor, který jsem dostala díky Robertu Sedláčkovi. Měla jsem jen nočky, aby se to dalo do kupy s rozhlasovým provozem. Měla jsem tam špalky textu a bála se, jestli se to dokážu naučit,“ popisuje.
Protihráčem jí byl Karel Roden, se kterým se Bára Bočková ale ve filmu vůbec nepotkala. „Na premiéře jsme si konečně podali ruce. Přesto si nemyslím, že by mi to při natáčení komplikovalo autentičnost. Iluzi jsem podlehla dokonale.“
„S představivostí jsem začala pracovat až na DAMU a bylo to pro mě náročné. Musela jsem si, asi jako každý, projít strachem z trapna. A i kdyby to trapné nebylo, sama sobě jsem největším kritikem,“ uzavírá Bára Bočková v Blízkých setkáních.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
