Tři sametové cesty
Podle sociologických průzkumů Češi dlouhodobě nevěří, že dokážou ovlivnit věci veřejné. Politici se střídají často skandálně jako postavičky na Staroměstském orloji. A pod ním čekají davy zklamaných. Víc než čtvrt století od sametové revoluce se může zdát, že tu pořád vládne blbá nálada. Nepřehlédněte ale ty, kteří se to tu vytrvale snaží zlepšovat.
Dokument Tři sametové cesty nabízí příběhy tří mladých lidí, které k zájmu o politiku a veřejné dění nasměrovaly různé formativní zkušenosti. Jsou to originální osobnosti, přesto je ale dost věcí spojuje. Žádný z nich není politikem na plný úvazek. V širším slova smyslu ale všichni politicky jednají.
Svoji profesní práci spojují s dlouhodobým a cíleným zájmem o veřejné dění, které výrazným způsobem ovlivňují. Ať už jde o neziskovou organizaci, pouliční občanské hnutí, akademické prostředí nebo společensky odpovědnou firmu. Dohromady ukazují škálu způsobů, jak se ve společnosti angažovat.
Jaromír Baxa
Jaromír Baxa (* 1982) se narodil v Chomutově. Znečištění tamního vzduchu bylo pověstné. Starost o životní prostředí se mu proto stala přirozenou. V Liberci, kde vyrůstal a žije, založil sdružení Náš Vesec, protože chtěl uchránit místní přírodní lokalitu před nápady developerů. Díky tomu poznal členy hnutí Změna pro Liberec, za kterou kandidoval na radnici.
V 28 letech usedl jako velké překvapení do křesla ekonomického náměstka primátora. Politické turbulence mu ale neumožnily, aby tam byl déle než pět měsíců. V liberecké i krajské politice se ale angažuje stále jako zastupitel (je členem Strany zelených). I do budoucna by přitom chtěl učit ekonomii na Univerzitě Karlově. „Abych se z politiky nezbláznil,“ zdůvodňuje.
Jiří Boudal
Jiří Boudal (* 1985) vystudoval sociologii a filozofii na FF UK, kde se zároveň intenzivně věnoval aktivismu. Stal se tváří studentské iniciativy Inventura demokracie, která nakonec vystavila vysvědčení politikům v rámci 20. výročí sametové revoluce. Zkušenosti později uplatnil jako zaměstnanec organizace Frank Bold
Tam několik let vedl projekt řady protikorupčních organizací Rekonstrukce státu. Životní potřeby ho ale nakonec nasměrovaly do byznysu, spoluzaložil firmu sociologických a marketingových výzkumů. Už teď přitom předpokládá, že se po několika letech pustí zase do něčeho jiného.
Ondřej Slačálek
Ondřeje Slačálka (* 1982) v dospívání silně ovlivnily myšlenky anarchismu, které mu ztělesnili lidé kolem aktivisty Jakuba Poláka. Spolu s ním získal pověst předního představitele tuzemského anarchistického hnutí. Tuto roli už prý nechce hrát, i když stále přicházejí situace, kdy cítí potřebu veřejně mluvit za ostatní. Jeho dlouholetá kamarádka, novinářka Saša Uhlová říká, že ho postupně začala vnímat spíš jako akademika.
Ondřej totiž učí politologii na Univerzitě Karlově, kde obhájil disertační práci věnující se nenávistným obrazům menšin v médiích. Svoji odbornou činnost spojuje s aktuálním děním české společnosti: jako veřejný intelektuál se účastní řady demonstrací, happeningů a diskuzí. Kromě situace menšin se dlouhodobě věnuje problémům sociální nerovnosti a moci ve společnosti. „Co je to vlastně budoucnost? Bylo jí tolik, že už byla,“ cituje své oblíbené verše.
Poslechněte si tento i další dokumenty ze záznamu v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
