Třetí místo v Evropě v konzumaci soli má své důsledky, vysokým krevním tlakem u nás trpí i děti

Hostem Martiny Kociánové byl profesor Jan Janda z České pediatrické společnosti a bývalý šéf dětské kliniky v Motole.

Martina: My Češi jsme téměř přeborníci v konzumaci soli. Každý Čech sní soli třikrát více, než by podle odhadů měl. Řekněte mi, co děláme špatně? Proč právě my se tak zasolujeme?

Jan Janda: Sůl, tedy chlorid sodný, je sloučenina, která je pro život nezbytná. Život bez soli by nebyl možný. Zdůraznil bych, že 15 gramů sní denně muži. Musím pochválit ženy, ty jsou na tom lépe, ty se dostávají na 10, 11 gramů. Ale i to jsou hodnoty, které vysoce převyšují doporučení Světové zdravotnické organizace. Ta pro dospělé doporučuje pět, šest gramů.

U dětí je to podstatně méně. Mateřské mléko obsahuje nesmírně málo soli, kojenci do prvního roku života stačí 1 gram, batoleti dva gramy, předškolnímu dítěti tři. Pak se to trochu zvyšuje, ale ani dorostenci by neměli konzumovat víc než pět, šest gramů.

Zvýšený krevní tlak mají už dnes i děti v dorostovém věku

Martina: Proč právě my Češi jsme spotřebu soli takto odbrzdili?

Jan Janda: Nedovedu dost dobře odpovědět. Je to stejné, proč zrovna Češi jsou zlatí medailisté v konzumaci piva. Když mluvíme o těch medailích, tak Češi jsou ve spotřebě soli bronzoví v Evropě. Více konzumují jen Maďaři a potom Balkán – Chorvatsko, Makedonie.

Když dostanete na stůl jídlo, které není úplně chutné, a posolíte ho, tak sůl zlepší jeho chuť. Vnímání sladkého je vrozené, zatímco vnímání slanosti se vyvíjí. Pokud dětem rodiče už od začátku hodně solí a příjem soli je významně vyšší, tak vzniká to, čemu se říká anglicky salt addiction neboli návyk.

Bohužel máme doklady, že u českých dětí je významně překročen příjem soli. Testovalo se to v mateřských školkách, ve školách. Je to návyk, takže ti, co pak dostanou méně slané jídlo, tak jsou nespokojení, nechutná jim to a samozřejmě to dosolují.

Většinu soli sníme v koupených potravinách|foto: pixabay.com

Martina: Pane profesore, já se nás musím trochu zastat, protože my sice máme tento návyk a určitou závislost na soli, ale částečně jsme v té obrovské spotřebě nevinně, protože to, co my si do toho jídla nasypeme ze solničky, je maximálně 30 %, zbytek sníme v potravinách hotových, v průmyslově zpracovaných.

Jan Janda: Ano, to si nosíme ze samoobsluhy.

Martina: Přesně tak, to je v těch nákupních taškách. Jak nám konkrétně škodí?

Jan Janda: Je obecně známý fakt, že zvýšená konzumace soli vede k hypertenzi, to znamená zvýšenému krevnímu tlaku. O hypertenzi se říká, že je tichý zabiják. Lidi patrně neví, že co se týká nepříznivých účinků včetně mortality, neboli úmrtnosti, tak daleko častější jsou náhlé mozkové příhody než infarkty.

Jan Janda Hypertenzí trpí polovina mužů a 40 % žen.

Náhlých mozkových příhod je u nás 30 tisíc, infarktů asi polovička. A samozřejmě je u nich vysoká mortalita. Vysoký krevní tlak je velký celosvětový problém a Češi na tom nejsou dobře. Stejně jako se solí. Hypertenzi má u nás polovina mužů, ženy se pohybují kolem 40 %.

Spolu s profesorem Velemínským ze Zdravotně sociální fakulty v Českých Budějovicích a ostatními pediatry jsme zorganizovali velkou studii, kde jsme vyšetřili více než 22 tisíc dětí a zjistili jsme, že především ty v dorostovém věku mají poměrně často zvýšený krevní tlak.

Ve zdravotním a očkovacím průkazu jsou dvě důležité stránky. Jedna s růstovými grafy, protože dítě, které dobře roste, je zdravé. Které špatně roste, tak už je to nápadné. Druhá s percentilovými grafy na vyhodnocení krevního tlaku dětí a dorostu.

Sklony k hypertenzi mají často i dospívající|foto: Fotobanka Pixabay

Rád bych upozornil rodiče, zvláště ty, kteří jsou již hypertenzní, že by to sami měli sledovat a dělat si v grafech tečky, kde se dítě pohybuje. Teď nově existuje termín vysoce normální krevní tlak. To je na tom grafu od 90 do 95 percentilu. Je to pořád ještě širší rozsah normy. Nám pediatrům ale přijde vhodnější termín prehypertenze. Upozorňuje rodiče na to, že se něco děje, a tito jedinci se mohou brzy stát hypertenzní.

Hodně skryté soli je v kupovaném pečivu

Martina: Ale jen 5 % soli dostáváme z jídel uvařených doma, 12 % pochází z přírodních potravin a těch 77 %, který zkonzumuje průměrný člověk, tak ten pochází z restaurací, z polotovarů a ze školních jídelen, protože my u nás v Česku nemáme ošetřeno ani stravování ve školních jídelnách. Takže co máme dělat?

Jan Janda: Možná laiky překvapí, že hodně soli je v pečivu a v chlebu. A to nemluvím o houskách, které jsou solí posypané.

Martina: Někde jsem četla, že ve dvou rohlících je 603 mg sodíku.

Jan Janda: Jenže sodík je součástí natrium chloridu, je tam tedy chlór, takže pokud je někde uvedeno, kolik je tam sodíku, tak je to třeba násobit 2,4 a teprve pak se dostanete na to, kolik tam skutečně je soli. To je důležité, protože ty normy platí na gramy soli, nikoliv sodíku.

Martina: Ale když se někdy uvede sodík, tak to lidi plete a mají pocit, že je tam tolik soli.

Jan Janda: Bohužel to potravináři uvádějí rádi, protože to vzbuzuje pocit, že je soli málo, ale ve skutečnosti toho je víc než dvakrát tolik.

Čtěte také

Martina: Takže když dětem namažeme dva rohlíky se šunkou, tak mají bohatě splněno na celý den.

Jan Janda: Ano. V chlebu a pečivu je soli opravdu dost. My pediatři nemáme rádi ani fastfoody, protože jeden hamburger nebo cheeseburger, to je pro předškolní dítě sůl na celý den.

Jeden hamburger pokryje pro předškolní dítě denní dávku soli

Martina: Co rodiče mohou dělat kromě toho, že si začnou péct sami pečivo a propadnou tomu, že si všechno musí kontrolovat?

Jan Janda: Češi si bohužel z informací od lékařů velkou hlavu nedělají. Ale mají velkou zodpovědnost za to, jak to u jejich dětí bude vypadat perspektivně. Když jim budou solit hodně od začátku, tak existuje fenomén, kterému se říká imprinting, tedy vtištění.

Když se v určité periodě vývoje něco stane, konkrétně jestliže se začne solit už v útlém věku víc, než je zdrávo, tak se jim to vtiskne a děti se dostanou do stádia, kdy mají závislost. Ve starším věku potom požadují soli více, protože jim jinak jídlo nechutná.

Není to pro rodiče jednoduché, není to jednoduché ani pro administrativu státu, která samozřejmě tlačí na potravinářské firmy, aby omezily obsah soli.

My jsme tady měli před několika lety „papeže“ této problematiky profesora Grahama MacGregora z londýnské univerzity. Když ho přijal ministr zdravotnictví, tak pan profesor říkal: „Prosím vás, když budete jednat s potravináři, nesmíte na ně tlačit moc. Obsah soli v potravinách se musí snižovat postupně, protože kdyby se vám to podařilo snížit nějak výrazně, což tedy není moc pravděpodobné, tak to lidi nebudou kupovat.“

Potravinářská lobby nedopustí snížení soli v produktech

Martina: Četla jsem jeho úvahu, že kdyby se ve Francii snížil počet soli podle toho, co doporučuje Světová zdravotnická organizace, tak by potravinářský průmysl přišel o miliardy, a to nedopustí.

Jan Janda: Potravinářská lobby dlouhá desetiletí zdůrazňuje, že pokles příjmu soli není spojen se sníženým zdravotním rizikem. Ale jednu důležitou informaci by laici měli vědět. Asi 60 % lidí skutečně při zvýšeném příjmu soli reaguje zvýšením krevního tlaku. A těm se anglicky říká salt sensitive. Ale 40 % jsou šťastlivci, kteří i když hodně solí, tak jim krevní tlak nestoupá.

Snížením norem na sůl by potravinářský průmysl přišel o miliardy|foto: Free Digital Photos

Vzhledem k tomu, kolik je ale konkrétně v české populaci hypertenzních lidí, tak i malé snížení krevního tlaku hraje velikou roli. Snížení krevního tlaku o deset torrů, o deset milimetrů rtuťového sloupce, což se zdá, že není vlastně nic, už významně snižuje úmrtnost na kardiovaskulární choroby. Tedy na náhlé mozkové příhody a infarkty.

A dokonce snížení diastolického tlaku, to je ten, jak lidé říkají spodní, o 5 torrů, tedy o 5 milimetrů, snižuje úmrtnost o 20 %. Takže to je argument nás lékařů. Ano, při sníženém příjmu soli krevní tlak moc neklesá, ale pozor, i malé snížení hraje velikou roli a významně snižuje nemocnost a mortalitu.

Jan Janda I malé snížení krevního tlaku výrazně snižuje úmrtnost.

My jsme se zapojili s panem profesorem MacGregorem do akce, která se jmenuje anglicky Salt Awareness Week. A to awareness, to je povědomí. Je třeba laickou veřejnost přesvědčit, že když jsme se dostali na medailové pozice, není to legrace a je třeba se zamyslet, co s tím budeme dělat. Minimálně je třeba číst, jaký je obsah soli ve výrobku.

Martina: Čím to je, že kampaň v Británii, která byla cílená na laickou veřejnost, na aktivní jednání s potravinářskými firmami za pomoci vlády a parlamentu, tak vedla ke snížení spotřeby na osobu a den z 9 a půl gramů na 8,1 gramů, tedy o 15 %. Jak to, že to v té Británii jde a u nás to nejde?

Jan Janda: Česká populace moc nevnímá, co říkají lékaři. A já jako pediatr musím s velkým smutkem konstatovat, že čeští dorostenci patří mezi největší pijáky alkoholu, běžně používají drogy. Ve světovém kontextu jsme zase skoro na medailových pozicích. A to je špatné.

Moje manželka, která je lékařka a pečovala o dospělé, říkala, že lidé nechtějí pro zdraví moc udělat. „Pane Nováku, vy byste měl zhubnout o takových 20 kilo, vy máte silně nadváhu.“ „Paní doktorko, to nejde, nemohla byste mi na to dát nějaký tabletky?“

Obezita je další věc, která s tématem souvisí. Americká pediatrická společnost říká ´Obesity is a new epidemic´ – obezita je nová epidemie. Veřejnost musí vnímat, že obezita je nezávislý rizikový faktor pro vysoký krevní tlak. Ale když se to ještě spojuje s metabolickým syndromem, tak lidi, kteří jsou obézní, mají obecně tendenci k vyššímu krevnímu tlaku. Obezita u nás je veliká, i když musím říct, že v Kanadě jsem si říkal, že takhle daleko to ještě u nás nedošlo.

Obezita jako nová epidemie|foto: Stock Exchange, Cristian Geo

Češi neradi akceptují doporučení lékařů

Martina: Říkáme, že by do toho měl vstoupit prvek vlády, parlamentu, potravinářské komory, ale myslím si, že mnozí lidé znejistí a řeknou si „to mi opravdu bude nějaká vyhláška nařizovat i to, kolik si mohu doma posolit?“. Nebojíte se toho, že by se věci zase mohly trošku zvrhnout? Na jednu stranu budeme bojovat za to, abychom byli méně zasolení, na druhou stranu si budeme kupovat sůl na nějaký lístkový systém.

Jan Janda: Češi neradi akceptují něco, co se musí, co je nařízeno. Takže lepší je to povědomí, že tady je něco, co lze vylepšit. Britové naslouchají lékařům daleko více než Češi. A nejenom Britové.

Důležité je, že zvýšená konzumace draslíku, což je samozřejmě především zelenina a ovoce, má ochranný vliv a balancuje zvýšenou dodávku soli. Dokonce jsou studie, které ukazují, že snížení soli nevedlo k takovému snížení krevního tlaku, jako zvýšený příjem draslíku. Od roku 89 u nás výrazně stoupla spotřeba zeleniny, a to je dobrá zpráva.

Martina: Pane profesore, kdyby se člověk rozhodl, že se skutečně přeorientuje na stravu přirozenou, to znamená, že bude vařit a připravovat jídla ze základních potravin, potřebuje ještě přidávat sůl, anebo by se mohl obejít úplně bez soli, jak třeba říká pan Légl, autor kuchařky bez soli?

Jan Janda: Sůl je věc, bez které člověk nemůže žít, sodík je nejdůležitější prvek pro udržení vnitřního prostředí.

Martina: Ano, ale on je obsažen přirozeně ve spoustě zeleniny a ovoce.

Sodík je obsažený i v ovoci a zelenině|foto: pixabay.com

Jan Janda: Je pravda, že ještě ve 20. století tady žili a možná žijí v amazonském pralese primitivní kmeny a tam je příjem soli jenom jeden gram. Sůl jako takovou nemají vůbec. K soli se dostanou tím, že přidávají do stravy popel, kde je sodík. Samozřejmě dlouhá tisíciletí lidi žili a konzumovali jeden až dva gramy soli a nic se nedělo.

A právě u domorodců v amazonském pralese neznají hypertenzi a ještě je tam jeden zajímavý fenomén, který neexistuje ve vyspělých společnostech. Čím je člověk ve vyspělých zemích starší, tak tím mu krevní tlak stoupá. A u domorodců s přibývajícím věkem prakticky nestoupá.

Martina: Dobře, vyhodíme slánku, půjdeme do sebe, budeme poslouchat dobré rady, ale já jsem slyšela takovou informaci, že největším neštěstím pro producenty soli, případně pro jakousi solnou lobby, jsou teplé zimy, protože se ta sůl nemůže vysypat na silnice. Mají obrovské ztráty, a tak je potřeba tu sůl nasypat někam jinam.

Jan Janda: Všichni jsme zažili, že jsme z Polska dováželi sůl, která byla původně určena pro posyp na silnici. Nemyslím, že to někomu ublížilo, protože sůl je jenom sůl a kontaminace tam byla asi minimální.

Profesor Ritz, nefrolog (léčí onemocnění ledvin) pro dospělé z Heidelbergu, říká, že sůl jako komodita je na stejné úrovni jako nafta. Tak si to přeberte.

Pohybují se v tom obrovské peníze a musím přiznat, že v lékařské i vědecké veřejnosti se objevují kolegové, kteří říkají, že to s tou solí je trochu přehnané. Mají pravdu v tom, že když by byl příliš nízký příjem soli, tak to může jedince i poškodit. Existuje něco, čemu se říká takzvaný J-fenomén nebo U-fenomén. To znamená, že když té soli je příliš málo, tak se zvyšuje riziko kardiovaskulárních příhod.

Martina: Pane profesore, já vám moc děkuji za to, že jste nám přišel poradit, abychom si nesypali sůl do ran s takovým gustem.

Záznamy dalších pořadů najdete v Archivu.