Svůdník jako Casanova

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy William Hogarth: David_Garrick a jeho žena Eva-Maria Veigel

Jméno slavného Itala se stalo synonymem pro záletníka, sukničkáře, svůdce, ctitele žen a milovníka všech rozkoší, které život nabízí.

Giacomo Casanova. Bývalý miláček krásných dam a paní – a podle některých indicií – i švarných mužů.

Jeho vznětlivá letora z něj udělala člověka nadmíru přístupného svodům každé rozkoše, člověka vždycky veselého a spěchajícího od jednoho požitku ke druhému a velmi vynalézavého, když šlo o to, nějaké ty požitky najít.

Slavný sukničkář byl v mládí vysvěcen

Neodolatelný bonviván a dobrodruh přišel na svět 2. dubna roku 1725 v Benátkách jako neduživé dítě. Jeho rodiče byli herci. Podle některých zdrojů byl levobočkem jednoho z nejvýznamnějších benátských šlechticů, pana Grimaniho.

Vystudoval právo, lékařství a bohosloví, dokonce získal – považte – i nižší kněžské svěcení! Pozoruhodné východisko pro jednoho z největších milovníků všech dob.


Cítil jsem, že jsem se narodil pro opačné pohlaví, vždy jsem ho miloval a dělal vše, co jsem mohl, pro to, abych jím byl milován.

Hrál roli vojáka, dvořana, diplomata, finančníka, profesionálního houslisty, hazardního hráče, černokněžníka, spisovatele.

Giacomo Casanova

Místem, kde se cítil jako ryba ve vodě, byly ložnice krásných žen – od řeholnic po dámy z nejvyšší společnosti. Byl vzdělaný, inteligentní a okouzlující muž, měl vtip, eleganci a duchaplnost. Uměl žít na úkor druhých – zejména bohatých paniček.

Vždycky odlehčoval peněženkám svých přátel, aby ukojil své choutky. Podváděl je, ale prý jen proto, aby zmoudřeli. Ty peníze měly být utraceny na pošetilosti jejich – utratil je tedy na pošetilosti svoje.

Chvíli byl nahoře, chvíli dole. Byl vítán na panovnických dvorech, a než se nadál, bručel v chládku. Ale vždycky ho z průšvihu vysekal někdo z jeho vlivných známých.

Nerudný knihovník na severočeském zámku

Poté, co zbrouzdal celý svět a táhlo mu na šedesátku, vrátil se do Benátek. Ale tam ho nechtěli, a tak se stáhl do Vídně. Šťastnou náhodou se tam potkal s tehdy třicetiletým hrabětem Valdštejnem a hned si padli do noty. Zjistili, že mají fůru společných zájmů: literaturu, magii a židovskou kabalu.


Na zámku v Duchově dnes najdete autenticky zařízené místnosti, ve kterých Casanova pobýval, ukázku jeho rukopisu i křeslo, ve kterém 4. června 1798 zemřel.

Valdštejn Casanovu pozval ho k sobě na Duchcov, aby mu na zámku dělal knihovníka. Casanova napřed odmítl, ale když si uvědomil, že je u konce s penězi, s cestováním i kariérou, nabídku přijal.

Řekl by Casanova sám o sobě, že je donchuán? Kdoví. Rozhodně ale seděl v hledišti Nosticova divadla v den, kdy Wolfgang Amadeus Mozart osobně dirigoval premiéru svého Dona Giovanniho.

S Mozartem ho spojovala příslušnost ke svobodným zednářům, s autorem libreta Lorenzem da Pontem dlouholeté přátelství. Podle legendy Casanova dokonce chodil na zkoušky a radil a pomáhal s libretem.

Spustit audio
autoři: Jitka Škápíková , Helena Petáková , Dan Moravec

Odebírat podcast

Související