Stáří jsem se rozhodla odsunout na potom. Tereza Boučková u Haliny Pawlowské
Na svém spisovatelském kontě má dvanáct knih. Ta poslední se vymyká tím, že jde o zvláštně pojatý cestopis. „Věděla jsem, že kolo na Kubě nezvládnu. Tak jsem vyrazila do Bhútánu,“ směje se spisovatelka.
Proč právě hornatá Země hřmícího draka? „Bhútán byla náhoda. Ze světa jsem skoro nic neviděla a chtěla jsem si dokázat, že ještě něco vydržím. A protože dlouholetí manželé by neměli jezdit nikam sami, protože si dřív nebo později začnou lézt na nervy, hledala jsem zájezd s cestovkou. To jsem ale netušila, že se v Bhútánu setkám tváří v tvář s jakem a budu u toho mít na sobě červenou mikinu,“ usmívá se.
Na jeden zátah většinou nepíšu
Nejvíce ohlasů zatím Tereza Boučková zaznamenala na svůj rozsáhlý román o adopci Rok kohouta. Nejraději ale píše povídky. „Již poněkolikáté čtu povídky Isaaca Bashevise Singera, protože si chci znovu zkusit napsat povídkovou knihu. Ale pořád dokola můžu číst i Maupassanta.“
Sama o své tvorbě říká, že se snaží psát upřímně. S tím souvisí i to, že se u psaní většinou „trápí“ a píše „po větách“. „První knížka, kterou jsem napsala na jeden zátah a s velkou chutí, byla právě ta o Bhútánu,“ přiznává.
Jak se vypořádala s cestovatelskými trablemi a svými strachy? Jak bojovala sama se sebou, s nepohodlím a nadmořskou výškou? A proč je výhoda odsunout stáří na později?
Související
-
Když se kluci utrhli z řetězu, zhroutily se mi všechny hodnoty, vzpomíná Tereza Boučková
„Někteří lidé nás v životě potkají v ten nejlepší čas, velice nás obohatí a pak nás třeba hodně zraní. Ale tím nám dají určitou zkušenost,“ myslí si známá spisovatelka.
-
Tereza Boučková: Co mě přimělo navázat přerušený hovor s otcem?
Musela se vyrovnat s řadou nepříznivých okolností a zákazů, které jí znemožnily rozvíjet tvůrčí touhy. Odkud čerpala sílu na jejich zdolání?
-
Tereza Boučková: Nejsem příliš nostalgická. Své knihy nepročítám
Pokud si rádi čtete o lásce k cyklistice, jméno Tereza Boučková vám pravděpodobně není neznámé. A pokud máte rádi fejetony, tak jí asi taky znáte.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
