Stanislav Peleška radí - 13. července

Známější je pod lidovými názvy: růže z Jericha, jericho, kozí routa, grušpánek, psí rybíz i mnohými dalšími. Má tenké lodyhy, které se pnou na konstrukci, ale i po jiných dřevinách, až do výšky 4 - 5 metrů, zpět se vyvěšují. Bohatě kvetou na slunečném nebo v mírně stinném místě na svěšených větvích, opakovaně již od konce června až do podzimu. Předtím na koncích květů uzrávají plody jako červené bobule, které vyhledávají a žerou ptáci.

Zimolez ovíjivý má dlouhou léčivou historii. Výhony s květy jsou velmi vonné i v noci, vůně zaplňuje příjemně i ložnice a prý podporuje erotiku. Z usušených květů se vaří čaje, které rozpouštějí hleny a účinkují proti astmatu a kašli. Zahuštěním čaje se připravují i sirupy proti kašli a nachlazení. Roztlučené listy mají dezinfekční účinky, jsou upotřebeny na dezinfekci kůže, léčí kožní záněty.

V homeopatii se předepisují extrakty z listů lidem, kteří se snadno a často rozčilují. Plody syrové i suché ale neužívejte, protože jsou částečně jedovaté.

Zimolez = růže z Jericha - se snadno rozmnožuje z větevných řízků, od jara do pozdního léta, zasazením do propustné zeminy. Keře se dobře rozvětvují a lze je také rozsazovat na nová místa, kde je jakákoliv mírně propustná a živná půda. Zimní období běžně snáší, na extrémních místech je třeba mírně zakrýt kořeny listovou nebo kompostovou vrstvou.