Smrt na inzerát. Na schůzky si brala kladivo a kornout s pepřem

Tělo našli až po týdnu, když se z bytu linul silný zápach. Oběť: 57letý důchodce Antonín Neumann. Kolem krku prádelní šňůra, obličej ošklivě znetvořený údery kladiva, tělo přikryté peřinami. Vražedná zbraň u dveří. Na stole dvě sklenky s vínem, na jedné stopy rtěnky.

Případu z října 1929 se ujali dva špičkoví detektivové: ministerský vládní rada Josef Knotek a vrchní policejní rada Josef Vaňásek, předobraz rady Vacátka (viz taky případy Smrt oznámila kukačka nebo Bílý jed). Brzy se ukázalo, že si Neumann podal do novin inzerát na seznámení a sliboval finanční zajištění.

Vraždila už dřív?

Oba vyšetřovatelé si ale vzpomněli, že řešili podobný případ, kdy se na inzerát pokoušel seznámit Václav Žákovec. Marie Volfová se ho ale namísto toho pokusila okrást. Nepovedlo se jí to. Přivolaná policie pak v její kabelce našla kornout s pepřem (patrně na oslepení oběti) a kladivo.

Soud tehdy vyhodnotil, že opatření si pepře a kladiva nepřekročilo stadium přípravného konání, což není trestné (pachatel si podle soudu může úmysl vraždit rozmyslet i v posledním okamžiku). Volfová tak byla souzena „jen“ pro zločin podvodu. V červenci 1929 dostala sedm měsíců nepodmíněně.

Důkazy se hromadí

Ještě v říjnu ale k výkonu trestu nenastoupila. Navíc otisky prstů z Neumannova bytu se shodovaly s jejími. Při domovní prohlídce u ní policie našla oblečení, ve kterém ji svědkové viděli ve společnosti oběti, ohořelé zbytky dopisů a prádelní šňůry z místa činu. Svědkové ji identifikovali.

O intenzivním dvoudenním výslechu vražedkyně se zmiňují i dobové noviny. Volfová přiznala, že oběť znala. Postupně si vymyslela dvě verze, jak došlo k činu. Celý výslech se prý chovala cynicky a drze. Až když jí byly sděleny důkazy, začala se třást a s pláčem učinila doznání. Kleče před Vaňáskem prosila o odpuštění.

Další vražda

Ale vyšetřovatelé věřili, že má na svědomí ještě v lednu 1928 kladivem ubitého cukráře Pekelského, který si také podal inzerát na seznámení a sliboval své budoucí ženě dobré finanční zajištění. Tuto vraždu se jí ale nakonec nepodařilo prokázat.

Manžel Volfové Václav neměl o zločinech své ženy ani tušení. Jeho svědectví jí ale nakonec přitížilo. Uvedl totiž, že nosila domů větší částky peněz, o kterých tvrdila, že si je vydělala prostitucí… Za dvě vraždy jí dvanáctičlenná porota odsoudila k trestu smrti provazem.

Trestu ale unikla

Prezident Masaryk jí udělil milost a trest smrti změnil na doživotí. Nakonec ji z vězení po 22 letech v roce 1953 propustili, protože napsala v té době politicky vhodnou žádost o propuštění: „Čin jsem spáchala pod vlivem tehdejšího buržoazního režimu a po propuštění se chci ze všech sil zúčastnit budování nové socialistické společnosti.“