Školní aktovky mu nevadí. „Vadí mi ale, co v nich děti nosí,“ dodává fyzioterapeut David Vrbický
„I děti fyzioterapeutů sedí u tabletu a počítače,“ ujišťuje David Vrbický, který má dva syny. „Ten starší rád leze na stěně a to se mi líbí, protože tam se zapojuje celé tělo.“ Sedíme v práci dobře? Jakému sportu se sám věnoval a na jaké úrovni? Co říká sportovním zraněním? Co je důležité pro terapii? Je vrcholový sport čím dál náročnější? Co ho čeká za sportovní akce a jak se těší na olympiádu?
Není pohyb jako pohyb a zvlášť u dětí jsou sporty, ze kterých má jako fyzioterapeut radost a ze kterých už méně. Doporučuje všem dětem základní atleticko-gymntastickou průpravu. „Aby dítě umělo udělat kotoul, dřep či stojku.“
U dětí se mu prý líbí judo, které dětem dává právě tu žádanou tělesnou průpravu. „Nejsem ale příznivcem sportů jako ragby či americký fotbal. Jsou tam otřesy, nárazy. Plavání je komplexní a skvělá záležitost,“ radí David Vrbický.
Školní aktovky mu prý nevadí. „Vadí mi ale, co v nich děti nosí. Dětské svaly jsou přetížené a nemají ještě ideálně vyvinutou konstrukci těla na to, aby v nich nosily 7 či 8 kilo. Ideální by bylo mít jedny učebnice doma a jedny ve škole.“
Strašák, kterému je třeba se u dětí do budoucna vyhnout, je obezita. „To znamená problémy s kardiovaskulárním systémem, cukrovkou a dalšími nemocemi. A když se nebudou hýbat, pocítí to páteř,“ uzavírá fyzioterapeut David Vrbický.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
