Jsem takovej dětskej. Mentálně jsem ulpěl na úrovni maxipsa Fíka, ví o sobě spisovatel Patrik Hartl
Co známý autor chystá? „Kromě knihy, kterou teď píšu, mám dokonale vymyšlenou další. A ta je nádherná, to bude žůžo, to se za čtyři roky pomějete! Budete čumět,“ slibuje. Jak se mu tančilo ve StarDance? Bude jeho příští kniha o tanci? Je snaživý puntičkář? O čem bude jeho nová divadelní hra? Chtěl být hercem? Poslouchejte a dozvíte se víc.
„Napřed potřebuju v hlavě odbavit příběh, který mě napadl a pak teprve se můžu rozhodnout, jestli napíšu ještě něco pro děti. Já mám totiž nápadovou zácpu,“ baví Patrik Hartl publikum na Knižním festivalu v Ostravě.
„Pohádky nemám rád, protože už od začátku vím, jak to dopadne,“ přemítá. „Ale mám rád veselé příběhy pro děti. Jsem takovej dětskej a částečně jsem mentálně ulpěl na úrovni maxipsa Fíka. Tím pádem si s dětmi rozumím a jsem mentálně mladistvý.“
Patrik Hartl prý netuší, proč čtenáři považují jeho knihy za vtipné. „Jsem vnitřně melancholik, tíhnu ke smutným tonům. Vyprávím rád příběhy, které považuji za smutné, a lidi se tomu z nějakého důvodu smějí,“ krčí rameny.
„Byl bych šťastný, kdyby nám na světě bylo všem hezky, ale těch hezkých okamžiků nebývá moc, takže si je člověk musí vyrobit. Proto žádná moje knížka nekončí blbě, protože jinak končí blbě skoro všechno,“ glosuje spisovatel Patrik Hartl v Blízkých setkáních z Knižního festivalu v Ostravě.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
