Šicí stroj - velký vynález lidstva

Lidé se naučili šít už hodně dávno. „Příkladem je mumie lovce Ötzi, nalezená v roce 1991 v italských Alpách. Lovec byl oblečen v kůži, oděv i boty byly sešity ručním stehem, velmi pravidelným a pečlivým,“ uvedl v Meteoru Antonín Havelka z Technické univerzity v Liberci. Bezpečně tedy víme, že ruční šití se k výrobě oděvů používalo už ve 4. století před naším letopočtem.

Švadleny milionových armád

Původně se šilo například pomocí kůstek s otvorem. Další vývoj pak šel poměrně pomalu. „Velkým vynálezem byly kovové jehly, které se objevily asi v roce 1370 v Norimberku, ale musíme si uvědomit, že až do poloviny 19. století se všechno šilo v ruce,“ zdůraznil Havelka.

To je až neuvěřitelné, když si představíme třeba kolik švadlen a krejčích muselo pracovat na uniformách, kabátech a čepicích vojáků milionových armád v době napoleonských válek. Nebo na honosných šatech aristokracie a bohatých měšťanů.

První snahy vymyslet stroj na šití

Samozřejmě snaha vymyslet stroj, který by šití zjednodušil a urychlil, existovaly. Kupodivu to ale bylo složitější, než by se mohlo zdát. První patenty se objevily v roce 1755 a pak 1790, jenže funkční šicí stroje se podle nich nikdy nepodařilo vyrobit. Chybou byla snaha napodobit pohyb lidské ruky při šití. Muselo se na to jít úplně jinak.

Posunutím ouška jehly ke stroji ze dřeva

Jak se říká, „ďábel je v detailu“. Zásadní obrat k možné automatizaci šití přineslo posunutí ouška jehly z vrchní části do její spodní části. Jehlu s takto posunutým ouškem začal používat v roce 1800 Němec Balthasar Krems.

Tím prvním, kdo úspěšně využil ve své praxi šicí stroje, byl ale Francouz Barthélemy Thimmonier ve 30. letech 19. století. „Vymyslel řetízkový steh pro šití čepic, ve své dílně měl 80 dřevěných šicích strojů,“ zmínil Havelka. Bohužel na svůj úspěch doplatil, ostatní krejčí mu dílnu zapálili, stroje shořely, jen kromě jednoho, se kterým pak Thimmonier objížděl poutě jako s atrakcí.

Vázaný steh

Ve stejnou dobu na jiném místě přišel s dalším šicím strojem Američan Walter Hunt. Jeho stroj byl výjimečný tím, že šil tzv. vázaným stehem. Při něm jedna nit proniká s jehlou do látky seshora a druhá nit je provlékána smyčkou první nitě, která se vytvoří pod látkou. Ovšem opět je zde potřebný jeden detail, bez nějž by to nešlo - speciální jehla.

Patent na šicí stroj předložený Američanem Walterem Huntem|foto:Český rozhlas

„Strojní šicí jehla má velice zvláštní tvar, má ouško blízko u špice, z jedné strany je rovná a z té druhé má dlouhou drážku,“ popsal Antonín Havelka. „Šicí nit prochází drážkou do ouška a pak se vrací druhou stranou zpět. Při tomto zpětném pohybu je nit vystavena menším třecím silám než nit na druhé straně a tím se udělá malinká smyčka, která se zachytí člunkem,“ doplnil odborník na historii šití.

Legendární „singrovky“

Zhruba od poloviny 19. století se pak šicí stroje zdokonalovaly, každý z vynálezců a konstruktérů přidal různá další zlepšení – brzdičku a napínač nití, přítlačnou patku, podavač šitého díla a podobně. Došlo to dokonce tak daleko, až se vynálezci hádali, kdo co vymyslel a patentoval.

Důležitou roli v tu chvíli sehrál Američan Isaac Singer. „Díky němu si v roce 1854 čtyři největší výrobci šicích strojů řekli - ´tak chlapci, nebudeme se hádat, budeme radši vyrábět šicí stroje´ - a tak vznikly první ´singrovky´, to byl skutečný začátek éry šicích strojů,“ připomněl Antonín Havelka.

Singerovy šicí stroje se zpočátku poháněly rukou pomocí kličky, až později se přešlo na šlapadla. Švadleně se tím uvolnily ruce a celý proces šití se zase urychlil. „Singrovky“ dokázaly dosáhnout zhruba 200 až 600 otáček za minutu.

"Singrovky" - skutečný začátek éry šicích strojů|foto:Český rozhlas

Moderní šicí stroje

Šlapací šicí stroje si ještě mnozí z nás pamatují z bytů našich babiček. Brzy se totiž rozšířily snad do každé domácnosti. Nezbytným vybavením českých domácností byly pak šicí stroje i v druhé polovině 20. století, kdy v obchodech nebylo, co se týče oblečení, moc na výběr. To už ale byly stroje elektrické.

Od 70. let 20. století pak přišla obrovská expanze a automatizace šicích strojů v textilních továrnách. „Začaly se používat tzv. stop motory, které uměly zastavit jehlu buď v dolní, nebo horní poloze, což umožnilo automatické odstřihnutí nitě, tím se zvýšila produktivita o 10 až 15 procent,“ řekl Havelka.

Od prvních „singrovek“, které zvládaly 200 otáček za minutu, jsme se dost posunuly. Dnešní šicí stroje umějí až 10 000 otáček za minutu. Na výběr je také velké množství různých druhů strojů. Nicméně ten základní princip vznikl už v 19. století a využívá se dodnes.

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem audioarchivu iRadio.