Sabotáž

Hacking
0:00
/
0:00

Za „hacking“ v době normalizace hrozil i trest smrti.

Po roce 1968 se i počítače musely pořizovat výhradně ze zemí RVHP. Každý stát sovětského bloku vyráběl jen určitý typ a ostatní země ho od něj musely kupovat. Bez ohledu na kvalitu. To se dost negativně promítlo na nasazování počítačů do průmyslu v 70. a 80. letech 20. století…

Hackování po česku

V Kovohutích v Mníšku pod Brdy se v letech 1985–1987 připravovala nová výrobní linka řízená počítačem. Původní americký počítač musel být nahrazen sovětským, nechvalně známé řady SMEP (Systém malých elektronických počítačů). Šlo o nekvalitní kopie amerických počítačů PDP firmy DEC.

S výměnou ale nesouhlasili zaměstnanci výpočetního střediska. A tak přes den sovětským specialistům s instalací SMEP horlivě pomáhali a v noci vždy provedli nějaký drobný technický zásah, po kterém se ohlásila závada. Dosáhli ale jen toho, že se počítač instaloval o rok déle.

Trest smrti

Kvůli častým poruchám byly všechny obvody zdvojeny nebo ztrojeny. Byly použity zvlášť vybrané součástky. Paradoxně to tak byl nakonec asi jediný SMEP, který opravdu fungoval. Všichni byli spokojení. Dokud se jeden z techniků po dvou letech v opilosti v hospodě nepochlubil svou „prací“.

Závod škodu vyčíslil na (tehdy extrémních několik) milionů korun. Vypočítali to podle toho, kolik železa by vyrobili, kdyby linka fungovala o rok dřív. Bezpečnost případ vyhodnotila jako záměrné poškozování socialistického zařízení a státního majetku, tj. sabotáž.

Ukázka z knihy Ing. Václav Vojtěch a kol.: Výběr informací z organizační a výpočetní techniky. SMEP: Systém malých elektronických počítačů

Protože poškozená organizace Kovohutě vyčíslila škodu tak, že spočítala, kolik by bylo vyrobeno železa, kdyby linka jela o rok dříve, byla výše škody na tehdejší poměry extrémní – několik milionů korun. Tím ale pachatelům hrozilo odnětí svobody na 10 až 15 let nebo dokonce trest smrti.

Kdo v úmyslu poškodit socialistické státní zřízení nebo obranyschopnost republiky zneužije svého zaměstnání, aby mařil nebo ztěžoval plnění důležitého úkolu nebo způsobil poruchu nebo jinou závažnou škodu, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let.
Trestný čin sabotáže podle § 97 tehdejšího trestního zákona

Místo kriminálu šrot

Protože se jednalo o trestný čin proti republice, dozorujícím prokurátorem byl starší prokurátor Generální prokuratury ČR JUDr. Dolejší. Ten naštěstí rozhodl o překvalifikování trestného činu ze sabotáže na porušování povinností v provozu socialistické organizace (§ 129) a později dokonce na přečin.

Nový princip ohodnocení škody spočíval v tom, že počítač nebyl předán do reálného provozu. Výpadky ve výrobě tedy nevznikly a do výpočtu škody mohly být zahrnuty pouze položky jako přeštípnutý drát, izolovaný konec pojistky apod. Plus práce na uvedení do původního stavu. 

Nová výše škody byla kolem 1500 korun a tehdy se škoda do této částky nepovažovala za trestný čin, ale za přečin dle zákona č. 150/1969 Sb. o přečinech. Maximální trest za přečin proti majetku v socialistickém vlastnictví byl jeden rok. 

Oba obžalovaní byli z vazby okamžitě propuštěni. Protože 27. října 1988 byla tehdejším prezidentem Gustávem Husákem vyhlášena amnestie, bylo trestní stíhání zastaveno. Vývoj a výroba počítačů SMEP byla koncem roku 1989 ukončena. Socialistická PC končila po revoluci hromadně ve šrotu.

Natáčení příběhu Sabotáž v cyklu Historie českého zločinu

Účinkují: Filip Kaňkovský, Pavel Batěk, Ivan Jiřík, Jitka Sedláčková, Alexandr Minajev, Zdeněk Hruška, Jiří Knot, Petr Halíček

Scénář: Tereza Vojtová a Vladimír Smejkal

Režie: Jaroslav Kodeš

Zvuk: Petr Šplíchal.

Spustit audio
autoři: Vladimír Smejkal, Rostislav Taud, Tereza Vojtová

Související