Jsme krabička poslední záchrany, když selže systém, říká dětský ombudsman Martin Beneš. Kde vidí slabiny?

„Dětský ombudsman má posilovat ochranu práv dětí, pomáhat v konkrétních případech a upozorňovat na slabá místa systému sociálně-právní ochrany,“ říká Martin Beneš. Sám přiznává, že zkušenost z praxe opatrovnického soudce v Mostě ho k této roli významně přivedla. „Slabiny systému jsem viděl přímo v terénu a snažil jsem se o změny na lokální úrovni. Zespodu ale nejde změnit všechno, proto mi ombudsmanství přišlo jako vhodný nástroj k řešení těchto problémů,“ vysvětluje.

Čtěte také

Nejlepší ochranou dítěte je dobrá rodina, říká ředitelka Nadace Naše dítě

Zároveň upozorňuje, že dětský ombudsman stojí v systému spíše jako poslední pojistka, když všechno selže. „Jsme taková krabička poslední záchrany,“ říká. Za jeden z hlavních problémů českého systému přitom považuje nedostatečnou schopnost vyhodnocovat míru ohrožení dítěte a volbu vhodné intervence. „V zahraničí existují nástroje, které práci strukturalizují. Nejde o to nacpat lidský život do tabulky, ale nastavit standardizované postupy, nad kterými stojí individuální úvaha člověka. Pokud totiž individualizujeme bez standardů, je to dojmologie, která do rozhodování o dětech nepatří,“ vysvětluje.

Beneš současně odmítá častý stereotyp, že dnešní mladá generace je příliš citlivá nebo slabá. Naopak podle něj může být citlivost důležitou silou. „Každá mladá generace je citlivá, a je to dobře – citlivost není slabost. Vzpomínám si třeba na mladé lidi v době druhé světové války, kteří byli citliví k tomu, co se dělo, a odcházeli bojovat za hranice do cizích armád. Byli to mladí kluci, kterým odvahu dodala právě jejich citlivost,“ dodává.