Sabina Laurinová hrála divadlo s ortézou. „Klobouk dolů před každým handicapovaným člověkem“
„Na jevišti jsem se s mými hereckými kolegy v této sestavě ještě nikdy nepotkala. Bylo to zpočátku oťukávání, které nemám ráda, protože jsem trémistka,“ uvádí k nové inscenaci v Divadle Kalich. Co ještě prozradila o premiéře hry Návštěva na zabití? Jaký má závěr? Pamatuje si svoji první roli v Divadle Kalich? Jaké nové muzikály má na repertoáru? Proč potřebovala dublérku, když musela cválat na koni? A chodí pořád za tátou pro rady?
Návštěva na zabití. To je titul hry, ve které se Sabina Laurinová poprvé potkává třeba s Matoušem Rumlem, který hraje jejího manžela. „Dostala jsem někde otázku, že mám v inscenaci mladšího manžela. Odpověděla jsem, že je to paráda. Na divadle se ledacos ztratí a myslím, že tohle diváci neřeší. Spíš řeší napínavý děj,“ myslí si herečka.
„Je to hra, která pojednává o předsudcích vůči jiným lidem. Já si je nedělám, ale za nás herce mluví často role. Když hrajete zápornou roli, tak vás chvíli národ nemá rád, nebo naopak.“
Chvíli po premiéře si ale Sabina Laurinová zlomila ruku. „Pak jsme šest týdnů nehráli, ale hra se musí hned po premiéře hrát, aby si to sedlo. Odehrála jsem dvě představení s ortézou a klobouk dolů před každým handicapovaným člověkem. Uvědomila jsem si, že jsme k nim jako společnost málo všímaví,“ uzavírá Sabina Laurinová v Radiocafé Vinohradská 12.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
