Rozdrcené Rusko? To si nikdo neumí představit. Pravděpodobné je zamrznutí konfliktu. Víchová, Smetana a Romancov k roku války na Ukrajině

Během rusko-ukrajinského konfliktu, který trvá již 365 dní, zemřely tisíce lidí, na osm milionů Ukrajinců uprchlo do zahraničí, infrastruktura země je zničená. „Jednoznačně se ukázalo, že mír je něco, co je velmi komplikované udržet a co je velice snadné porušit,“ říká na úvod speciálu Jak to vidí... politický geograf Michael Romancov.

Čtěte také

iROZHLAS

Ukrajina nesmí prohrát! Smí ale vyhrát?

Podle něj jsme dosud žili na kontinentě, kde panovaly největší strukturální, politické a hodnotové předpoklady pro to, aby se na základě zkušeností z první a druhé světové války už nic podobného neopakovalo. „Jenže Vladimir Putin a jeho okolí se rozhodli, že to, co si nejsou schopni dojednat se Západem jinak, se pokusí vynutit si silou. Kvůli tomu dnes žijeme v jiném světě.“

Při zpětném pohledu na vývoj systému mezinárodních vztahů jsou samozřejmě zlomové okamžiky vidět. „Ale je obtížné predikovat, jak zásadním zlomem bude v globálním měřítku ruský vpád na Ukrajinu. V evropském měřítku jde ale o naprosto mimořádnou situaci. Dnešní Evropa je jiná, výrazně jiná, než byla Evropa před rokem touto dobou,“ přitakává Romancov.

S tím, že Evropa prodělala kvantový skok, souhlasí i ukrajinistka Lenka Víchová. „Na začátku nikdo nedával Ukrajině žádnou šanci. Evropští politici byli připraveni na jinou realitu, na to, že to Rusko zvládne a za tři dny bude po všem. Ale poté, co Ukrajinci ubránili první město a začali ruskou armádu vytlačovat, se situace a podpora Ukrajiny změnila. Nemuselo k tomu dojít, ale posledních 100 let rusko-ukrajinských vztahů svědčilo o tom, že Rusko se nebude chtít vzdát Ukrajiny a Ukrajina se nebude chtít vzdát své svobody a nezávislosti.“

Analytik Smetana: Červenou linií je cílený útok

Jestli šlo válce zabránit, je podle analytika Michala Smetany retrospektivně velmi těžké říct. „Nemůžeme si vyzkoušet žádnou jinou alternativní realitu. Ale můžeme přemýšlet, jestli zvolená strategie Západu, kdy jsme Ukrajině dlouhou dobu dávali najevo naši vůli přijmout ji do západních struktur, ale formálně jsme k tomu nepřistoupili, byla správná. Částečně jsme s Ukrajinou spolupracovali na výcviku, ale ne do té míry, aby byla výrazně lépe vyzbrojená proti možnému ruskému útoku. Variant je mnoho, ale asi nikdy nezjistíme, jestli by to samo o sobě stačilo.“

Michal Smetana, bezpečnostní analytik|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas

Jednoznačnou červenou linií po roce války je pro Severoatlantickou alianci stále útok na spojeneckou zemi. „Tím samozřejmě není myšlena spadlá raketa přes hranici, ale záměrný útok. NATO toto dává jasně najevo, a dobře vědomo si je toho i Rusko.“

Kvalitativně by válku změnilo i použití jaderných zbraní. „Západ by jednoznačně přistoupil k silnější reakci. Velmi často se mluví o tom, že by došlo k nějaké formě konvenční odpovědi, ale samozřejmě přesně formulováno to není.“

Geograf Romancov: Nemluví, protože nemá o čem

Zatímco téma jaderných zbraní Vladimir Putin čas od času jako tlak na západní země otevírá, k národu se nyní promluvit nechystá, což podle Michaela Romancova zapadá do vzorce chování, který ruská hlava státu předváděla celý poslední rok. „Na začátku jsme viděli mimořádnou frekvenci Putinových veřejných vystoupení. Působil mimořádně odhodlaně. Jeho projev byl dynamický, nenávistný. Dnes se snaží být stejně dynamický, ale nejde mu to.“

Michael Romancov, politický geograf Univerzity Karlovy|foto:Věra Luptáková, Český rozhlas, Český rozhlas

Vladimir Putin byl totiž přesvědčený, že válku vyhraje, že postaví svět před naprosto novou realitu, že ukáže Západu, jak je slabý, a Číně, jak je Rusko silné. „Nic z toho se mu ale nepovedlo. Sice dál mluví o tom, jak je Rusko úspěšná, inovativní a spokojená země, když ale bylo zjevné, že invaze neprobíhá podle představ Kremlu, většinu svých veřejných vystoupení zrušil. Takže v tomto ohledu mě nepřekvapuje, že nemluví, protože nemá o čem.“

Co se ale skutečně děje za kremelskými zdmi, je těžké predikovat. „Podle všeho je ale ruský režim stále stejně pevný, jako byl před rokem. Pravděpodobně tam není stejná míra sebejistoty a arogance, ale z hlediska toho, jak režim funguje, jsem přesvědčen, že Putin má v tento okamžik pod kontrolou ruskou diplomacii, ruskou armádu i ruskou ekonomiku.“

Ukrajinistka Víchová: Únava roste, odhodlání pokračuje

Vývojem prošla i Ukrajina. Prezident Volodymyr Zelenskyj je pořád nejoblíbenějším politikem na Ukrajině. Na podzim ale podle Víchové tak trochu narušil nepsanou smlouvu mezi ukrajinským národem a politickou reprezentací o vnitřním neútočení a začal bojovat s místními samosprávami.

Ukrajinistka Lenka Víchová|foto:Karolína Němcová, Český rozhlas

„Vnitropolitická situace se tedy začíná měnit, i když je stále vnitřní politika na nule. Přesto se ale už začínají ozývat otázky, proč nebyla Ukrajina připravena na útok nebo co se dělalo tři roky před před vpádem ruských vojsk.“

Jisté je, že po roce válčení padá na všechny únava. „Lidé trpí úzkostmi, poruchami spánku, nervozitou. Přesto odhodlání a houževnatost neustávají. Je až neuvěřitelné, jak se lidé dokážou vzchopit a opravovat města. Pochopitelně se ale nejvíce změnilo vnímání Rusů v ruskojazyčných oblastech, protože na nich se ruská armáda vyřádila nejvíce.“

Letos konec nebude

Volodymyr Zelenskyj předpokládá, že válka skončí během roku 2023. Michal Smetana to ale vidí skepticky. „Naprosto souhlasím s tezí, že výsledkem této války musí být stabilní mír, který zajistí, aby situace znovu neeskalovala. Na konci celého procesu musí být nějaká logika typu, jakým způsobem dostat Ukrajinu do západních bezpečnostních struktur, aby potenciální ruský útok neměl šanci vzniknout. A s tím samozřejmě souvisí i to, do jaké míry bude Ukrajina kontrolovat svoje teritorium. Bohužel jsem ale skeptik a nemyslím si, že válka skončí letos.“

Čtěte také

Michal Smetana: Příměří nevede ke konci násilí. Je to jenom intermezzo, z kterého by těžilo hlavně Rusko

Velkým rizikem je totiž to, že válka nebude ukončena stabilním řešením a dostane se do fáze dalšího zamrzlého konfliktu ve východní Evropě. „A to bohužel neznamená konec násilí, ale spíše to, že se velmi často budou střídat období uzavírání příměří, nových eskalací a dalších útoků, což by bylo samozřejmě pro Ukrajinu dlouhodobě extrémně nestabilní,“ vysvětluje Smetana.

S tím souhlasí i Michael Romancov. „Nikdo nemá právo nutit Ukrajinu vzdát se svých území. Z historie ale víme, že to může mír zajistit. Situaci by mohla ale zvrátit i Čína, na které je Rusko stále závislé a která neuznala žádné Ruskem anektované území.“

Důvody, proč nemůže Ukrajina v tuto chvíli vyjednávat, jsou podle Lenky Víchové dány i tím, co ruská armáda způsobila na ukrajinském území. „Na Ukrajině došlo k těžkým zločinům proti lidskosti. Svět už nikdy nebude jako před válkou. Ještě jsme neotevřeli Mariupol. Až uvidíme, co tam Rusové udělali, budeme zděšeni. Nedovedu si představit, že Rusko bude poraženo, a nebude odsouzeno. A jakmile k tomu dojde, tak si zase nedovedu představit, že Rusko zůstane samo vnitřně stabilní. Rozdrcené Rusko po válce, kterou prohrálo, si asi nikdo nedokáže představit.“