Rodokmeny zachraňují vzácné antilopy

Antilopy Derbyho jsou o něco větší než jiné druhy antilop. Pyšní se dlouhýma nohama, širokým krkem a úzkými svislými pruhy na bocích. Bohužel ve volné přírodě západní Afriky jich žije jen několik desítek kusů. Program na jejich záchranu už 16 let vede Česká zemědělská univerzita. A daří se jí to mimo jiné právě díky pečlivě zapisovaným rodokmenům.

Rodokmen poradí, kdo se s kým může pářit

„Rodokmen vypadá jako něco, co nemá na přežití velký vliv, ale ve skutečnosti to může být úplně jinak,“ uvedla v Meteoru dr. Karolína Brandlová z České zemědělské univerzity. „Rodokmeny nám totiž přesně zaznamenávají rodinné vazby mezi jednotlivými zvířaty a my pak můžeme zamezit křížení blízce příbuzných jedinců,“ dodala Brandlová.

Křížení příbuzných jedinců má negativní vliv na potomky, u kterých se mohou projevit různé dědičné vady, a postupně může dojít k degeneraci celého druhu. Cílem každého řízeného chovu je uchovat maximální množství genů. „Hlavním problémem všech malých populací jsou totiž právě ztráty genů, ke kterým dochází s každou další generací,“ vysvětlila Brandlová.

K záchraně druhu stačí desítka zvířat a dávka štěstí

Záchrana populace antilop Derbyho začala ve skupině s pěti samicemi a jedním samcem. „Ten zvládnul vyprodukovat 100 potomků, pak ve 13 letech uhynul. Teď pracujeme s jeho syny, ale v podstatě všichni jedinci si nesou geny jednoho zakládajícího samce,“ dodala Karolína Brandlová.

Podobně jako u antilop Derbyho stačilo na záchranu celého druhu několik posledních jedinců koní Převalského nebo téměř vyhynulých evropských zubrů. „Může to stačit, pokud máte štěstí a dobrý management chovu,“ zdůraznila Brandlová.

Zoologické zahrady jako záchranné stanice

Velkou roli v záchraně vymírajících populací hrají zoologické zahrady. Třeba právě v případě koní Převalského, kterých poté, co vymřeli ve volné přírodě, zůstalo jen pouhých 13. Mimořádnou zásluhu na jejich záchraně si může připsat pražská ZOO, která od roku 1959 vede celosvětovou plemennou knihu celého druhu.

Vzácní koně Převalského vděčí za svou záchranu mimo jiné pražské ZOO|foto: Josef Kopecký

Péčí amerických zoologických zahrad se zase podařilo do volné přírody, konkrétně na Arabský poloostrov, vrátit arabské přímorožce. Původně jich bylo jen 11, dnes jich po světě pobíhá kolem tisícovky.

Evropští zubři ve volné přírodě vyhynuli v roce 1929 a do dnešních dní druh přežil jen díky zoologickým zahradám. „Zubrů zbylo jen 12 a zpočátku se nejvíce rozmnožovali pouze dva jedinci, to znamená, že ztráta genů byla zpočátku obrovská. Všichni potomci zubrů dnes nesou geny jednoho otce z počátku, to je podobné jako u našich antilop Derbyho,“ dodala Brandlová.

Nebezpečné mezidruhové křížení

Křížení druhů mezi sebou se v přírodě vyskytuje, ostatně je to jeden ze způsobů, jak může vzniknout zcela nový živočišný druh. „Jenže je to proces dlouhodobý a složitý. Většina mezidruhových kříženců není životaschopná a žádný nový druh se z nich nevyvine,“ řekla Brandlová.

Ochránci živočišných druhů se snaží mezidruhovému křížení bránit. „Dochází k němu sice v přirozených podmínkách, ale stejně je to vlivem člověka. Zvířata se převážejí někam, kam vůbec nepatří a mísí se s původní populací, což může napáchat mnoho škod,“ popsala Karolína Brandlová.

Plot je jako slib

To se bohužel děje nejen antilopám v jejich domovské Africe. Bují tam obchod s lovnou zvěří, zvířata se z komerčních důvodů přesouvají na velké vzdálenosti, dostávají se do kontaktu s místní faunou a dochází k nežádoucímu křížení. A to přesto, že žijí v oplocených oborách.

„Plot je jako slib. Ne vždycky je slib splnitelný, a ne vždycky je plot nepřekonatelný,“ dodala Karolína Brandlová. Některé druhy antilop prý vyskočí i do výšky 2,5 metru, pokud mají motivaci. Nebo naopak jiná zvířata pronikají dovnitř mezi antilopy.

Šlechtění antilop zakázáno

Jsou ale i případy, kdy dochází ke zcela cílenému křížení, i když je to zakázáno. „Antilopy jsou kříženy tak, aby měly větší rohy kvůli loveckým trofejím nebo atraktivnější zbarvení, aby přilákaly více turistů,“ vysvětlila Brandlová.

Šlechtěná zvířata nezřídka trpí různými zdravotními neduhy. To známe i od psů. „Ovčácká plemena, která jsou šlechtěna pro určité pracovní výkony, mívají specifické poruchy, jako třeba dysplazii kyčelního kloubu. Stejně tak při křížení antilop pro zvětšení rohů by se mohlo stát, že se vyselektuje něco, co by mohlo jejich populaci velmi oslabovat,“ doplnila Karolína Brandlová z České zemědělské univerzity.

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.