Rada pro tento den - 26.8.

Krosienka je velmi stará - nejstarší dochované doklady pocházejí z Egypta a jsou čtyři tisíce let staré. Technika je ale nepochybně ještě starší. Na Valašsko se dostala ze Slovenska, kde také získala svůj název - krosna je ve slovenštině tkalcovský stav. Se tkaním však má technika společné jen to, že jejím základem je osnova z příze natažená na velmi jednoduchý obdélníkový rám. Osnova se pak na rozdíl od tkaní neprovléká útkem, ale tkadlec se jí svými prsty probírá jako jakýsi textilní harfeník a řádek po řádku kříží jednotlivá její vlákna. Proto se základní osnova na rám nenavíjí v kruhu, ale v osmičce, abychom získali první křížení. Výsledná textilie má podobnou strukturu jako drátěné pletivo na ploty - oka krosienky jsou však utažena natěsno. Způsob křížení vláken je možné měnit a vytvářet tak v tkanině dekorativní vzory. Je zajímavé, že to, co prsty zkříží na horní polovině osnovy, se zrcadlově kříží i na dolní polovině a textilie tak přibývá z obou konců najednou. Aby se při dalších řádcích zkřížená vlákna dole nezauzlovala, do probraného řádku se vloží hladká tyčka, která nový řádek vyrovná a zajistí. Na Valašku se krosienkou pletly čepce pro vdané ženy, takzvané žděcháky podle obce Zděchová, kde měla jejich výroba velkou tradici. Krosienkou lze také plést například společenské rukavičky bez prstů, punčochy, zdobné vsadky do polštářů či tašek. Technika je sice velmi nenáročná na vybavení - stačí jednoduchý rám a tři hladké tyčky. Paní Mikolajková používá bavlněnou přízi Sněhurka nebo materiál kordonet číslo 30, 50 a 60. Krosienka je ovšem velmi náročná na zručnost, trpělivost a vyžaduje velmi dobré oči. Například zděchovský čepec trvá paní Mikolajkové včetně dokončovacích prací dvacet hodin.