Rada pro tento den - 19.12.

Tato metoda není nová. První zmínky o pěstování rostlin ve vodě pocházejí ze sedmnáctého století. Počátky moderní hydroponie však spadají až do šedesátých let minulého století, kdy se začaly používat expandované jíly, známých pod názvem keramzit. Začaly se také vyvíjet dokonalejší živné roztoky. Později se pak na trhu objevil široký sortiment typizovaných pěstebních nádob a vodoznaků, odsávacích zařízení, dekoračních nádob a vegetačního osvětlení pro vylepšení nevhodných světelných podmínek v interiéru. A jak tedy správně postupovat? Do dekorativní vodotěsné nádoby vložíme pěstební nádobu s rostlinkou fixovanou v keramzitu, který nahrazuje půdu. Do připraveného otvoru zapustíme vodoznak, který ukáže stav živného roztoku. Obvykle by měla jeho hladina dosahovat výšky jedné třetiny vrstvy keramzitu. Znovu zalijeme, až rostliny roztok zcela vypijí. Pokud pěstujeme více rostlin, do vodotěsné nádoby vložíme více typizovaných stejně vysokých pěstebních nádob s rostlinkami fixovanými keramzitem. Přidáme samostatný vodoznak, mezery nádobami zasypeme opět keramzitem a přidáme živný roztok. Stejná výška pěstebních nádob zaručí, že rostliny mají stejnou hladinu živného roztoku. Jednou z velkých předností hydroponie je, že na velmi malé ploše můžeme vedle sebe pěstovat rostliny stepní, pouštní, bažinné i z tropických pralesů. Můžeme tak sestavit zajímavé celky, které bychom v přírodě nikdy nenašli.