Rada pro tento den - 12.2.
Z únorového čísla časopisu Receptář jsme dnes vybrali několik rad do dílny. I tentokrát se budou týkat vrtání, konkrétně výběru vhodného vrtáku.
Vrtáky z rychlořezné oceli (označené HSS-R) jsou určeny k vrtání měkčích kovů, jako jsou hliník, měď nebo zinek; vrtáky z rychlořezné oceli s výbrusem (HSS-G) nebo ocelové vrtáky legované kobaltem (HSS-Co) použijeme pro vrtání do tvrdých kovů; velmi účinné pro všechny kovy jsou pak vrtáky s povlakem nitridu titanu (HSS-TiN) a vrtáky s tvrzenými plátky (HM). K vrtání do tenkého plechu použijeme vrtáky s ostrým centrovacím hrotem; vrtáme při nižších otáčkách. Životnost vrtáků na kov prodloužíme, pokud je při vrtání příliš nezahříváme - před dalším vrtáním je proto necháme vychladnout, nebo je zchladíme několika kapkami oleje. Vrtáků je opravdu velký výběr, kromě již zmíněných typů se vrtáky vyrábějí: 1. Z nástrojové slitinové oceli nízce legované wolframem, chromem, molybdenem a dalšími kovy; 2. z rychlořezné oceli s odolností do 600 °C a vysoce legované dalšími kovy; 3. z rychlořezné oceli s povlakem titanu (označení TiN) - vrták má až 6x vyšší životnost než předchozí a umožňuje až dvojnásobné zvýšení řezné rychlosti (vrtáky mají nazlátlou barvu povrchu); 4. vrtáky s hroty ze slinutých karbidů, které zdolají i velmi tvrdé materiály a snesou vysoké pracovní otáčky. Pro vrtání do dřeva můžeme použít i vrtáky na kov, ale není to příliš vhodné, protože spíš než vrtat mohou otvor pálit. Raději použijeme vrtáky na dřevo, které mají středící hrot a závit točený tak, aby odváděl hobliny. Pokud do dřeva vrtáme otvory s většími průměry, zejména do tvrdého dřeva nebo do dřevotřísky, použijeme raději korunkové vrtáky do dřeva, nebo frézky - takzvané sukovníky. Jsou bezpečnější než vykružovací pily, které se mohou odlomit a zranit nás.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.