První jarní květiny
Jakmile je polovina února za námi, předjaří pomalu vrcholí a přechází do jara. Svědků tohoto jevu je tolik, že zvrat už nelze očekávat, i když nějaké škody možná ještě ano. První nedočkavci jsou něco jako první vlaštovky, a ty jaro nedělají. Zato když rozkvetou prvosenky, je jaro opravdu tady.
Prvosenky kvetou v Botanické zahradě Univerzity Karlovy a také, jak jsme se přesvědčili již před týdnem, v Průhonicích. A prý tu jsou i první divoké husy. Průhonické prvosenky vřele doporučuji vaší pozornosti. Ne ty bezlodyžné, ale prvosenky zahradní, o jejichž renesanci usiluje paní inženýrka Otka Plavcová. A jak jsem měl možnost vidět na vlastní oči, práce se jí daří.
Prvosenky zahradní (neboli mnohokvěté) měly za rodiče buď prvosenku jarní či vyšší, obecně známé petrklíče a prvosenku bezlodyžnou. Mají vysoké stvoly nesoucí okolíky, které jsou pořádně mnohokvěté, jak sám název napovídá. Barevná stupnice je snad nekonečná, od bílých, tedy bezbarvých květů, až po sytě modré, a mezi nimi všechny tóny žluté, růžové, červené, fialové, dvoutónové a dokonce i s okem anebo bez něj. Další vynikající vlastností je jejich chladuvzdornost. Paní inženýrka Plavcová tvrdí, že za vaším oknem nemusí být nikdy prázdno, protože když na podzim uklidíte pelargonie, za chvíli tam můžete vysadit prvosenky mnohokvěté, které tam vydrží až do příští výsadby pelargonií. Rozhodně od února do května. Jen na noc nebo při delším období mrazu je třeba je schovat dovnitř. Zdálky nikdo nic nepozná, velikostí květenství si prvosenky mnohokvěté pranic nezadají s pelargoniemi. Tak se po nějakých poohlédněte. Čeští zahradníci vždycky drželi krok se světem a mnohdy byli i daleko před ním. Tak jako ti průhoničtí.
