Proslavil jsem se, i když nic neumím, směje se zpívající právník Ivo Jahelka

25. duben 2024

„Zpracovat soudní příběh není úplně jednoduché. Musí to mít humor a právní kauza je málokdy veselá. Humorný střípek se tam přesto musí vyšťourat,“ vysvětluje tvůrčí postup. Odkud pochází a kde studoval? Zapomněl někdy při vystoupení text? Kde a jak dostal nápad zhudebňovat soudní kauzy? Co plánuje ke svým 70. narozeninám?

„Já sbírám příběhy. Jednak ty, co jsem sám zažil, jednak mi je posílají kolegové a soudci. Takže mám sbírku a když přiletí múza a políbí, tak z toho něco vznikne. Zkouším pak na lidech, jestli reakce je taková, jakou čekám. A musím říct, že obvykle všechno funguje na první dobrou,“ pochvaluje si Ivo Jahelka.

„Zpravidla napřed napíšu text. Hudba? Pro to, co dělám, je to silné slovo. Jde spíš o hudební doprovod, který by neměl rušit text, takže nemusí být složitý. A moje kytarové neumětelství na to stačí.“

Do hudební školy ale chodil. „Hrál jsem na klavír a dalo mi to základy. Na kytaru jsem absolutní samouk a pro mou tvorbu mi to stačí. Říkám, že jsem se do jisté míry proslavil, i když pořádně nic neumím: zpívat neumím, hrát na kytaru taky ne, akorát skládám slova k sobě,“ tvrdí.

„Já mám na tento druh písniček absolutní monopol. Nemám žádnou konkurenci. Nikdo to nedělá a ani kupodivu nezkouší. Takže si hrabu na svém písečku, dělám si to podle svého a nikdo mě neohrožuje,“ libuje si Ivo Jahelka v Radiocafé Vinohradská 12.

autoři: Tereza Kostková , eh

Související