Co má zpěvák David Uličník společného s Karlem Krylem? „Říkal jsem lidem pravdu a zkomplikoval si tím život“
„Když hraju Kryla, tak většinou v původním kytarovém podání. Píseň Lilie je moje nejmilovanější, proto jsem si dovolil do ní sáhnout. Provází mě celým životem,“ svěřuje se. Čím bude výjimečný koncert, který bude mít 12. dubna v Kroměříži? Jaký je teď o Karla Kryla zájem? Zůstane věrný Krylovi, nebo má zálusk na jiného zpěváka? Co je podle jeho mínění „povinný repertoár pro tenora“? A jak se mu spolupracuje s Josefem Zímou?
Karel Kryl prý tvrdil, že umí jen čtyři akordy a zpívat neumí vůbec. „To je Krylova klasická nadsázka. Začínal tím, že psal básně, ale záhy pochopil, že básně se nešíří tak rychle jako písničky. Proto začal hledat někoho, kdo by mu básně zhudebňoval. Nenašel nikoho, tak si je z nouze začal zhudebňovat sám. Vypracoval se a jsou to bohaté a krásné melodie.“
„Co máme s Karlem Krylem společného? V mládí jsem byl podobného ražení a říkal jsem lidem do očí pravdu. Hodně jsem si tím zkomplikoval profesní život. Mám několik divadel, kam mě nechtějí zvát a já toho nelituju. A Kryl to dělal nekompromisně. Taky mu ve Svobodné Evropě přezdívali „malý vzteklý muž“. On měl problém s autoritami a vždycky jim řekl to, co si myslel. A to se nikde nenosí,“ uzavírá David Uličník v Blízkých setkáních.
Související
-
Úžasné životy: Karel Kryl podle herečky Jaroslavy Tvrzníkové
Poprvé se potkali v kantýně rádia Svobodná Evropa v Mnichově, kam oba emigrovali. „Byl uzavřený. Většinou seděl v té kantýně o samotě,“ říká herečka Jaroslava Tvrzníková.
-
Bratříčku, zavírej vrátka! Skoro celý náklad elpíčka Karla Kryla skončil rozřezaný cirkulárkou
Před 52 lety vznikla deska, která se stala symbolem doby. Jejím autorem byl Karel Kryl. Píseň ‚Bratříčku zavírej vrátka‘ složil za dvě hodiny. Napsala Michaela Spáčilová.
-
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
