Úžasné životy: Karel Kryl podle herečky Jaroslavy Tvrzníkové

Karel Kryl se československému publiku představil v 60. letech. Slávu si vydobyl v klíčovém roce 1968 a následně v roce 1969. „Jeho bylo všude plno. Během pár měsíců ho znala celá republika,“ vzpomíná Tvrzníková, jak i pro ni byl tento vzrůstem malý písničkář zjevením.

Československo opustit nechtěl

Po srpnových událostech se jeho skladby staly o to naléhavějšími. „Byl vůdčí osobností, která ukazovala směr. Jeho písně jsou silně emociální. A ta emocionalita ještě podporovala, co si člověk myslel,“ podotýká Tvrzníková.

Bronzová socha Karla Kryla před ostravským rozhlasem|foto:František Tichý, Český rozhlas

Vývoj v roce 1969, kdy bylo postupně jasné, že se blíží normalizace, postavil i Karla Kryla před otázku, zda ve své rodné zemi zůstat. Kryl podle Tvrzníkové Československo opustit nechtěl, přestože k tomu měl příležitosti. V zahraničí totiž koncertoval.

Byly to právě zhoršující se poměry, které Kryla nakonec přiměly k tomu, aby zůstal v západním Německu. „Zůstal. Ale s tím, že sám sebe obviňuje ze zbabělosti,“ dodává k tomu Tvrzníková.

Kritikem poměrů se stal i po revoluci

Hrob Karla Kryla na Břevnovském hřbitově|foto:Filip Jan Zvolský, Český rozhlas

Po Sametové revoluci Kryl neskrýval své zklamání z polistopadového vývoje. Opět se stal ostrým kritikem dobových poměrů. „Viděl trochu dál. Ale lidi to tehdy nechtěli slyšet,“ popisuje Tvrzníková tehdejší nálady.

Kryl podle ní těžce nesel, když lidi už jeho textům tolik nenaslouchali. Bral to jako křivdu. „Myslím si, že nebyl šťastný, že v sobě měl hodně bolesti,“ říká. Kryl zemřel na infarkt v Mnichově v roce 1994. Bylo mu 49 let. Pochován je v Břevnovském hřbitově.