Kryl byl nesmlouvavě osobní. A bral lidem iluze, myslí si Ivan Hoffman
Mlčet k něčemu, co není v pořádku, je blbost, soudil Kryl. I po revoluci říkal, co si myslí. Jenže to už jste to slyšet nechtěli. „Kryl odešel do emigrace jako rebel a tím rebelem zůstal,“ vzpomíná Ivan Hoffman. „Vždycky říkal, co si myslí. Vůbec nedělal kompromisy. Byl opakem diplomata. Logicky se stal kritikem toho, co se po listopadu podle něj dělalo špatně.“
Karlu Krylovi po roce 1989 vadil klientelismus, kdy se prezident Havel obklopil kamarády. Vadilo mu, že v politice nejde o hodnoty, ale o peníze.Nikdy politikům neodpustil rozdělení Československa. „Cítil, že věci jdou špatným směrem. Říkal lidem, co nechtěli slyšet. Bral iluze a k tomu byl nesmlouvavě osobní.“
Nikdo mu ale neoponoval. Nešlo ho vyloučit, exkomunikovat. Byl symbol, idol. Nebylo možné ho zavrhnout, ale byl v té kritice nepochopený. „Zůstával osamocen a vlastně se vracel do izolace, ze které po revoluci jen na krátko vystoupil.“
Umřít na zklamání ze společnosti
Jeho životní příběh je podle Hoffmana podobný Čapkovi. „Jsou lidé, které z toho, co se děje ve společnosti, bolí srdce. Já jsem na to asi velký cynik. Taky mě věci štvou, ale vím, že na to neumřu. Nejsem Kryl, nejsem Čapek.“
V sobotu 12. dubna uplyne 70. let od narození Karla Kryla.
Co si Ivan Hoffman myslí o současném sporu koalice kvůli financování zdravotnictví? Jak vidí prodloužení těžby na Dole Paskov? Změní prohra v prezidentských volbách na Slovensku Ficovu politiku? Poslechněte si ze záznamu v iRadiu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
