Proč se řeka Amazonka jmenuje podle bojových žen z řeckých bájí?
V domorodých jazycích Bílá řeka nebo Velká řeka. Její ústí objevil Španěl Vicente Yáñez Pinzón v roce 1500 a pojmenoval řeku Rio Santa Maria de la Mar Dulce (Řeka svaté Marie sladkého moře), protože ještě desítky kilometrů od břehu byla voda v moři sladká. První cestu po řece podnikl v roce 1541 španělský conquistador Francisco de Orellana, setník Gonzala Pissara, aby přivedl pomoc zdecimované armádě. V povodí narazil na indiánský kmen, jehož náčelnice byla žena…
Amazonka pramení v Peru, stéká ze svahů And do Amazonské nížiny a valí se dál zhruba 7000 kilometrů rovníkovou oblastí Jižní Ameriky a nekonečným deštným pralesem.
Amazonky byly bojovné statečné ženy, mužatky, které známe z řeckých bájí. A taky ze spousty vázových maleb a reliéfů, protože bojové akce Amazonek proti Řekům měli antičtí umělci velmi v oblibě. Jejich královnu Hippolytu najdeme i ve Shakespearově Snu noci svatojánské.
Sídlily pravděpodobně na severním pobřeží Malé Asie nebo na Krymu a byly prý stejně statečné jako muži, nebo dokonce statečnější.
Jejich praotcem byl bůh Árés. Amazonky se cvičily v boji a sloužily ve vojsku. Po tu dobu zůstávaly pannami. I pak, když se vdaly a začaly rodit děti, vládly a rozhodovaly o důležitých věcech. A chlapi zatím vedli domácnost.
Jméno Amazonek pochází ze slova „amazos“, tedy bezprsé
V mládí si kvůli boji Amazonky odstraňovaly jeden nebo oba prsy, aby se jim lépe střílelo z luku.
Válečnou výpravu proti královně Amazonek vedl velký hrdina Herakles. Měl přinést dceři krále Eurysthea zlatý pás královny Hippolyty, který jí daroval bůh Áres.
Když se válčilo o Tróju, Amazonky v čele s další královnou Penthesileiou přispěchaly obléhanému městu na pomoc. Bily se statečně. Ovšem v nestřežené chvíli achajský hrdina Achilles napřáhl kopí a královna Penthesileia se skácela k zemi.
Aby Amazonky dostaly zpět mrtvé tělo své vládkyně, musely odpřisáhnout, že už nikdy proti Řekům nepozvednou zbraně. Slib dodržely. A od té doby je ve starých mýtech po Amazonkách ticho po pěšině.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.