Přepis pořadu Jak to vidí - 9.2.

9. únor 2009

Hostem pořadu Jak to vidí Českého rozhlasu 2 - Praha byl geolog, spisovatel a např. filozof RNDr. Václav Cílek CSc. (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad zde také najdete ve zvukové podobě.)

Jak to vidí RNDr. Václav Cílek CSc.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Hostem té první půlhodinky vysílání Českého rozhlasu 2 Praha Jak to vidí je dnes geolog, doktor Václav Cílek. Buďte vítán. Dobré ráno.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Dobré ráno.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Pane doktore, začínáme vlastně cestováním prstem po mapě České republiky, do Semil jste se vydal o tomhle víkendu, anebo jste tam byl už někdy dřív?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ne, byl jsem tam minulý týden, byl jsem tam na pozvání pana Starosty a místních lidí a jedná se o to, že u Semil leží Riegerova stezka, tam je průlom jezery, takovými jako masivními horninami a tam vzniknul kaňon, kterej je tak sedmdesát, osmdesát metrů hlubokej, je úplně jako překrásnej, jo, protože v těch Čechách, doopravdy jako hlubokých kaňonů máme málo. A jedná se o to, že ta Riegerova stezka byla poměrně velkým nákladem vybudována v roce 1909, takže v tomhle tom roce oslaví sto let svýho jako vybudování, a to není tak podstatný, to jako důležitý je, co vás tam napadá a jakým způsobem ten malej svět, řekl bych, Semil, můžeme stáhnout na ten současný svět, ve kterým se toho tolik děje. Jo, tak taková, hned jako takový první pozorování, že ty Semily jsou jako zvláštní město, že to ještě není Český ráj a už, ale ještě to nejsou ty Krkonoše a že mají, mně přišlo, v Semilech jsem se trošku cítil jako v Brně, protože když se jako Brňáka zeptáte, co je na Brně nejkrásnějšího, tak on řekne, no, Brno má krásný okolí, jo, což jako, protože jsem rodilej Brňák, že jo, ale nicméně to jako o město něco vypovídá.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Máte pravdu, že vlastně, když se řeknou Semily, tak hodně lidí nemluví o Semilech, ale o tom, co je kolem.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
No, přesně tak, buďto o tom Českým ráji nebo od tý Riegerovy stezce, je tam klenot města, že jo, nebo o těch Krkonoších. A teďka navíc jako ty Semily se v podstatě nemají o co pořádně opřít, ono to dlouhou dobu byla vesnice, byla to vesnice dřevěná, nádherný roubenky, ale přicházely požáry, zejména v druhé půlce devatenáctého století a město ztrácelo ty nádherný roubenky a místo toho stavěl, protože to byl chudý kraj, v podstatě průměrné domy. A teďka v části Semil, která se jmenuje řeky, vlastně vzniknul, já bych to řekl palác, jo, 1862, myslím si, že kdyby to bylo někde u Versaille a vypadalo to maloučko jenom jinak, jo, tak prostě máme jako bezvadný zahradní obrovský královský sídlo, jenže pochopitelně jsme v Semilech, že jo, není to Versaille, není to palác, je to textilka, je to Schmittova textilka z roku 1862. A teďka, s čím se tohle to dotýká, tý vlastně současnosti, víte, tahle ta textilka v dobách, kdy ty Semily, který mají dneska okolo devíti tisíc lidí, byly podstatně menší, tak zaměstnávala tři až čtyři tisíce lidí, to znamená, bylo to něco jako Škodovka v Mladý Boleslavi. Teďka vidíte ten objekt, kterej je postavenej velmi pečlivě a je hezkej, protože je to stavěný v tom roce, v roce 1862 bylo postaveno Prozatímní divadlo, architekt Ignác Ulman postavil palác Lažanský na Příkopech a taky budovu Český spořitelny, tam, kde dneska sídlí Akademie věd, to znamená, byla to, bylo to období takové té novorenesanční architektury. Teďka pochopitelně Praha má tu novorenesanční architekturu, těch Příkopů, jo, toho Národního divadla, Národní třídy jako takový, ale v pozadím zatím úplně jako doplněk stojí, řekl bych, stejně krásná, ale jiná architektura industriální, je to, je to textilka a je to, je to na periférii, jo, to znamená, jsou na to jiný nároky, ale de facto obojí, já když se dívám na Národní divadlo, tak jako mám pocit, že tahle ta, třeba Schmittova textilka s tím nějakým způsobem souvisí, nejenom dobou, kvalitou a podobným, architektama, no, ale já bych se jenom vrátil k tomu příměru, takže textilka zaměstnává čtyři tisíce lidí, v podstatě celý město na ní závisí a teďka dochází ke krizím odbytu, že jo, pochopitelně, vždycky. A co víc jako v té poslední době, že tam už pracovalo jenom dvě stě lidí, z toho část byla nedávno propuštěna, takže v podstatě tam stovka lidí nebo prostě pár desítek a celej ten obrovskej objekt toho zámku ve Versaille, ale v Semilech teda vypadá, že bude zavřenej a že to celý skončí. No, co člověka napadá, jako že, jako doopravdy, jak se říká ten Seifert - něco překrásného končí, něco překrásného začíná, to město prodělalo šok, kolaps průmyslu, zánik továrny, na který byli všichni závislí, ale přesto pokračuje v životě dál a není to špatnej život, jo, neříkám, že je jednoduchej, to pravděpodobně navíc v Podkrkonoší nikdy jako nebyl jednoduchej život, takže to mi tak jako nalilo takovou jako naději do žil. Nevím, jestli to nalilo naději do žil třeba vlastníkům Škodovky nebo něco takového, něco jiného je z hlediska prostě tý komunity a něco jiného je z hlediska města jako takovýho, no, a já se teda vrátím k těm Semilům. Semily v podstatě nemají žádnou pořádnou tradici, protože jak jsem říkal, to byla vesnice víceméně, mají významný primát úplně jako celosvětovej, jo, protože v roce 1878 se, tam byly objeveny kopírovací stroje, takový ty /nesrozumitelné/ a tohle to, říkalo se tomu hektograf, odtamtud se vlastně výroba rozeběhla do celýho světa, jako dneska bez kopírek si neumíme svět ani představit, to je takový to možná základní dědictví, ale zapomenutý, koho to dneska, že jo, zajímá, města jako takovýho, ale něco, na co vlastně jako člověk může bejt hodně pyšnej, protože to je takovej jeden ze základních kamenů, jo, toho světa vlastně současnýho teda. A pak tam mají Olbrachta, velkýho spisovatele s divnou minulostí, mají tam politika František Riegera, v sobotu jsem byl se studenty v Terezíně, zašel jsem do místního bazaru, byl tam časopis Bude česká zahrádka z roku 1890, Rieger byl přeškrtnutej a bylo tam pod tím napsáno rukou takovou jako to hubitel národa a zrádce jeho, jo.s

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Staročech.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Zase prostě, jako je těžké dneska nějakým způsobem navazovat na dědictví Františka Ladislava Riegera i Ivana Olbrachta, no, ale pak je tam ta Riegerova stezka.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Byl jste se, byl jste se projít jako geolog a člověk, který přemýšlí a píše o vývoji a změnách krajiny, vás určitě tohle to nemůže nezajímat.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
No, ono je to úžasné z několika hledisek, jo, a tím jako charakterem jako středočeské divočiny, je to jako exemplár kaňon, dole divoká řeka, na jednom konci je teda ten zámek tý Schmittovy textilky, na druhém konci je vodní dílo Spálov, což je malinkatá nebo středně velká vodní elektrárna, stavěná někdy po roce 1922 s takovými rysy rondokubismu, to znamená, jako docela perfektní díl, těch se tak jak choulí ke stěně, aby nebylo moc vidět, voda je tam přiváděna podzemní štolou a potom prostě vyzděným kanálem.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Vy už jste to naznačil, mně vždycky přišlo, promiňte, že ta elektrárna tam patří jakoby odjakživa, že v podstatě byla dělána s tím, že je sama o sobě elektrárnou a architektonickým dílem, ale zároveň naprosto podléhá nebo přizpůsobí se té krajině?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
No, to je právě ono, k tomu jako směřuju, takže odkaz Olbrachta a Riegera jako docela jako problémové, ale odkaz toho, jak pěkně stavět v krajině, jo, najednou jako zůstává, teďka zarostla železnice, že jo, touto divočinou, středočeskou vede železnice, aby to byla doopravdy divočina, tak na každém konci kaňonu musí stát hospoda. A aby to nebylo zase tak jako předvídatelný a jednoduchý jako v tom Německu, aby doopravdy ten prvek divokosti byl nějakým způsobem dodržen, tak nevíte, jaký jsou otevírací hodiny, tak je taková aspoň trošku jako nejistoty a dobrodružství, jestli si to pivo budete moci dát nebo ne. A tak vlastně tenhle ten výlet od Semil se mi doopravdy líbil, nejenom teda krásou tý stezky, ale tím životem toho města, který se začíná nějakým způsobem formulovat a zmáhat, další věc, jo, my jsme byli v archivu v Semilech, je to slušná budova, před tím, nová teda, před tím jsme se stavovali, že jo, v Turnově v nově vybudovaným, něco jako kulturním domě, je to pět slušná budova, to znamená, není to Kaplický, pochopitelně, ale já mám pocit, že v Praze se moderní budovy staví prostě ošklivější, jo, z nějakých důvodů, než prostě na tom venkově, kde si to ty lidi nějakým způsobem možná víc pohlídají.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Říká v dnešním Jak to vidí geolog, doktor Václav Cílek. Já jen připomenu, že i to dnešní Jak to vidí reprízujeme večer od třiadvaceti hodin a pěti minut a všechny pořady z tohoto cyklu můžete najít také ve zvukové podobě v našem rádiu na přání.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Ještě jedno zastavení s doktorem Václavem Cílkem v české krajině, ale, řekl bych, z trochu jiného nebo úplně opačného úhlu pohledu. Mluvíte o tom, že Semily se vzmáhají a Jáchymov, kde jste byl také.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Víte, my jsme v průběhu minulého roku točili pro Českou televizi takový cyklus dokumentárních pořadů o hornických památkách, přitom jsme pochopitelně byli rovněž v Jáchymově, kam já jezdím vlastně mnoho let. A najednou jsme všichni ustrnuli nad tím, jak ten Jáchymov šíleným způsobem chátrá, historický budovy se hroutí, tu a tam něco vlastně nemá střechu a ta městská památková zóna kromě vlastních památkových objektů má taky lokality nebo místa, který dokreslujou charakter města, zejména horní část náměstí, to znamená, ta nejstarší, nejlepší a nejdůležitější dneska vypadá tak trošku jako, jako vybombardovaně tedy. A bavil jsem se o tom s památkáři, s doktorem Šváchou a s dalšími lidmi a ti mě poprosili, abych napsal dopis ministru kultury a případně hejtmanovi Karlovarského kraje vlastně o té situaci, abych ho vlastně na to upozornil, takže z ministerstva kultury asi, protože po dvou nebo třech měsících nepřišla žádná odpověď, co člověk s tím víceméně počítal, ale naštěstí tedy doktor Josef Novotný, hejtman Karlovarského kraje mi odpověděl právě v minulém týdnu. A já si zase uvědomuju, podobně jako u těch Semilech, která leží v těch severních, nikoliv středních Čechách, pardon, jak jsem řekl tedy, jak vlastně na těch malých věcech my si můžeme ukazovat i ty poněkud jako závažnější ty velké věci, takže pan hejtman v obsáhlém dopise, který je jako velice realistický a za který doopravdy jako děkuju a předávám ho památkářům, v podstatě líčí situaci a jaké jsou možnosti. A v podstatě to vypadá tak, že v tom Jáchymově, jak jsem pochopil z dopisu, ale i z rozhovoru teda s místníma lidma, došlo k tý neblahý události, že před těma, já nevím, plus minus deseti rokama to vypadalo, že Jáchymov se nastartuje k ekonomickýmu rozvoji, ale v tý době už ta sexuální turistika, jo, takový ty alkoholický a erotický záležitosti jako přestávali lidi táhnout, takže město prodalo celou řadu objektů, zejména v té horní části náměstí lidem na spekulaci, takže teďka mají, jako, heleďte se, když vidíte, jak vypadá spekulace v malém měřítku horní části jáchymovského náměstí, tak, a místo těch domů si představíte třeba firmy, já nevím, teplárny, univerzity, nemocnice, jo, a vidíte, úplně si umíte jako vizualizovat, co udělá špatnej prodej teda, prodej zlatokopům, když to teda takhle řeknu, ve velkým měřítku. A došlo k tomu, že vlastně řadě těhle těch nových vlastníků si to koupila proto, že tam něco udělají, ale prostě kšeft nešel, anebo zbankrotovali a zmizeli, to znamená, ti lidé jsou dneska nebo řada z nich jsou nedohledatelní, někde prostě ve světě širém jsou pryč. On je tady sice nějaký zákon o územním plánování a stavebním řádu, který ukládá, stejně jako památkový zákon, pečovat o ten dům, o ten objekt, ale ty lidi nedohledáte, poštu jim nedoručíte, teďka patříte někomu jinému, nemůžete v podstatě s tím nic dělat a najednou vidíte, jak to město se doopravdy jako na půl hroutí, je to jako viditelný, jo, postavíte se u náměstí a rozhlídnete se kolem a máte pocit doopravdy jako konce, konce druhý světový války. A teďka, co s tím může dělat to město a ten kraj jako takovej.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Nějaká příhraniční spolupráce, třeba forma grantů nebo finančních zdrojů z venku?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
To je právě, ano, to by možná šlo, pokud teda by město mělo vést tyhle ty objektivy ve vlastnictví, ale on to má, když to přeženu, nějaký neznámý Jugoslávec, který je prostě bůhví kde, jo, no, a zároveň je to v podstatě jako docela tragický, protože všechna ostatní města v Krušných horách velikostí Jáchymova, hornický města, na druhý straně nebo nedaleký Boží Dar se rozvíjí prostě způsobem, kterej člověku skorem jako bere dech, to je nová, to je nový období rozmachu. A jenom ten Jáchymov, kterej bylo jedno z těch, dejme tomu, tří, čtyř nejdůležitějších měst z celý týhle tý oblasti, prostě upadá. Teďka pan hejtman píše, pro vaší informaci uvádím, že v letošním roce je na program, to znamená, ochrany památek v rozpočtu Karlovarského kraje vyčleněno devět milionů korun, jo, devět milionů korun, to je tak cena střechy na jednom prostě velkým kostele a je to jako v měřítku kraje, že jo, a další ten dotační titul je program ministerstva kultury, který je notoricky to nejchudší ministerstvo jako takový a na tu obnovu a kulturních památek vlastně zase nemůže, nemůže nic moc jako dávat.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Co vám zůstane, než ten povzdech, protože z toho není v současné situaci notabene ekonomicky cesta ven.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Z tohohle toho není cesta ven. A víte, já bych si přál, abych se teda mýlil, jo, ale já doufám, že pokud, jak jsem říkal na začátku, na tom malém příkladu si můžeme ukázat velký, že prodej Ruzyňského letiště prostě půjde do správných rukou vlastníka, který se o to bude starat a že to nedopadne jako lékárna nebo hornický dům v Jáchymově.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Jak to vidí je geolog, doktor Václav Cílek, připomínám také, že text toho dnešního Jak to vidí si můžete v doslovném přepisu přečíst hned následující den na našich webových stránkách www.rozhlas.cz/praha. A protože jako červená nit pomyslná, řečeno velmi jednoduše, se i tím dnešním Jak to vidí vine téma ekonomické krize, pane doktore, dostáváte často otázky z hlediska třeba přírody, historie, krajiny a tak podobně, kam vlastně tohle to všechno může vést a co nás čeká na konci?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Víte, my už jsme se o tom začali trošku bavit a bavil jsem se i o tom do určitý míry se Standou Komárkem, který tady bude mluvit možná na podobné téma, my tím, jak vystupujeme v těch sdělovacích prostředcích nebo chodíme na různý besedy, tak hrozně často se nás lidi ptají na rok 2012 a na májský kalendář a už to prostě nemůže být náhoda, protože jako těch dotazů je příliš mnoho a jsou tu ze severní, tu z jižních Čech, prostě ze všech možných kousků světa a pokusme se aspoň trochu říct, co by to mohlo znamenat, on to nikdo teda pořádně neví, víte, já začnu zase takovou jako vzpomínkou, když jsme jezdili do Slovenského krasu, někdy jsme tam jezdili v zimě, protože jsme měřili teploměrem výduchy z jeskyň, když máte hodně teplý výduch, tak je reálná šance, že je tam kousek pod povrchem nějaká větší otevřená dutina a že výkopem je možné dostat se do jeskyně. Takže jsme jednou přijeli na Horní vrch, bylo asi minus osm stupňů, to jsme nevěděli, že bude v noci minus sedmnáct a že se budeme choulit v krmelci a málem to nepřežijeme teda a kdo si nedal boty do spacáku, tak už je prostě nerozchodil do konce teda výpravy, tehdy jsme odložili jídlo, vím, že tam byly kompoty taky tehdy ve sklenicích, že jo, a šli jsme po terénu a navečer jsme se vrátili, teďka já jsem vzal ten kompot, který byl mezitím podchlazený, do ruky a ozval se takový jako zapraštění a viděl jsem, jak v tom kompotu rostou krystaly ledu a během několika vteřin ten kompot prostě promrznul v ruce, to znamená, z jednoho stavu jedna masa, ve které se vnitřně prostě nic jako nestalo, žádné chemické změny, prostě nikdy nebyl nahražen nikým, ta jedna masa se během chvíle změnila v jinou masu. A tohle si myslím, že může být stav, ještě možná ne teďka, jo, společnosti, nebo americké společnosti nebo naší, všecko vypadá normálně, jako taková částečná nehybnost, jo, a teďka cítíte právě při těhle těch dotazech, jak se v lidech něco děje a zároveň vidíte, jak snadno jedna situace, jedno skupenství v podstatě během jakoby několika vteřin okamžiku může přejít do jiného skupenství, jeden týden jsou lidi spokojeni, za čtrnáct dnů na to je masová demonstrace, když to teda takhle, takhle přeženu. Tak, teďka jak s tím souvisí ten májský kalendář, upřímně řečeno, já vlastně moc nevím, jo, protože Májové mají cykly, mají dlouhé cykly, to je obecně známo, neumí počítat se zlomky, a pravděpodobně ten, že se tady mluví o tom roce 2012 je tak jako náhoda, že lidi cítí nebo vnitřně na ně doléhá ta změna, jo, to podchlazení, jako ten posun k tomu jako fázovýmu, fázový změně vlastně, v tý společnosti a teďka jaksi myslím, že hledají na půl podvědomě datum, které je jako trošku vzdálené a trochu blízké, jo, takový jako dohlídnutelný, jo, do pár let to musí prasknout, abychom normálně řekli, že jo, někdy v osmdesátých letech prostě nebo tak. A víte, upřímně řečeno, já z toho cítím takovej ten motiv velké skryté a narůstající úzkosti v celý společnosti. A jaký to může mít dopady, že jo, u tohohle toho se nemůžeme jako zastavit, jako především se o tomhle tom jako blbě povídá, já jsem si teďka četl Josepha Flaviuse a jiný věci, a tam vidíte, že v okamžiku, když se něco děje s tou společností jako hodně citelnýho, tak se objevujou takový jako na půl hysterický mysteriozní a náboženský jevy, Joseph Flavius, který je normálně jako velmi osvícenej, popisuje, říká, já to nemohu nezmínit, protože to vidělo příliš mnoho lidí, třeba válčící armády na nebesích nebo tak. A já jako, já bych čekal nějaký mariánský zjevení nebo, jo, nebo bych čekal nějaký hodně velký kruhy v obilí, jo, prostě čekal bych něco, co nějakým způsobem rozjitří takovou tu obecnou imaginaci.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Ono, jestli mohu, jestli dovolíte, tak vlastně ten májský kalendář alespoň, stručně řečeno, nějakým způsobem je vlastně založen na studování vztahů mezi pohyby nebeských těles a změnami chování společnosti, to znamená, že nikdo tady asi nemluví o tom, že by mělo dojít k zániku planety jako takové, ale nějaká, jak to říct mravní obroda?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Víte, já si říkám, proč bychom teďka tady měli věřit těm Májům, když můžeme věřit Řekům, ty mají taky kosmické cykly, mají to takovým tím řeckým praktickým způsobem zpracováno, jo, zpočátku je jako pro Řeky vůbec myšlenka neomezeného růstu je úplně absurdní, to v podstatě jako vůbec neznají, jo, zpočátku funguje víc ta síla lásky, což je taková jako spojovací síla, která slučuje jako vytváří hodnoty, ale protože tahle ta láska, oni to tak říkají, budu to tak překládat, nemůže být vlastně sama, tak má ten božský svár, jo, to znamená, to negativní nepatří ďáblu, ale je božskýho původu a je ambivalentní jako počasí v podstatě. Když to dosáhne určitého vrcholu, tak začíná víc panovat ten svár jako takový, ale ono to nespějeme k nějakému jednoznačnému konci, ono je to pozdržováno, tu a tam dojde prostě k nějaké renesanci jako takové. A v tom středomoří, kde sedíte, to je možná zase téma té Schmittovy továrny v těch Semilech, kde sedíte, jako v kolapsech čtyřech, pěti civilizacích, který se zhroutily, antický, byzantský, otomanský a můžete jít do pravěku vlastně, tak vidíte, že došlo k odlesnění, ke zničení životního prostředí, že se vytvořila úžasná krajina, nicméně město, který tam bylo a který mělo dvacet tisíc obyvatel, zaniklo zcela teda, ekosystém taky zaniknul, ale že ta věc v nějakým, je to trošku jako znepokojivý pro mě, že i přes takovou tu degradaci a ničení ta věc nějakým způsobem je schopna pokračovat.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Kolikrát říkáme v půlhodince Jak to vidí s našimi hosty - škoda, že nemůžeme ještě chvíli pokračovat, ale tak si to pokračování nechme na některou z příštích půlhodinek, kdy bude naším hostem opět stejně jako dnes geolog, doktor Václav Cílek. Děkuju za návštěvu a hezký den. Na shledanou.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Hezký den, na shledanou.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: Václav Cílek
Spustit audio