Přepis pořadu Jak to vidí - 30.6.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Dopoledne začínáme pořadem Jak to vidí. Dnešním hostem je ředitel humanitární organizace Člověk v tísni Šimon Pánek. Pěkný den.

Šimon PÁNEK, ředitel humanitární organizace Člověk v tísni
--------------------
Dobrý den.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje i Daniela Brůhová. Co probereme, holocaust, k tomu se vrátíme, k nápravám křivd, povodně, Írán, uvidíme, co, na co bude čas. Já bych začala, pane Pánku, těmi povodněmi, protože Člověk v tísni nepracuje jenom v zahraničí, ale povodně, byly to asi povodně, které ho přivedly i do České republiky. Je to tak?

Šimon PÁNEK, ředitel humanitární organizace Člověk v tísni
--------------------
Ano, je to pravda. V roce 97, když v podobné době jako teď, to znamená v červenci, začaly povodně, tak celkem nebylo o čem přemýšlet. My jsme do té doby pracovali v několika krizových oblastech po světě, zejména na Balkáně, v Čečensku. A když ta krize vypukla doma, tak bylo samozřejmé, že máme ty svoje zkušenosti rychlého nasazení a organizační práce v terénu, monitoringu potřeb a uspokojení těch potřeb postižených, protože ta pomoc by měla strukturována tak, jako uspokojování základních potřeb a řešení potíží těch, kteří se dostali do nějaké krize, ať už je to válečná krize, zemětřesení nebo povodně a nikoliv jako uspokojování nabídek těch, kteří chtějí pomáhat, kteří samozřejmě zasluhují obdiv, je to sympatické, vždycky ta solidarita je velká, ale lidé v některých jiných jakoby nechápou, že primární je zjištění potřeb na místě a jejich pokrytí a nikoliv jaksi vyjíti vstříc tomu, kdo chce něco darovat, kdo chce někam jet, kdo chce pracovat a tak dále. Ale máte pravdu, povodně v roce 97 byla naše první domácí krizová operace, byla relativně malá, zaměřili jsme se zejména na sušení, řešení plísní, které tehdy vypukly a pravděpodobně čekají teď také po povodních a čištění vodních zdrojů a vůbec jakoby monitoring kvality, všechno jsme to dělali se spřátelenými a vybranými firmami, které do toho šly s nějakou minimální režijní cenou. A druhé povodně po tom, to už byla daleko větší záležitost samozřejmě.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Také jste vyhlásili sbírku. Na tu jste vybrali velké peníze, myslím, že už teď je vyhlášena sbírka a něco málo už je vybráno.

Šimon PÁNEK, ředitel humanitární organizace Člověk v tísni
--------------------
Při těch druhých povodních, které se daly označit skutečně za celonárodní katastrofu nebo krizi spíše, tak lidé se ukázali jako velmi solidární a vybralo se dohromady mezi nevládními neziskovými organizacemi přibližně čtyři sta milionů korun, z toho Člověk v tísni vybral asi dvě stě padesát, dvě stě šedesát milionů, my jsme je rozdělili na prostředky, na projekty veřejného zájmu, což byly peníze na školy, školky, knihovny, na takovou tu společnou infrastrukturu, v některých vesnicích to byly i třeba systémy včasného varování ze strachu před možnými dalšími povodněmi. V místech, kde třeba zahynulo, zahynuli lidé, tak samozřejmě pro lidi to je priorita, co bude příště, nejen opravit ty škody, ale připravit se na možnou krizi, ale absolutní většina peněz, kdy směřovala rodinám. A já si na tu dobu dobře vzpomínám, já jsem osobně ten povodňový tým řídil. My jsme tehdy stále před velkým problémem, jak zmonitorovat ti tisíce nebo spíše desetitisíce postižených rodin a udržet nějakou spravedlnost v rozdělování těch prostředků, takže jsme se jakžtakž dokázali zkoordinovat s ostatními v České republice. A pak jsme použili poměrně objektivizovaný systém dotazníkového šetření, vymyšlený tehdy se společností STEM, která se sociologickými průzkumy zabývá a udělali jsme screening těch postižených lidí, vyhodnotili jsme to matematicky, a to bylo vlastně první vodítko, které rodiny nám padají na tu stranu potřebných a které jsou spíše méně potřebné a poradí si spíše sami. Při těchto povodních sbírka je vyhlášena, máte pravdu, do včerejška se sešlo asi jedenáct milionů korun, ty finanční prostředky jsou samozřejmě potřeba, jak teď, kdy se snažíme pokrýt okamžité potřeby, to znamená, nakupuje se taková ta sada základních věcí, jako je nářadí, ochranné pomůcky, kolečka, desinfekční prostředky, ale to je relativně malá část, většina těch peněz samozřejmě bude použita na to, co je finančně náročnější, a to je ta obnova, která začne během několika týdnů.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Také vysoušeče rozvážíte například na Novojičínsku. Dočetla jsem se, že sto deset vysoušečů už bylo rozvezeno.

Šimon PÁNEK, ředitel humanitární organizace Člověk v tísni
--------------------
Ano, my máme asi dvě stě vysoušečů a odvlhčovačů, to jsou dvě možnosti, to vysoušení je dobré v první fázi, je to v podstatě, jako kdyby člověk hodně topil v tom vytopeném domě, ten vysoušeč produkuje horký vzduch, který odvádí vlhkost, je potřeba zároveň větrat a je to vhodné pro první období odvlhčovače, to je pak pasivní mašinka, která vlastně filtruje vzduch a odčerpává nebo kondenzuje tu vlhkost, která zůstává v nějakém zásobníku. Ty dvě fáze je dobré postavit za sebe, je dobře, že povodně přišly, kdy už tedy přišly takhle na začátku léta, protože při těch minulých povodních ta nastupující zima to velmi komplikovala, takže teď je čas a je šance s tím relativně něco do toho října udělat. My z těch vysoušečů a odvlhčovačů máme asi dvě stě nastálo ve skladu, nasazujeme je v podstatě každý rok, když ne v Čechách, tak na Slovensku, v Srbsku, v tom širším regionu Evropy, kde vlastně povodně jsou každý rok.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Když vás tak poslouchám a sleduji, tak zpravodajství, tak si říkám, že mnohé organizace, ať už státní nebo nestátní, se poučily z těch povodní, které jsme prožili od roku 1997, a skutečně ta pomoc přichází, mně připadá tedy, aktivně, rychle, přesně, dokonce působí i psychologové na místech, skutečně ten integrovaný záchranný systém už umí mnohé a mám pocit, že i ti lidé, kteří jsou postiženi, by mohli říci, že padli do dobrých rukou, i když se stala taková tragédie.

Šimon PÁNEK, ředitel humanitární organizace Člověk v tísni
--------------------
Tak na to bychom se museli zeptat jich, jak si cení té pomoci a hlavně organizační stránky pomoci, to je všeobecně v těch krizích možná to nejdůležitější, přesná organizace, dostatečné informace, protože ti lidé, když už si prošli tou momentální povodní, tak je především zajímá, co bude, kdy dostanou peníze od pojišťovny, jestli jim něco přispěje stát, jestli jim něco přispěje obec, kraj, jak to bude s jejich ubytováním, jak mají sušit ty objekty, se mají vyvarovat plísní, kdy mohou aplikovat ty takzvané sanační omítky, což jsou omítky, které drží a vlastně i na vlhkém zdivu hlavně drží tu vlhkost někde uvnitř ve zdech, moje rada tady v tomto případě je, čím déle, tím lépe, čím později, tím lépe, protože ten dům spíše vyschne, takže spěchat není třeba. Ale je to pravda, letošní povodně jsou relativně malé. Já osobně jsem tam zatím nebyl, máme tam šest kolegů, když to srovnám s povodněmi v roce 2002, tak samozřejmě to není takový rozsah, ale je vidět, jak se zlepšuje fungování, pokud to v krizi jde samozřejmě, krize je vždycky chvíle, kdy jistá míra chaosu nesrovnalostí prostě vzniká a já vždycky uvádím jako příklad situaci v New Orleans před pár lety, kdy to řešila americká armáda, pravděpodobně nejzorganizovanější systém na světě a stejně nebyla schopna uspokojivě tu situaci zvládnout, prostě krize je krize a částí krize je chaos. Jde o to, jak rychle se podaří ty věci vrátit do normálu. A musím říci, že i po povodních v roce 2002 jeden z mých významných jakoby pocitů nebo zkušeností z toho byl, že na místní a mikroregionální úrovni prostě funguje česká samospráva vlastně velmi dobře, což je dobrá zpráva v tom průšvihu, když nastanou povodně.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Takové vysvědčení vystavuje Šimon Pánek. Já bych měla připomenout posluchačům, kteří nás sledují přes webové kamery, že tady možná vidí kameramana a zvukaře ve studiu, vás dnes pronásleduje filmový štáb. Proč?

Šimon PÁNEK, ředitel humanitární organizace Člověk v tísni
--------------------
Protože točí film k dvacátému výročí konce komunismu, takže ...

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Jste jedním z dokumentárních aktérů, který je ...

Šimon PÁNEK, ředitel humanitární organizace Člověk v tísni
--------------------
Jsem prý jedním ze sedmi respondentů nebo, jak to říci, lidí, kteří v tom filmu se objevují a štáb mě bude pronásledovat naštěstí jenom do oběda, protože já chápu, že to potřebuje, na druhé straně není to nic extrémně příjemného mít za zády kameru.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Šimon Pánek.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha, reprízujeme večer od třiadvaceti hodin a pěti minut, nebo nás posloucháte v premiéře, ovšem všechny pořady Jak to vidí najdete jak ve zvukové, tak v písemné podobě na našich webových stránkách www.rozhlas.cz/praha. Dnešním hostem je ředitel humanitární společnosti Člověk v tísni Šimon Pánek. Téma dne máme holocaust. A kdybyste měl možnost napravit nějakou křivdu, jakou křivdu byste napravil, pane Pánku, otázka pro posluchače i pro vás?

Šimon PÁNEK, ředitel humanitární organizace Člověk v tísni
--------------------
Tak to téma je strašlivě obrovské, my ho nemůžeme probrat, my se ho můžeme jenom dotknout, myslím, že lidé, kteří přemýšlí o tom, co se v minulém století a setkávají s pamětníky. Já jsem měl nevlastního dědečka, který prošel Osvětimí. A jak to tak bývá, tak o tom, my jsme se moc neptali a on o tom ještě méně mluvil, takže jenom vím, že to bylo z blízkosti, pamatuji se na to číslo, které se tolik tetuje, které měli vězni vytetované na rukou. To, co se děje, to znamená, že si připomínáme holocaust, že si připomínáme nejzrůdnější velmi dobře organizovanou aktivitu, která směřovala k pokusu vyhladit celou jednu rasu a opírala se o národní socialismus, o ideologii, která tvrdila, že má recept na to, jak mají lidé šťastně žít. Tak to je samozřejmě nutné a správné. Myslím, že třeba Německo prošlo obrovskou reflexí po druhé světové válce a právě v tom národním socialismu také v Německu dnes při těch novodobých sentimentech ve špatném slova smyslu, to znamená při objevování se neonacistických nebo, v podstatě neonacistických nebo národně-socialistických uskupení, ať už jsou to extremistické radikální násilné skupiny, nebo dokonce politická hnutí, v tom jsem naneštěstí nevyhne v Evropě skoro nikdo, svoji zkušenost mají z Británie, z Německa a z řady dalších míst a více a více i tady v Čechách v posledních letech. Tak v Německu je vždycky fascinující ta odezva, tam se koná pochod neonacistů, ať už se ho podaří zakázat nebo ne, nebo nějaká jiná akce a sejde se tam dva tisíce neonacistů a za týden se sejde sto nebo dvě stě tisíc lidí, kteří přijdou říct, to je fuj. S tím my nesouhlasíme, to my nechceme ve společnosti, to nám vadí. A ten tlak společnosti je citelný, takže by bylo skvělé, kdyby těch připomínek toho, co národní socialismu a produkt, to znamená pokus, nebo holocaust, pokus o vyhlazení Židů, ale nejen Židů, ale i dalších lidí v Čechách, byli celkem cíleně zabíjeni čeští Romové, z kterých zbila jenom hrstka po druhé světové válce, tak je nezbytně nutný, ale myslím, že se nemám dívat jenom do minulosti, máme se dívat i do současnosti, protože pro nás, pro náš život a pro situaci, v které žijeme a proto s čím, máme něco dělat, tak daleko aktuálnější je samozřejmě sílící neonacismus a jeho částečná podpora části veřejnosti a dokonce i části elit a politiků v České republice.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To jsou velmi kritická slova, která říkáte. Já bych se ráda vrátila k projektu, který dělal Člověk v tísni před čtrnácti dny, myslím to bylo, vy jste promítali mladým lidem v kině filmy, které byly o holocaustu, druhé světové válce a když jsem viděla ty ukázky, tak jsem si říkala, přesně takhle by měla vypadat výuka současných moderních dějin. Máme mnoho materiálů, ale ti mladí lidé stále listují v knihách a to, co je na papíře, to šustí papírem, ovšem když jim promítnete film, tak vy asi přímo zaznamenáváte reakci těch mladých lidí?

Šimon PÁNEK, ředitel humanitární organizace Člověk v tísni
--------------------
Ono to je širší, jednak bych chtěl říct, že to nebyl tak úplně náš projekt, ty projekce, které navštívilo dva a půl tisíce starších dětí a teenagerů, probíhaly v pražském kině Světozor, s kterým dlouhodobě spolupracujeme. A byly doprovodnou akcí konference pořádanou Fórem 2000 o vyrovnání křivd minulosti, zejména majetkových a dalších křivd. Byly to filmy českých autorů a ti čeští režiséři a režisérky diskutovali se studenty a se žáky, stejně jako odborníci na extremismus a neonacismus. Takže ty děti a dospívající měli šanci se ptát po tom filmu, měli šanci diskutovat, kritizovat, říci, že mají na některé věci jiné stanovisko, a to je samozřejmě hrozně důležité, protože to, co v českém školství chybělo, byť se to mění, tak je právě kreativita diskuse schopnost formulovat svůj názor, nikoliv jenom se tím rakousko-uherským způsobem biflovat ty seznamy dat, které si dneska každý najde na tři prokliky na Internetu, ale snažit se o to, přemýšlet o věcech, nějak je srovnávat, dávat je do souvislostí a tak dále. Mimochodem tohle je ta viditelná část, protože je veřejná a mluvilo se o tom, ale náš dlouholetý program, který se jmenuje Jeden svět na školách, odvozený od filmového festivalu Jeden svět, je právě to, co říkáte, my nabízíme pedagogům základních a středních škol speciální sady filmů, ať už českých nebo světové provenience, které mají ošetřená práva pro použití na školách, většina z těch sad je zdarma, část je za nějaké režijní náklady. A tyto sady pokrývají různé části jak minulosti, tak i složitých témat současnosti, jako je rozvojová spolupráce, globalizace, globální problémy, sociální vyloučení, lidská práva ve světě, také česká minulost, moderní české dějiny, období komunismu a tak dále. A přes dva tisíce českých škol to tak či onak používá, nevíme, nedokážeme změřit, jestli to je jeden pedagog, nebo jestli je to deset lidí z pedagogického sboru, ale vím, že se ty objednali, vybrali si, objednali, v některých případech zaplatili ten poplatek a používají to ve škole, protože speciální náctiletí prostě nejsou moc zvědaví na nějaké morální moralistické vyprávění pana učitele nebo paní učitelky, nejsou zvědavi na hodinu etiky, teď si budeme říkat, co je morálka a etika. Je potřeba ta témata k nim dostávat prostřednictvím dalších předmětů a hlavně se dostat pod povrch, pod povrch toho si nezadat, být cool, být prostě, mít to na háku, což prostě náctiletí takoví jsou vždycky, ale přitom mají spoustu emocí a jakmile se dostanete pod tu šlupku, což film dokáže, ale musí to být dobrý film a naštěstí v Čechách třeba čeští dokumentaristé točí dobré filmy, tak zjistíte, že tam je spousta emocí, spousta soucítění, spousta zájmů o svět, ale nelze to, jak vy říkáte, většinou vyvolat šustěním papíru.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Diskutujete v kině Světozor například, když děláte takový týden promítání s těmi mladými lidmi, jaká je odezva, to by mě zajímalo.

Šimon PÁNEK, ředitel humanitární organizace Člověk v tísni
--------------------
Různá, my v době festivalu Jeden svět a máme filmy většinou o zahraniční a hlásíme se všichni do těch diskusí, protože těch diskusí jsou vlastně stovky během festivalu, já jsem letos byl asi čtyřikrát diskutovat, z toho dvakrát nebo třikrát právě se studenty, s dětmi o cizině, většinou o Afghánistánu nebo o Africe. Teď jsem ve Světozoru nebyl, takže to mám pouze zprostředkované, ale to, co mě překvapilo a trochu vyděsilo, že na otázku, zda děti či studenti znají Dělnickou stranu a co si o ní myslí, tak se celkem ve strachu, což je správné, projevit svůj by měl mít možnost každý bez nějakého postihu. Celkem často zvedlo několik rukou v tom kině, ano, my si myslíme, že Dělnická strana je ta správná, protože nabízí prostě to radikální řešení a tam si myslím, že je obrovský prostor pro to začít celou problematiku soužití s menšinami, zejména s Romy, protože lidé to tak jakoby, část lidí to tak jakoby spojuje, ano, máme nějaké špatné zkušenosti, to soužití v některých místech nefunguje, mezi Romy je část lidí, kteří tak jako mezi bílou většinou, část lidí, kteří prostě nežijí spořádaný život, akorát že té bílé většiny, kde ta, kde to absolutní číslo je určitě větší, než čistě statisticky v absolutním čísle než mezi Romy, tak prostě nikdo neřekne Češi nechtějí pracovat nebo něco podobného. A takovéto zjednodušování, ano, máme tady Dělnickou stranu, která nabízí radikální řešení, a to je vždycky strašně nebezpečné, protože radikální řešení pak vedou k násilí, vedou k ohrožení života, vedou ke smrti lidí a nepřináší ve skutečnosti žádná řešení, řešení jsou vždycky pomalá, dlouhodobá, bolestivá a ne úplná a ne ideální. Dobrým příkladem může být New York, který vlastně jakoby řešil vnitřní bezpečnostní situaci, ty známé čtvrti Harlem a Bronx, které byly sociálně vyloučené, byla to vlastně ghetta chudinská a černošská, tak ten bohatý Manhattan, možná nejbohatší místo na planetě, se snažil řešit tak, že neustále zvyšoval množství represe a počet policistů, kteří se snažili ochránit ten Manhattan a oddělit ho, tak jako nabízí někteří politici v Čechách, oddělme, vystěhujme, schovejme někam, zbavme se přestěhováním do vedlejšího kraje a ukázalo se, že to nefunguje, prostě nestačí to, že je potřeba investovat, že je potřeba investovat. A u těch lidí, kteří chtějí a snaží se najít si práci, investovat do dětí, investovat do podpory vzdělávání, a to je cesta, jak vlastně zlepšit život lidí v tom ghettu, to znamená i snížit ty tenze, kriminalitu, která prostě k tomu sociálnímu vyloučení patří, ti lidé jsou častěji obětí a častěji také pachateli. /Výpadek/.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Slibovali jsme, že se podíváme ještě do současného Íránu. Sledujete situaci tam po volbách?

Šimon PÁNEK, ředitel humanitární organizace Člověk v tísni
--------------------
Samozřejmě, že sledujeme, sledujeme ji s velkým napětí. My jsme několikrát v minulosti přemýšleli o to, že se pokusíme v Íránu začít pracovat, a to nejen humanitární, my jsme měli v Íránu tříletou humanitární a rekonstrukční misi po zemětřesení v Bámu v jihovýchodoíránském městě, poměrně silné a významné zemětřesení, kdy se nám podařilo jednak od české veřejnosti, české vlády, ale také z několika dalších evropských států shromáždit finanční prostředky na obnovu, zejména škola a zařízení pro vdovy s dětmi, ta zařízení jim přinášela jednak podporu psychosociální, ale byla to taková kombinace s plánováním a rozjížděním vlastně ekonomické soběstačnosti, protože být vdovu v Íránu po zemětřesení je dvojité trauma, jednak přijdete o manžela, o otce, o živitele a také nevíte, co dělat do budoucna a jak se v té vyhraněné muslimské společnosti živit a postarat o svoje děti, takže to byl takový projekt, na který jsem byl docela hrdý, že se nám podařilo skloubit dvě věci, jednak podporu lidí po tom traumatu, ale i budování nějaké jejich budoucnosti. A k současné situaci. Bohužel Íránci si v této chvíli musí svojí, svojí věc vybojovat sami. Já jsem bohužel spíše pesimistický, byť ten íránský režim se snaží ukazovat jistá gesta a přepočítává část hlasů a tak dále, obávám se ale, že současné to top vedení, to znamená Rada dohlížitelů, Ahmadínežád a Chameneí je tak silná trojka, která si tak rozumí, že pravděpodobnost, že bude ochotna třeba uspořádat nové volby, je velmi nízká. A samozřejmě íránští protestující potřebují podporu zvenčí, byť jakákoliv intervence slovní nebo jiná je použita proti té opozici, tak stejně si myslím, že je potřeba, aby svět a nakonec světoví politici to začali dělat, myslím tím Evropskou unii, Baracka Obamu a tak dále, bylo by skvělé, kdyby se přidala Čína a Rusko, tak by měli tlačit na ten režim, aby byl ochoten buď úplně přepočítat ty hlasy, nebo uspořádat v nějakém zkráceném termínu nové volby, aby prostě dodržoval to, co deklaruje, to znamená, aby volby, které ten režim se snaží vydávat za svobodné, byly skutečně svobodné.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Světová veřejnost tlačí na íránské vůdce, ovšem vy naznačujete, že to není dostatečné.

Šimon PÁNEK, ředitel humanitární organizace Člověk v tísni
--------------------
Já bych ani nevím, jestli to je dostatečné nebo ne, ona tady je každá rada drahá, jinak to vlastně udělat, protože ten íránský režim to velmi šikovně využívá, íránská společnost je rozdělena, část skutečně podporuje to, to tvrdé jádro té islámské zprávy, takže nemám na to žádnou okamžitou radu, jak to rychle zlepšit, myslím, že to je dlouhý proces.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To je poslední myšlenka Šimona Pánka, ředitele humanitární organizace Člověk v tísni, hosta dnešního Jak to vidí. Přeji vám krásné prázdniny a práce, ať vám skutečně jde tak, jak si představujete. Dobrý poslech přeje Daniela Brůhová. Zítra uslyšíte v tomto čase Vítězslava Koukala.