Přepis pořadu Jak to vidí - 2.6.
Hostem pořadu Jak to vidí Českého rozhlasu 2 - Praha byl spisovatel a komentátor Ivan Kraus. (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad zde také najdete ve zvukové podobě.)
Jak to vidí Ivan Kraus ...
Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pěkný den přeji také dnešnímu prvnímu dopolednímu hostu a tím je spisovatel a publicista Ivan Kraus. Dobrý den, přeji.
Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Dobrý den.
Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Půjdeme po různých tématech, ale to první je, co jste si přečetl v Lidových novinách o pirátské straně ve Švédsku, to téma vás hodně zaujalo čím?
Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
To téma mě zaujalo, no, tak samozřejmě, když jsem to zahlídl, tak jsem si říkal, tak je to jaksi skupina lidí, která se chce profilovat politicky v Evropě. Já jsem si říkal, jak jako piráti do Evropy, to je docela zajímavý, co bude potom.
Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Do středověku.
Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Ano, ano, co bude příští. A pak jsem se na to podíval, byl tam s ním takový krátký rozhovor a oni prostě mají takový plán a myslí si, že zvoleni budou, protože používají moderní technologie právě toho Internetu a facebooku, takže to utěšeně počet zájemců a podpůrců, zejména mezi mladýma lidma narůstá. A oni říkají, my chceme jako, my chceme mít svobodu, volnost v tom smyslu, že tedy si chceme svobodně stahovat určitý snímky, fotografie, videa, muziky, hudbu a nechceme za to platit, pro nekomerční využití. No, já jsem s říkal, to je takový hezký slovo, ale my zároveň víme, že zpěváci a pěvkyně, velcí či malí, skladatelé, textaři, gramofonové firmy, že mají rostoucí problém právě ilegálního vstupu do tohohle toho jinak zajímavého média a že si mladí, veselí a rozcuchaní doma říkají, co bych za to platil, když si to takhle stáhnou, si v tom dělají nějaký právní kroky, ale myslí, že to je velmi, velmi složitý a nesnadný. Tak mě to zaujalo a říkal jsem si, to je teda otázka toho facebooku, což je takový pozoruhodný vynález, vynalezli ho posluchači Harvardu, jsem si zjistil, on se neuvěřitelným způsobem rozšířil, dneska už má z toho studijního pokusu, je to vlastně průmyslová taková organizace, která žije z reklam, což je jako nakonec normální věc, ale ten nárůst je neuvěřitelný, protože dneska už si, řekněme, mění fotografie jedna celá sedm miliard lidí.
Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Abychom to trošičku přiblížili, je to tedy na Internetu v síti propojeno ten počet lidí.
Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Je to sociální síť, se tomu říká, lidé společného zájmu, bych řekl jako. Lidi, který si chtějí vyměnit fotografie, /nesrozumitelné/, filatelisti, fajn.
Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže místo toho, aby se setkali někde v klubovně, tak se setkají na té síti internetové.
Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
To se propojí a tak si posílají tyhle ty zprávičky a zároveň uvedou svou adresu e-mailovou nebo telefonní číslo, svoje jméno, čili tam je už problém těch dat, je nutno si uvědomit, že se tato data někde prostě skladují v nějakým skladišti elektronickým, no, dobře, ale teď jde o to, jsem si říkal, na čem se přátelé shodnete, co vás bude bavit, dokaď jsou to ti filatelisti, máš Modrého Mauricia, nemáš, u nás máme, já nevím, levnější prostě poštu a tak dále nebo pojďme vysadit zahrádku, pak jsem se na ně podíval a oni třeba řeknou, najde se nás pět tisíc, kteří by, vím já co, šli na houby, to je fajn, to je neškodný, tak se bavte. Ale v momentě, kdy řeknou, no, my bychom si založili pirátskou stranu a ono je to za týden o patnáct, dvacet, pětadvacet lidí, více zájemců, čili i, řekněme, podpůrců nebo voličů, tak to začíná být zajímavý. Proč? Já jsem si říkal, takže, vznikne zájmová skupina, najde se nás dost neplacených daní, v kterékoliv zemi, no, tak, že jo, za pár týdnů to bude čtvrt milionu, pak to bude půl milionu, za čas prostě budou sedět nějaký v tý parlamentární asociaci, no, u nás, že ne, a to bude hodně zajímavá situace, to je science fiction.
Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď jsem to chtěla říct, ano.
Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Já mám rád science fiction, protože ona z nich polovina pak vyjde, že jo, takže jako najednou je to zvláštní, já myslím na ty zápalky, na ten příklad, že si můžete pomocí sirek udělat ohníček, když jste sama někde v lese, ohřát se, můžeme podpálit dům, jako, čili ono každý vynález se v podstatě dá využít, dá se taky zneužít, že jo, celá ta věc, ale jako pirátská strana, to mě teda zaujalo, tak jsem přemýšlel, jakou bych založil já, na nic jsem nepřišel teda, samozřejmě, že vás hned chytne ta populistická idea, na co by nás bylo hodně, že jo, když tam dám, přestaňme jíst čokoládu, tak teda moc nezaboduju, že jo, přestaňme pít pivo, tak taky ne, ale pak jsou takový ty ošemetný věci a jak se dá proud vody ve vodovodu kontrolovat, že, otevřu kohout, anebo že ho zavřu, ale na průtok já přece, já na ten tlak, na to nemám žádný vliv, že jo.
Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Narazil jste vlastně na dvě taková velká témata, jednak nebezpečnost těhle těch technologií Internetu a tak podobně. Druhé to téma je autorská práva, jestli si vůbec uvědomujeme. Možná se u těch obou témat zastavíme chviličku, nebezpečnosti těch různých médií a Internetu, jak to vnímáte?
Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No, to je, že jo, ta technologie postupuje, pokračuje. Máme už, už je vynalezeno a existuje, /nesrozumitelné/ se to, myslím, jmenuje, možnost číst knížky, vy můžete mít malou takovou krabičku a tam můžete mít stovky knih, vy si je můžete v posteli zapnout a číst na takový malý obrazovce, nebo je můžete poslouchat, založit si to a tak dál, to je ta elektronická kniha. Fajn. Ale samozřejmě nejsem staromil, mně to nevadí, já mám teda rád papírové knihy, ale bude záležet na tom, jestli to bude komerčně a právně pořádně podchycené. Já jsem si všiml, že v Německu se to příliš nerozvinulo, protože zas tak komerční nakladatelství se nad tím pozastavilo, že přijdou teda o byznys, o obchod, proč ne, ten vynález sám je jako, může být pozitivní, ať si vybere každej, že jo, někdo bude mít radši ten vynález na četbu. Zaplaťpánbůh, třeba to bude příslušník mladé generace, který je zvyklý na ty obrazovčičky, že jo, už stává, už má anténky na hlavě, hlavně obrazovku zapnout, cokoliv, no, tak se aspoň chytne a bude něco číst, to bude fajn. A třeba by po papírové knize nesáhl. Ale já si myslím, že jako jsme společnost, čili musíme pořádat dávat pozor, že já vykročím a když já řeknu, já si jdu rozcvičit tělo, tak to neznamená, šlápnu hned sousedovi na nohu nebo na hlavu, že jo, to je, myslím, trošku problém té technologie, kterou my si, je to jako s autem, já přeci taky, je tam napsáno vaše auto, když ho koupíte, jede až dvě stě třicet, ale otázka je, já přece nemůžu jet dvě stě třicet, jedině, že bych jel na nějakou soukromou závodní dráhu, jinak přestupuju na řízení.
Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže myslíte, že tyhle ty technologie jsou tak bezbřehé, že si třeba možná ani nedokážeme ani jako uvědomit, kam až sahají nebo co mohou přinést?
Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Oni jsou rychlejší, než naše myšlení já si myslím, my na to nemáme čas, že jo, já sám vím, co je Internet, že jo, to prostě mám jít pracovat, a říká si, já si takhle kliknu na /nesrozumitelné/, jé, to co tady je, teď jsou tam spamy a nesmysly a nabízejí vám různý věci, pak je tam důležitá pošta, že jo, a tak dále, a pak si řeknu, půjdu, no, nepůjdu, já se ještě podívám v novinách, jé, tadyhle někdo někoho uškrtil, copak, a tadyhle to letadlo spadlo a najednou je hodina pryč a já si na tom uvědomuju, že je potřeba si udělat, teď půjdeš dělat a na tu poštu se podíváš, až odpoledne, až už budeš unavený, protože je to chytlavý, ono je to trošku droga, to jsem tedy na sobě zjistil, samozřejmě, že to umím hned obhájit a říct nemusím na poštu, jsem ušetřil čas, jé, než já bych tam došel a vrátil se, kdoví, v kolik je otevřena, to jsou už výmluvy, je to dobrý, usnadňuje nám to život, vy můžete pomoci Internetu udělat rozhlasový vysílání od vás v domečku, nebo můžete vydávat časopis, to je úžasný, nemusíte to dělat v metropoli, ale my musíme na to nějak si najít každý svůj přístup, tak jako na tu televizi, když nějaký estet říká, televize je nepřítelem intelektu, no a co, tak ať ji vypne, vždyť je tam knoflík, dokonce má dálkovou takovou tu krabici.
Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nemusí ani vstávat.
Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No. To je na nás, tohle si myslím, víte.
Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
A mladá generace, myslíte, že si to dokáže uvědomit, protože já jsem docela mladá, ale přesto vím, že už na něco jsem docela stará, takže mladší lidé sedí u Internetu a vlastně žijí přes ten počítač daleko víc, než si vůbec dokážeme představit, dokáží si vůbec uvědomit to, že možná je ještě jinde nějaký jiný život?
Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No jo, to je jaksi ten virtuální svět, že jo, tomu říkáme tak nějak jako odborně jsme to, někdo nám to vymyslel, to záleží na každém tom človíčkovi, jestli oni se tak konkrétně, oni se třeba můžou seznámit, kde jsou ty doby, že jo, že jsme museli nějaký děvče na škole, obcházet barák a takovýhle trapasy a čekat, až ona vyleze z tramvaje, na co, já kliknu v seznamce, obejmi mě, nebo jiný program a teď tam je, že jo, to děvče napíše a chlapec napíše, jaký máš zájmy, no, já ráda zpívám, jé, já taky, já jsem turista, jé, já taky, tak to už jsme přímo teda pro sebe určeni, že si to tak jak vytipuje, slyšel jsem hlavně člověka poněkud v šoku, když pak se setkal s tou dívkou.
Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já jsem to jednou taky takhle zkusila a taky jsem byla poněkud v šoku, ano.
Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Taky jste byla v šoku, to je krásný.
Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na Internetu, to bylo ideální úplně, ideální dvojce jsme byli, když jsme se potkali, tak jsme byli, nevím, jestli oba překvapeni, ale já určitě.
Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Jo, jo, jo, pak jsou takový ty ztuhlý úsměvy a kde je honem vchod do tramvaje, že jo. A to je, to je vlastně bolestný, že jo, protože najednou si uvědomíme taky jakýsi citový rozmezí, eventuálně zranění, je to druh zklamání, ono totiž, to je možná tím, že my v tom tempu toho Internetu, že jo, zájmy tohle, jel bych rád do zahraničí, jé, já taky, najednou tam vycházejí samý takový, to odškrtnu, to odškrtnu, že jo, ale je v tom taková, taky je v tom ta naše image, že my se vydáváme za ...
Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Za někoho ...
Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
... já celkem nepiju, nejsem opilá, nejsem opilec, no, tak to už máme jedno, karty nehraješ, ne. A takhle postupujeme, postupujeme, Romeo a Julie, jak bych řekl, ten Romeo s Julií, ty by si to odklikali, ale než by se k sobě dostali, to si nedovedu, stejně nám zbývá to lidský, to poslední poznat a je zvláštní, asi jsou lidičky, který i přes ten Internet to dovedou nějak si přiblížit nebo dovede napsat, no, knedlíky já nejím, takže seš vyřízený, nejseš můj typ intelektuála, že jo, ale Mozarta neposloucháš, no, tak to ne, anebo naopak, no, dobře, tak nemusí každej Mozarta poslouchat, kolik je mi let, a kdy jsem měla rande naposledy nebo on, kdy já jsem viděl děvče. Je to, mě jenom fascinuje, že to není využitý třeba ve filmu, poněvadž to jsou příběhy, nebo v literatuře našich dnů, kdy my komunikujeme, máme kafíčko, nikde nic, že jo, fotka nebo co, to přijde až potom a líbím se ti, že jo, a to je potom, zejména u těch hodně mladých, tuším, šestnáct, sedmnáct, a oni taky, jak chatují, já jsem viděl záznam takových chatů, ahoj, ahoj, co děláš? No, celkem nic. Jé, já taky. A co budeš zejtra dělat, ještě nevím, buď půjdem do bijáku, šla bys? Já nevím. Aha. Tak se zeptáme Mařeny. A ťukají a ťukají a jedou ty větičky, jo, a vy si říkáte, no, hele, holky, kdybyste šly do parku se projít, pokecat, nebo na kraj lesa sednout na kládu a zase zpátky, tak to bude mít aspoň efekt čerstvého vzduchu, že jo. Čili ono je, je to dobrý. Já nejsem odpůrce Internetu, chraň bůh, ale, víte, můj děda říkal, on byl hostinský, je to mnoho, mnoho let, mnoho let už, on říkal, alkohol v malém množství je lék a myslel malé štamprdle, třeba na žaludek, nějakou tu becherovku, na tom něco je, doktor vám taky řekne, no, vy vůbec nepijete, jednu skleničku byste měl, protože ono to čistí cévy, samozřejmě, on řekne, já jsem tak pročistil cévy dneska těma třema litrama, no, tak tam je ta, kde je otázka míry. A já mám dojem, že by s tím, my jako společnost hledáme v současný době hodně tu míru.
Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes je na návštěvě v pořadu Jak to vidí spisovatel a publicista Ivan Kraus.
Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na vlnách Českého rozhlasu 2 Praha posloucháte pořad Jak to vidí, spisovatel a publicista Ivan Kraus, toto vydání si můžete poslechnout také v repríze dnes večer po třiadvacáté hodině, anebo se k němu potom vrátit na Internetu s adresou www.rozhlas.cz/praha. Jsme opět u toho Internetu, ale my se teď dostaneme, pane Krausy, k těm autorským právům, která jsme taky nakousli, vy jste sám spisovatel, tedy autor, jak to vnímáte, měla by se autorská práva ctít, do jaké míry, není už to někdy až trošku sešroubované, že se platí skutečně za všechno, člověk někde vyřkne nějakou větu a už pomalu má na ní patent, aby za ní získal peníze.
Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
To je jeden extrém nesporně, ono se to ale dá řešit, když by ty určitá, ta určitá místa chtěla, to znamená, ten mladík nebo ta slečna by mohli mít předplatný na muziku, jo, ne drahý, a za to předplatný by měli smlouvičku, ta by jim přišla tím e-mailem elektronickým, tam by bylo, můžeš si tolik a tolik písniček natočit za měsíc, tak jako to děláme všichni, děláme to s telefonem, že jo, platíme za televizi veřejnoprávní, za rádio, na tom není nic špatnýho, čili to nehrozilo by podle mého názoru, to komerční zneužití. A z druhý strany, když to vezmete, že si Jarda řekne, no, tohle si stáhnu, hele, tu /nesrozumitelné/ a vyměním ji s Mařenou, ta má jinou písničku, je to krádež, ne, v podstatě, když já vezmu housku v samoobsluze, tak je to krádež, když já vezmu písničku a vím, že ji někdo nazpíval, složil, zaranžoval, napsal k ní text, já přece nemůžu přijít do knihkupectví, hrábnout a tohle si beru, tuhle desku nebo tohle CD, teda do obchodu hudebního, ono knihkupectví, jo, Babičku, tu už jsem dlouho neměl v ruce říkám moc hezký příklad, že jo, to je prostě jistě bestseler mezi mladýma, tu si vezmu, na to mám právo, protože se nikdo nekouká. Ono totiž tam doma se nikdo nekouká, ale už byly v tom smyslu učiněny nějaký opatření dokonce policejní rozhodnutí, ono ty odborníci IT, jak vy říkáte, oni už třeba nalézají cesty zase, že jo, my to máme tak, že něco se vynalezne, pomáhá nám to, je to fajn a hned přijdou druzí, příklad hackeři a řeknou si, a teď nabourám banku, schválně, jestli se dostanu do Bílého domu, že jo, a žijeme v takový společnosti, která, já jsem potkal takového člověka, kterej se chlubil tím, jak je výborný virolog, šiřitel virů a že o něm psaly renomovaný noviny německý Spiegel, já říkám, a to ses nikdy nedostal do krize? Dostal, jednou jsem udělal chybu, tak mě chytli. A povídám, a co bylo? No, oni řekli, buďto teda půjdeš do šatlavy, do vězení, anebo půjdeš tadyhle k tý firmě a budeš mít takový a takový plat a budeš nám pomáhat rozvíjet antiviry. Tak jsem musel to. Ale tam je trošku problém, protože kdybych já měl svou zemi, jako že naštěstí mít nebudu, v rozloze jednoho kilometru, tak nedovolím podnikům, aby ty, který roznáší chřipku, se stali rychlolékaři a /nesrozumitelné/ pak proti tý chřipce za to, že jí před tím roznášeli, to je, to je český slovo blbost, že jo, je to, je to zoufalství, to nemá být, to by mělo být oddělený, ty, co proti tomu pracují, na to, k tomu, aby se nám to nehroutilo, ty počítače, aby nám nekradl nikdo data, nedevastoval něco, celou tu mašinku, a ti co, a co ji vyrábějí. No, a pak jsou ti lumpové, že jo, když my začneme ty lumpy brát mezi ty slušňáky, mezi ty Mirky Dušíny, tak já nevím jako, jak se bude vyvíjet, no, tak mě se taky nikdo neptá, že jo.
Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
My se ještě vrátíme zpátky k těm autorským právům, měla jsem tady před časem na návštěvě právníka Františka Vyskočila, který se autorskému právu speciálně věnuje, dokonce přednáší na vysoké škole. A říkal, že třeba ani studenti produkce si neuvědomují, že stáhnout si nějaký film nebo písničku je vlastně krádež, není to také v té výchově vlastně, že, aby si člověk uvědomil, že vy něco napíšete nebo zpěvák natočí písničku, že je také výdaj nějaké energie.
Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No, to jistě, a jako to jste, mě poněkud šokujete, už jsem se vzpamatoval, člověk musí se dnes rychle umět vzpamatovat, totiž student produkce, to znamená, on jednou bude vytvářet filmy, bude důležitým mužem v tom procesu, kdy ten film vzniká, tak to potom může po česku hezky lidově šlohnout někomu nápad, že jo, někomu ideu, někomu kus práce, no, to nejde, já žasnu, že oni to nevědí, čili to máte pravdu, tak to znamená, že zřejmě v tom školním pedagogickým prostoru se toto příliš nevysvětluje. Já teď jenom marně, protože jsem zpomalil, jak vidíte, rychlost jízdy myšlenek, jestli nám někdo nám říkal, já myslím, že ne, že jsme věděli, že jo, je tam těch, to desatero, jo, jenže my jsme, my jsme se zbavili Pána Boha, já sám nejsem /nesrozumitelné/, ale byl to Kodex. Pak nám socialismus začal /nesrozumitelné/, tak jsme zbavili toho, teď máme problémy i s tím volným trhem, kapitalismem, že jo, máme tu krizi, a je na to moc hezký vtip, kdy Mojžíš říkal, že mluvil se starým, mají namysli Pána Boha, a oznamuje těm ostatním souvěrcům, že se mu podařilo úspěšně z tři sta padesáti těch přikázání to srazit na deset a říká, to je ta dobrá zpráva, pak mám ještě jednu špatnou, a oni říkají, jaká je ta špatná, no, smilstvo tam bohužel zůstává.
Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes je na návštěvě v pořadu Jak to vidí spisovatel a publicista Ivan Kraus.
Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když už se spisovatelem a publicistou Ivanem Krausem v dnešním pořadu Jak to vidí tak kritizujeme pěkně tu společnost, tak se zastavíme ještě u jednoho nešvaru, který vidíme kolem sebe, když jedeme někam cestou a podíváme se do škarpy, tak příkopy kvetou různými pytli a odpadky a tak podobně, jak to, že společnost si neváží toho, co máme kolem sebe, co nám ubývá i z jiných důvod, ta příroda a ještě si jí takhle poškozujeme.
Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No, jsme asi nějakým způsobem lehkomyslní, víte, když jsem nad tím přemýšlel, tak jsem si vzpomněl na každoroční letní zprávy ve Francii, abychom byli trošku jako světoví a nemluvili jen o Čechách, kde vždycky dochází k té tragédii, že jedou rodiče s dětma na dovolenou a ty pejsky, no, já neříkám, ale objevuje se těch případů hodně, co je koupil jako dárek možná za vysvědčení, já nevím, uvážou někde u stromy a jedou dál. Já teda, když si představím, co tu udělá s tím dítětem, jakej teda, že jo, šok asi musí mít, tak podívejte, to v tu chvíli se to zvíře stává, no jo, museli bychom na něj platit, potřebuje napít a tohle, taky odpadkem, čili my máme, je to, že vůbec takovej aspekt existuje, že to není, Francouzi si vždycky stěžují jeden případ za léto, ale stovky, to není normální, to je narušený. A já to, já tomu celýmu, leč se ptáte, říkám, lidský element, my máme v sobě obojí a máme k tomu rozum, možná taky cit, ale hlavně ten rozum, který musíme kontrolovat, co děláme nebo neděláme, že jo, a jako dobrý příklad uvedu Singapur, tak jistě mnohý řekne, že to je diktatura, moderní stavby, moderní prostředí a vysoká pokuta za každou odhozenou sirku, a je to nejčistší moderní prostředí v celý tý Asii úplně bez problémů. Proloženo, dvojtečka, uvozovky, musíme si i v tý demokracii na něco zavést takový trochu bič a pak se nám všem povede líp a vy se nebudete divit a já taky ne, proč se válí tolik svinstva, když jedete autem na Křivoklátsko.
Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že ty pokuty jsou samospasitelné?
Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No, výchova a pokuty, já neznám nic jiného, že jo, jako výchova a pokuty vysvětlovat, ale jak chcete vysvětlovat někomu, kdo jako ve vesnice, kde žijeme my, prostě má krásnou chatičku, hezky si jí pěstuje, má tam křovíčka, všechno, a pak jede domů do Prahy, vyčíhá si moment a u hřbitova, kde jsou popelnice, vysype, co tam nashromáždil za víkend. Vysvětlení? No, nač by platil pár stovek ročně za popelnice, no, tak to by mělo bejt jaksi trestný, nařízený, máš chatu, hezkou ji máš, kde je popelnice, není, do čtrnácti dní ji budeš mít, nebudeš mít, budeš platit desetkrát tolik.
Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
A takové nařízení, mám dojem, v podstatě existuje a přesto to úplně nefunguje.
Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No jo, tak asi není dostatečná kontrola, protože je to pak smutný, když máme u hřbitova svinstva, kolem hřbitova jenom proto, že vážení chataři toho zneužívají, že jo, a ti ostatní, my v domečcích máme každý popelnice, oni ne, že jo, čili tam dochází k diskriminaci a my bychom mohli založit takovou skupinu na facebooku, pojďte se dát dohromady a pojďte chlapcům nebo teda pánům a dámám, majitelům tvrdě domluvit. Nechcem žít ve svinstvu. Tečka.
Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak k tomu se teda připojuji, já taky nechci žít ve svinstvu. A děkuji za to vaše dnešní zamyšlení v pořadu Jak to vidí. Dnes byl na návštěvě spisovatel a publicista Ivan Kraus. Ještě jednou připomínám, že reprízu tohoto pořadu si můžete poslechnout u nás na stanici Český rozhlas 2 Praha ve třiadvacet hodin a pět minut, anebo si jí najít také na internetových stránkách s adresou www.rozhlas.cz/praha. Děkuji moc, přeji hezký den.
Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Já přeju hezký den a čistou cestu domů.
Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka