Přepis pořadu Jak to vidí - 2.10.

Jak to vidí prof. PhDr. Ivo BARTEČEK

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kolega Jan Křelina, který vás měl dnes oslovit, onemocněl bohužel, takže vás ráda přivítám při dnešním poslechu dopoledního vysílání já. Hezký den přeje Zuzana Vojtíšková. V plné síle naopak je připraven pan profesor Ivo Barteček z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Dobrý den.

Ivo BARTEČEK, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Přeji dobrý den.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Začíná pořad Jak to vidí, který teď tedy mohou posluchači poslouchat nebo v repríze po třiadvacáté hodině u nás na vlnách Českého rozhlasu 2 Praha. My se budeme věnovat Latinské Americe, protože to je oblast, na kterou se zaměřujete. Zdá se vám, že zprávy, které přicházejí z Latinské Ameriky sem k nám do středu Evropy, že jich je více nebo méně, že nás ta oblast zajímá, nezajímá? Jak to vnímáte vy? Ten tedy, který se zajímá o tu oblast.

Ivo BARTEČEK, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Děkuji. Chci začít pozitivně, ta kritika přijde, prosím. Takže Latinská Amerika samozřejmě je přítomna i ve střední Evropě i v České republice. Když jsem si pro naše dnešní setkání utřiďoval myšlenky a pokoušel se hierarchizovat, jakým způsobem nás Latinská Amerika v posledních dnech, týdnech, možná měsících oslovila, určitě posluchačům neuniklo sdělení, že do Prahy přijela část pokladu zlatého, který je spravován Peruánskou republikou v Limě. Je to část zlatého skutečně pokladu z Museo del Oro, muzea zlata, a bude vystaveno v České republice, bude vystaveno v Praze. Je skutečností, že takovýto výstavní artikl, prosím, není zapůjčován každému kdykoliv. A dostalo-li se této péče a přízně České republice a Praze, je to něco mimořádného. Takže doporučuji všem, kteří budou moci tuto výstavu zhlédnout a nemohou do Limy, ať jdou na tuto výstavu v pražských městech. Jsou stejně cenné výstavy, jako je stejně cenné Museo del Oro v Bogotě, ale možná někdy jindy to bude z Kolumbie taky u nás.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
A stvrzuje to tedy dobré vztahy České republiky a Peru?

Ivo BARTEČEK, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Tak. Ty vztahy musíme rozlišit do roviny mezinárodně-diplomatické, do roviny hospodářské spolupráce, když dovolíte, a pak je ta kulturní. Co je typické pro střední Evropu, české země, Českou republiku na jedné straně a latinskoamerické země, právě ona kulturní spolupráce, ta která vždy byla zde přítomna, je a pozitivně se rozvíjí, přestože ne vždy mohou k tomu být dobře vytvářeny podmínky na obou stranách. Ale ta kulturní spolupráce je tou, která stále zůstává. Dokladem je právě tato výstava. Možná, že ještě doplním. V posledních dnech se přednostní pozornosti dostávalo Argentině, je připravováno třetí česko-argentinské bienále, to bude uskutečněno v dubnu příštího roku. To bienále česko-argentinské svým způsobem supluje, nebo doplňuje, nebo nabízí generální pohled na současnou podobu česko-latinskoamerických vztahů. A v tuto chvíli je toto připravováno, do Argentiny směřoval Senát, nebo zástupci Senátu před několika týdny či před dvěma měsíci, takže ta spolupráce, když si tu mozaiku pomalu doplňujeme, samozřejmě je a funguje. Permanentně je přítomna Venezuela, permanentně je přítomna Kolumbie, ale to je v té rovině těch mezinárodních vztahů, v rovině diplomatických jednání nebo roztržek a my to pouze registrujeme.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesto možná ta informovanost není úplně tak velká, jak by možná bylo záhodno. Protože v posledních dnech se objevily zprávy třeba o jednání Venezuely s Ruskem, o diplomatické roztržce mezi Venezuelou a Spojenými státy a není to přední zpráva dne u nás, rozhodně ne. A možná, že není ani v těch zprávách vzdálenějších a dohledá si ji jenom ten, koho to skutečně zajímá. Jaké jsou tedy ty vztahy, když bychom udělali takový trojúhelník Venezuela - Spojené státy - Rusko?

Ivo BARTEČEK, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Dobře. Já navážu na to předchozí sdělené. Když jsem začínal s tím, že chci začít s tím pozitivním, odpovím na otázku, jak jsme ještě informováni ve střední Evropě, v České republice o dění na latinskoamerickém subkontinentu obecně. Zde fakt musím konstatovat, a pak je to kritika, prosím, do vlastních řad a sama k sobě, že ta osvěta, je to skutečně osvěta, je v tomto směru opět velmi nízká až mizivá a Latinská Amerika, která nám je nejbližší skutečně v tom kontextu světovém kulturně, duchovně, nakonec jsou to vystěhovalci z Evropy, vystěhovalci z českých zemí, že tato spolupráce, respektive to povědomí o dění v Latinské Americe je stále mizivé. A zde je prostor, nechci říci pro nápravu, ale určitě pro to, aby zde bylo poukázáno na tuto provázanost Latinské Ameriky, mimo jiné České republiky. A je to opět velký vklad do budoucnosti. My možná spíše registrujeme to, co se nám zdá výjimečné a je to výjimečné, to je ten mezinárodní kontext, jak jste zmínila případnou roztržku, teď hráči jsou latinskoameričtí a hráči jsou také světové velmoci.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
A myslíte si, že se nás to dění přímo v Latinské Americe týká? Zdá se nám to odsud ze středu Evropy poměrně daleko. Ale je to pro světové dění důležité teritorium?

Ivo BARTEČEK, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Pro světové dění je to jedno z nejdůležitějších teritorií. Je to to zázemí Evropy. Je to zázemí také Spojených států, kdybychom šli trochu do historie. Devatenácté století je Latinská Amerika provázána stále s evropským kontinentem, až dvacáté století přináší vlastně ten ... jakoby tu supervizi Spojených států amerických. A jednadvacáté století, prosím, může nabídnout jinou alternativu. Tady jde o to, aby bylo dohlédnuto možných důsledků a jakákoliv destabilizace v tomto směru je určitě závažná.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vraťme se k tomu trojúhelníku, který jsem původně jmenovala, Venezuela - Spojené státy americké a Rusko. Jak si tyto země stojí ve vzájemných vztazích?

Ivo BARTEČEK, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Začal bych u Venezuely, nakonec posluchači vědí, že to je terén, který i osobně znám a znám jej z mnoha desítek, stovek kontaktů s Čechů či Slováků tam usedlými. Venezuela nastoupila cestu, která může destabilizovat nejen příslušný prostor Karibiku, ale může destabilizovat i latinskoamerické vztahy s vnějším světem. To je jedna poznámka. Ta druhá poznámka, a to já pravím těm mým studentům a taky jsem to již zmiňoval, že na Latinskou Ameriku nutno nahlížet latinskoamerickýma očima a poté se nám některé skutečnosti nahlížené z Caracasu, z Ria, z Buenos Aires, ze Santiaga de Chile budou zdát trochu jiné než nahlížené z Washingtonu, nahlížené třeba z Prahy, ať jsme doma. Teprve komplex těchto náhledů možná nám dovolí odpovědět. Bezesporu se však shodneme na tom, že jakákoliv vojenská přítomnost kterékoliv velmoci v prostoru velmi vzdáleném vlastně od jejich mateřských přístavů není tou správnou cestou. A můj osobní názor, investice do zbraňových systémů, investice, které směřují právě tímto směrem, jsou investice neproduktivní. Ostatně nás o tom přesvědčily všechny z válečných konfliktů. Mé velké téma kdysi byla třicetiletá válka. A prosím, z té třicetileté války Evropa vystupovala následujících sto let. Ale nejen Evropa, protože třicetiletou válku, prosím, přes Španělsko financovaly drahé kovy z Latinské Ameriky.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Navzdory historickým zkušenostem ale právě Rusko a Venezuela, alespoň tak jak jsem o tom četla já, se spojují, aby vytvořily protiváhu proti Spojeným státům americkým.

Ivo BARTEČEK, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Tady kvalifikovanou odpověď nechme uznávaným komentátorům mezinárodně-politických vztahů. Venezuela samozřejmě může být využita jako jistý nástupní prostor. Lze si přát, prosím, aby tomu tak nebylo, aby k té destabilizaci nedošlo. Je to mezinárodně-politická a mocenská hra.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
A když bychom se do Venezuely podívali tím pohledem, kterým vy se tam často díváte, tedy pohledem krajanů, kteří tam odcházeli, možná i odcházejí a odtamtud zase odcházejí někam jinam, protože je poměrně častý jev, nebo rozhodně není výjimečný, že do Venezuely odcházeli lidé dříve od nás za lepším životem a dnes z Venezuely odcházejí zase zpátky k nám za lepším životem. Jak vidíte tento fenomén?

Ivo BARTEČEK, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Takže tady mohu podat kvalifikovanou odpověď. Je to téma, které znám lépe a důvěrně. Exodus, migrace obecně je přítomna v dějinách lidstva, takže to není jako nic mimořádného. Skutečnosti jsou poté osudy těch dalších, druhých, třetích generací. Když jsme ve Venezuele ... setkával jsem se a setkávám se vlastně s těmi odchody Čechů, kteří teď jsou ovšem Venezuelanci a Venezuelankami. Ano, tyto odchody jsou směrem Spojené státy americké, jsou směrem Kanada. Ale jsou to odchody zpět i do Evropy či přemítání nad odchodem zpět do Evropy, protože bezesporu za posledních deset let se vnitropolitická situace ve Venezuele změnila. Procházíte-li venezuelská města, jste-li v Caracasu, mohu hovořit o pauperizaci, která, prosím, je viditelnější a stále viditelnější. A to se nutně dotýká i Čechů, kteří jsou tam doma, dotýká se to jejich úspor, dotýká se to jejich sociálního zabezpečení, dotýká se to jejich kvality a standardu života. A ten, prosím, poklesává. A oni jsou si sami toho vědomi, že se propracovali mezi ty středně úspěšné či úspěšné vlastní pílí, to je vlastně ten mimořádný vklad, který jsem dali Venezuele, a teď sami vidí a sledují, že to, co oni budovali v předchozích, a to už je, prosím, více než šedesát let, budeme-li v období po druhé světové válce, kdy ten exodus znovu začíná, že to, co vybudovali, jistým způsobem, a všichni věří jen na dobu určitou, je ztraceno. Rozumí se ne v tom finálním, ale že se děje něco, co by se, prosím, dít nemělo. A tady se domnívám, že naši Češi mají skutečně ten realitě odpovídající náhled na situaci.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říkal jste, nebo zmínil jste se o tom, že Češi, kteří odešli do Venezuely, se tam vypracovali a stali se úspěšnými, nebo aspoň se dostali na takovou tu střední úroveň. Co to znamená v kontextu Venezuely? Našli tam lidé, kteří odešli třeba po té druhé světové válce, své štěstí?

Ivo BARTEČEK, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Štěstí, prosím, je velmi obtížně měřitelné. Opět šťastný mohu být a nemusím být bohat. Mohu být bohatý a nemusím být šťastný. To bohatství v Latinské Americe nutno, prosím, poměřovat jinýma očima, než je bohatství, řekněme, na jiných kontinentech, popřípadě u severního souseda ve Spojených státech amerických. Našli tam svou realizaci. Ta realizace, prosím, byla vynucenou těmi mocensko-politickými proměnami ve střední Evropě nebo v Evropě vůbec. Kvalita, kterou s sebou tam přinášeli, to znamená nabyté vzdělání, organizační zdatnost, jistá vize, že volím novou zemi svého pobytu a chci v té zemi skutečně být mezi těmi úspěšnějšími. Ten program snad devadesát devět procent z těch vystěhovalců skutečně dokázalo naplnit. Jen málokdy, a taky se stává, přijde choroba, nemoc, neúspěch nevypočitatelný, ale ta podstatná suma Čechů je ve společnosti venezuelské zavedenou.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes je na návštěvě v pořadu Jak to vidí na vlnách Českého rozhlasu 2 Praha profesor Ivo Barteček z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
S panem profesorem Ivo Bartečkem z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci se v pořadu Jak to vidí podíváme hned za hranice Venezuely, do Kolumbie, protože čerstvá zpráva říká, že za první pololetí letošního roku přibylo v Kolumbii téměř dvě stě sedmdesát jednat tisíc osob, které musely opustit své domovy. Proč vlastně lidé v Kolumbii opouštějí své domovy?

Ivo BARTEČEK, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Vrátím se opět trochu do historie a připomenul jsem v tom prvním bloku třicetiletou válku. Sedmnácté století a trauma společnosti, které se týkalo celé jedné generace, a Evropa poté, která se zúčastnila konfliktu, potřebovala následujících sto let, a týkalo se to českých zemí, Čech, Moravy, slezských knížectví, následujících sto let, aby se z tohoto traumatu třicetileté války dostala. Teď onen skok do dvacátého století a do Kolumbie. Rovněž kolumbijské dějiny mají své osmičky v dějinách a jedním z těch dat je rok 1948. Od roku 1948 do dnešních dnů, a to je šedesát let, pokud správně počítám, je Kolumbie v občanském střetu, v občanské válce a na jistých územích, které ovšem jsou podstatnou částí Kolumbie, v permanentním válečném stavu. Třicetiletá válka, třicet let a je to velké téma, jedna z posledních byla loni Valdštejn a třicetiletá válka žije svým druhým životem. Představme si teď šedesátiletý občanský konflikt. Znamená to, že ...

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
A ještě nekončící.

Ivo BARTEČEK, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Nekončící. Znamená to, že na těch guerillou, a to jsou guerillové fronty, kterých je kolem desítky, ta často znamená FARC - Fuercas Armadas Revolucionarias de Columbia je tou jednou z nejaktivnějších, jednou s největší tradicí, ale nebyla prvá, prvá byla liberální a taky je tam přítomna. Ale ta FARC ovládá výrazná území. A chci sdělit, to je ta pointa, že je to teď již druhá generace těch, kteří žijí na těchto územích, kteří jsou účastni, a teď vynuceně, občanského konfliktu. Nepoznali jiný stav, než je stav válečný, rozumí se v tom občanském rozměru, a týká se to už druhé generace. To je velmi závažné, protože neznají jiný způsob, nebo model života, než je ten, nechci říci ne mírový a nechci říct válečný, ale občanského konfliktu. Takže občanský konflikt je pro ně normou, bohužel, a střety možná mnozí už tak nevnímají, pokládají to za součást, respektive kolumbijská společnost obecně si na toto zvykla a my to jen komentujeme. A tom je ta tragédie. Jde o druhou generaci, která je tím zásadně ... nemá jiný život.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
To znamená, že ten konflikt nemá řešení? Trvá-li takovou dobu.

Ivo BARTEČEK, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Ten konflikt jistěže z historického pohledu, prosím, řešení bude mít, nemá řešení v následujících letech. Bude-li mít řešení v následujících desetiletích, pak je to optimistické sdělení, protože vycházejme z toho, že skutečně je to norma, která na jistých územích vlastně nějakým způsobem funguje, bohužel "funguje". Podstatná část je pod kontrolou těchto guerillových uskupení a nevzdají se moci, kterou vlastně, nechci říct získali, ale kterou zdědili, již je to druhá generace. Je tam jednoznačně nutný tlak mezinárodního společenství, společnosti, institucí, které by napomohly té ústřední vládě v Bogotě vyrovnat se s tímto velmi, velmi neblahým dědictvím. Do toho pak vstupují poté i mezinárodní historické kontexty, takže Latinská Amerika v tomto směru je, prosím, velmi složitým konglomerátem zděděného, přítomného a budoucího. Možná bych to mohl přiblížit tím, pro historika je to cenná zkušenost, ovšem tato cenná zkušenost je tragickou. Přijedete-li do Latinské Ameriky, vlastně ta minulost, kterou v Evropě známe jen z archivu, popřípadě z literatury, tam je stále žijící. Takže to, co pro mě tadyhle archiv, knihovna, muzeum, tam máte živoucí laboratoř toho, jak to vypadalo v minulosti, jak se to promítá do současnosti. A lze jistým způsobem i odvodit, jak to bude v nejbližší, ale prosím jen v nejbližší budoucnosti. Je to nádherný prostor, ovšem tento nádherný prostor v případě Kolumbie má taky zakódovanou tragiku.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zajímá vůbec to mezinárodní společenství dění v Kolumbii?

Ivo BARTEČEK, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Jistě, že zajímá, ale prosím, za těch šedesát let si to mezinárodní společenství i samotná Kolumbie na to bohužel již natolik zvykly, že to může být někým pokládáno i za normu. Ale to není standard, to není norma a lze si přát, aby i tam na všech těch územích a v prostorách zavládla ... zavládl takový způsob života, který budeme jednoznačně definovat jako mírový. Ovšem i obecně ten mírový způsob života se dostává do povědomí filozofie a praxe samotné Evropy, prosím, velmi obtížně a potřeboval k tomu dvacáté století, devatenácté století. A připomeňme nedávnou tragiku bývalé Jugoslávie, dělo se to osm set kilometrů od nás.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mírový způsob života není samozřejmostí.

Ivo BARTEČEK, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Není samozřejmostí.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vraťme se k tomu číslu, které jsem tady citovala, že téměř dvě stě sedmdesát jedna tisíc osob za první pololetí letošního roku opustilo Kolumbii. Ty odhady jsou ještě vyšší, ne ta oficiální čísla. Je to jenom náhoda, že zrovna teď lidé opouštějí Kolumbii, nebo je to ... v průběhu času lidé opouštějí Kolumbii a jenom se o tom nemluví? Říkal jste, že lidé si vlastně na ten způsob života v občanské válce tak trochu zvykli. Jak to tedy je?

Ivo BARTEČEK, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Museli zvyknout. Těch dvě stě sedmdesát jedna tisíc určitě dala dohromady nějaká statistika a všechny statistiky, prosím, teď obecně platí, ale mohou být zavádějící. Ale vycházejme z toho čísla, bylo sečteno k určitému datu a odpovídá to zjevně těm reáliím latinskoamerickým, kolumbijským. Opět ty odchody a migrace mezi jednotlivými zeměmi Latinské Ameriky to je daleko výraznější, prosím, než v Evropě. Je to jeden prostor jazykový, tím mám na mysli alespoň španělskou Ameriku, takže od Venezuely přes Kolumbii, Ekvádor, Peru, Bolívii a jsme dole v Chile a v Argentině.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Není problém se domluvit.

Ivo BARTEČEK, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Není problém prostě. Kulturně jednolité a kulturně to bylo jednolité i v předkolumbovském období v zásadě. V zásadě. Mám-li na mysli andské země. Brazílie, onen monolit mohutný a potenciál do budoucna, to je samostatná kapitola, vyjdete tam s portugalštinou. Takže jazykové problémy nejsou, kulturní problémy nejsou, takže Kolumbijci pracují ve Venezuele. Nutno konstatovat, že přijímají ta místa, která nepřijmou, nebo nepřijímají Venezuelci. Ale já bych se vrátil zpátky do Kolumbie. Kolumbie nabízí něco, co, řekněme, nenabízí v té míře ostatní z andských zemí, výrazný intelektuální potenciál. Takže budu-li mezi svými kolegy a ve svém oboru, třeba univerzita v Bogotě je do dnešních dnů pojímána jako Atény Latinské Ameriky. Mít tu univerzitu v Bogotě, respektive absolvovat část pobytu na univerzitě v Bogotě, to může být, prosím, snem, který ne každému se musí podařit. Ale je to vynikající intelektuální prostředí. Vrátím se zpátky. Ten exodus v Latinské Americe je dennodenní součástí. Bohužel v případě Kolumbie ty odchody jsou vynucený. Je-li to možné v těch příhraničních oblastech odchody třeba mimo Kolumbii, zcela konkrétně Venezuela. Velmi obtížně si to i geograficky dokáži představit směrem do Brazílie, to nejde, Peru ano, Peru ano. Ekvádor do jisté míry taky.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vraťme se k tomu momentu té univerzity, to mě překvapuje. Zdá se mi to jako paradox té doby. Pokud je někde občanská válka, zpravidla školy a vzdělanost příliš nekvetou. Jak je to možné, že se v Bogotě udržuje tak vysoká kvalita univerzity?

Ivo BARTEČEK, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Ta vysoká kvalita vzdělání univerzitního je obecnou charakteristikou univerzit Latinské Ameriky. Tam se domnívám, že ta naše osvěta je taky velmi nízká a minimální. Jet pro vzdělání do Latinské Ameriky na univerzitu znamená dosáhnout na tu nejvyšší kvalitu v tom světě, který nám je, řekněme, velmi blízký. Ta postavení bogotské univerzity to je dáno historicky, nakonec tam snad i do dnešních dnů z příslušných institucí, které se věnují popisu a kultuře jazyka, je dávána norma třeba pro, nechci říci španělštinu v Latinské Americe, ale podle kvality jazyka právě v tomto prostředí je poměřována kvalita jazyka i v okolí. Historicky byla taky zkušenost, že rektor univerzity Bogota poté byl povětšinou starostou města Bogota a od starosty města Bogota už byl jenom krůček k prezidentovi Kolumbie. Ale to je minulost, prosím, tak to bylo zavedeno. Co zůstalo? To jsme na počátku našeho dnešního setkání, ono kulturní podloží. Jakkoliv občanská válka, jakkoliv společnost, která je zatížena tímto vnitřním dramatem, vzdělání v Bogotě je vzděláním dobrým. A připomenu ještě možná skutečnost jednu, kterou si ani neuvědomujeme. Kolumbijci jsou velkými milovníky kytek a květin. Není domácnosti, není dne, aby vás to někde neobklopovalo. Nedovolí, aby kytce bylo ublíženo. Ale bohužel na straně druhé ubližují celé své vlastní společnosti.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to je tedy život Kolumbie. Ještě mě napadá jedna souvislost. Když se řekne Kolumbie, vynoří se asociace drogy. To asi hraje v tom celém konfliktu velmi významnou roli.

Ivo BARTEČEK, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Ano. Narkomafie je přítomna, to bude ta druhá generace těch guerillos, kteří jsou rovněž na těch územích, odkud ta surovina, prosím, se rodí a dále je zpracována. A v tom bude jeden z těch velkých problémů do budoucna jak vyřešit, ale především jak nabídnout jinou ekonomickou realizaci těmto územím, těmto lidem, protože došlo k jistému ne návyku na tu drogu, to tam není, prosím, ale je to spojeno pro ně s tím minimálním hospodářským ne úspěchem, ale přežitím. Že se tak děje za jejich nesouhlasu na těch územích kontrolovaných těmi různými guerillovými frontami, to je velkou tragédií.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes byl na návštěvě v pořadu Jak to vidí profesor Iva Barteček z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Já připomínám, že tento pořad si v repríze můžete poslechnout ve třiadvacet hodin a pět minut u nás na vlnách Českého rozhlasu 2 Praha nebo si jeho jak zvukovou, tak písemnou podobu můžete najít na našich internetových stránkách s adresou www.rozhlas.cz/praha. Pane profesore, já vám děkuji za návštěvu a přeji vám hezký den.

Ivo BARTEČEK, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Děkuji. Na shledanou. Na slyšenou.