Komentátor Petr Šabata: Evropa stojí před zlomem. Česko si to nechce přiznat, i když brzy může propadnout roštem

Zatímco před rokem projev amerického viceprezidenta J. D. Vance Evropu vyděsil, letošní vystoupení šéfa americké diplomacie Marca Rubia působilo konstruktivněji a smířlivěji. Podle komentátora deníku Právo Petra Šabaty byl ale obsah sdělení stejný. „Jak v pohledu na úpadek demokracie v Evropě kvůli migraci a zeleným politikám, tak i v otázce zbrojení a struktury NATO. Dlouho jsme těžili z toho, že Američané financovali naši obranu. Teď jde o narovnání vztahu.“

Ne všechny státy si však podle Šabaty tuto změnu plně uvědomují. „Jednou ze zemí, která si to okázale neuvědomuje, je i Česká republika. Svědčí o tom například výdaje na obranu, které v chystaném rozpočtu nové vlády zůstanou na dvou procentech.“

Budíček pro Evropu?

Evropa potřebovala důrazný impulz a tvrdší tón ze strany Spojených států byl podle Šabaty namístě. „Teď jde o to, zda se v rámci NATO podaří dohodnout s Američany desetiletý plán, který přijmou obě strany. Pro Evropu by to znamenalo jasný a závazný harmonogram navyšování obranných výdajů. Spojené státy by naopak mohly postupně omezovat svou přítomnost v Evropě.“

Čtěte také

Politolog Lubomír Kopeček: Nejsme velmoc, abychom si mohli dovolit mluvit k zahraničí více hlasy

Společný strategický zájem by tak byl zřejmý. „Evropa převezme větší odpovědnost za vlastní bezpečnost a Amerika bude mít jistotu, že má na kontinentu spolehlivého partnera, který ji nebodne nožem do zad, když se bude věnovat Asii a západní polokouli,“ vysvětluje komentátor.

I když takový scénář dává logiku, realita může být podle Šabaty složitější. „Výsledek bude záviset především na tom, zda evropské státy dokážou jednat jednotně a naplní své závazky,“ upozorňuje.

Jednota vs. dvourychlostní Evropa

Další zásadní změnou vedle posunu v transatlantických vztazích může být proměna samotné Evropské unie. „Může dojít k dělení na Evropu první a druhé rychlosti,“ vysvětluje Šabata. „Pokud se Německo spolu s dalšími největšími ekonomikami – Francií, Itálií, Španělskem, Polskem a Nizozemskem – rozhodne postupovat rychleji v klíčových otázkách, jako je třeba obrana nebo kapitálový trh, může vzniknout koalice ochotných, přičemž potížisté typu Maďarsko, Slovensko a Česko zůstanou na okraji.“

Logika takového kroku je podle Šabaty nasnadě – největší země už nechtějí čekat na ty, které společné projekty blokují nebo zdržují. „Z německé strany to už zaznělo. Evropská unie se nachází v bodě zlomu. Pokud se státy budou dál skrývat za úzce pojaté národní zájmy, může se integrace odehrávat bez nich. A roštem může propadnout i Česko,“ uzavírá komentátor.