Spisovatelka Alena Mornštajnová: Nejdřív jsem se tomu smála. Teď mi postavy diktují, co budou dělat
Je oficiální tváří Knižního festivalu Ostrava, který byl dnes zahájen na výstavišti Černá louka. A energie jí rozhodně nechybí. „Mám ráda besedy, festivaly a veletrhy a mám velmi ráda setkávání se čtenáři,“ říká v rozhovoru s Vasilem Fridrichem autorka, která překročila hranici milionu prodaných knih. Pro Alenu Mornštajnovou je psaní víc než jen profese. „Vždycky jsem byla fascinovaná příběhy a chtěla psát knihy,“ svěřuje se.
Teprve když začala skutečně psát, zjistila, že vstupuje do úplně jiného světa. „Je to pro mě velké dobrodružství. Vstupuju do životů svých postav a umožňuje mi to prožívat věci, které bych, někdy naštěstí, nikdy prožít nemohla. Pomáhá mi to v životě lépe chápat jiné lidi a říkám, že psaní je pro mě tak trochu psychoterapie,“ vysvětluje.
Bez psaní už si prý život představit nedovede. „Když začnu, mám vždycky kostru a konec příběhu. Myslím si, že ho znám,“ popisuje Alena Mornštajnová svůj systém. Jenže pak přijde moment, který zná nejeden autor. „Je pravda to, co říkají mnozí spisovatelé, že jim postavy začínají ožívat a samy si říkat o to, co mají dělat. Dřív jsem se tomu smála, ale je to tak,“ přiznává s lehkou nadsázkou.
Možná proto dokáže své hrdiny vykreslit tak přesvědčivě a její knihy nacházejí tolik čtenářů napříč generacemi. Sama totiž zůstává vášnivou čtenářkou. „Pravidelně si čtu před spaním,“ říká Alena Mornštajnová bez zaváhání a dodává, že už to ale na druhou stranu není tak úplně nevinné čtení jako dřív. „Čtu už jinak, víc analyticky. Do málokteré knihy se dokážu začíst tak, abych neposuzovala, jak je to napsané,“ uzavírá v Blízkých setkáních spisovatelka, která přesto zůstává velkou milovnicí příběhů.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
