Přepis pořadu Jak to vidí - 2.1.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí ... je dnes titulární biskup marcelliánský a světící biskup pražský Václav Malý, dobrý den.

Václav MALÝ, titulární biskup marcelliánský, světící biskup pražský
--------------------
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Doznívají svátky, je pravda, že už máme 2. ledna, ale děti ještě mají vánoční prázdniny. Jaké byly pro vás ty letošní, vlastně už loňské Vánoce?

Václav MALÝ, titulární biskup marcelliánský, světící biskup pražský
--------------------
Velmi pěkné. Strávil jsem je poměrně v klidu a zároveň jsem se těšil z toho, že při bohoslužbách jsem se setkával s velmi příjemnými lidmi, takže na tyto Vánoce budu vzpomínat velmi dobře.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Povězte mi, jak se vám poslouchá o Santa Clausovi, což je vlastně, nevím, jestli se to obecně ví, marketingová postavička vytvořená pro jeden limonádový koncern někdy před šedesáti, sedmdesáti lety?

Václav MALÝ, titulární biskup marcelliánský, světící biskup pražský
--------------------
Já bych tady nechtěl hudrovat, ale přesto si myslím, že ten nápor té postavy, která proniká do našeho podvědomí, že trošičku zastírá ty kulturní a duchovní kořeny, na kterých stojí naše společnost. Protože ten Santa Claus je symbolem zboží, symbolem zvyšovat naši chtivost, zvyšovat naši spotřebu a v podstatě to není žádné dávání, protože si ho musíme velmi draze zaplatit. Na rozdíl od betléma, na to bychom neměli zapomenout, ať už jsme křesťané, nebo se nehlásíme k žádné náboženské tradici, ale ten betlémský příběh, ten má v sobě jako hluboký obsah. Především je to takové znamení pokory před tajemstvím života. Je to znamená úžasu nad tím, že vzniká nový život, zároveň ten příběh se děje ve velmi skromných podmínkách, tudíž ten příběh nás netlačí ke zvyšování naší spotřeby, anebo dokonce potřeby, ale je to příběh, který také ukazuje lidské vztahy, který ukazuje důležitost mezilidských vztahů, rodinného života. A to myslím, že je tedy podstat té zvěsti betlémské, na kterou bychom neměli zapomínat. Já úmyslně nepoužívám tady teologické termíny, ale snažím se právě ten betlémský příběh přiblížit i lidem, kteří třeba neznají nic o křesťanské tradici. Zatímco ten Santa Claus je právě znamení, sice jakoby dávání, ale které si musíme tvrdě zaplatit, zatímco ten betlémský příběh je nabídkou vztahů, které jsou pro nás možností a šancí. A člověk přece je člověkem tehdy, když dovede rozvinout své mezilidské vztahy, když dovede vnímat bližního a zároveň, když dovede také žasnout, co se okolo něco děje a zároveň dovede žasnout nad tím, že vůbec žije.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Víte, je to paradox, mne napadá, protože máme Santa Clause, o kterém jsme tady se teď rozhovořili, spojeného s takovým amerikanismem, přichází ze Spojených států, ale přitom ta společnost za mořem je daleko víc možná postavena na tradici a na, nechci říkat, křesťanství, ale na víře, než bychom byli čekali. Takže vidíte v tom ten rozpor?

Václav MALÝ, titulární biskup marcelliánský, světící biskup pražský
--------------------
Spojené státy v tomto smyslu jsou pro mne poměrně dosti nepochopitelné, protože skutečně je to společnost, kde křesťanství je hluboce zakořeněno v podvědomí obyvatelstva. V podstatě každý Američan patří do nějaké církve, nejsou tam spory mezi církvemi a tráví třeba neděle většinou právě v nějakém sboru nebo nějaké farnosti. Samozřejmě s tím je spojena nezištná charita. Tam je třeba ostudou, když někdo nedává na charitu. Na druhé straně právě tam vznikají tyhlety reklamní taháky, jak je Santa Claus nebo ty někdy často upadlé hollywoodské filmy. Je to pro mne opravdu nepochopitelné a bohužel ta Amerika potom ve světě se jeví spíše přes tyto povrchní taháky, než čím skutečně je. A to myslím, že je také potom jeden z důvodů jisté ostražitosti a napětí ve světě vůči americké společnosti, i když to třeba není spravedlivé.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když jste se zmínil o dobročinnosti, teď se začíná mluvit o "tříkrálové" sbírce. Povězte, podle čeho vy se rozhodujete? Protože, kdyby člověk dal všude, kde je žádán, tak by se asi musel rozdat. Těch sbírek je spousta, takže co je vlastně pro vás to, tím vodítkem, kde přispět?

Václav MALÝ, titulární biskup marcelliánský, světící biskup pražský
--------------------
Tak já už mám některé vytipované nadace, které vím, že jsou spolehlivé, ale nerad o tom mluvím, protože dávám anonymně. Já si myslím, že člověk by neměl okolo svého dávání dělat reklamu. A samozřejmě přispívám i na "tříkrálovou" sbírku, protože, když ten den jdu po městě, tak potkám několik skupin koledníků a vždycky tam tedy něco přihodím, ale pokládám to jako za takovou samozřejmost a samozřejmě jenom za kapku do moře. Ale ta charita je pro mne spolehlivou institucí, tam ty peníze se neztrácejí a skutečně jdou na ten účel, který je inzerován.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Www.rozhlas.cz/praha, tak to je adresa, kde nejdete přepis našeho rozhovoru, který teď můžete poslouchat. Hostem v pořadu Jak ti vidí ... je biskup Václav Malý. Teď jsme na úpatí, dalo by se říci, předsednictví Evropské unii, tedy toho českého. Pozná to běžný Čech, potažmo tuctový Evropan nějak, že zrovna teď je to "centrum" v uvozovkách v Praze?

Václav MALÝ, titulární biskup marcelliánský, světící biskup pražský
--------------------
Tak sdělovací prostředky o tom velmi mohutně informují a je to opravdu čest pro naši zemi, že teď na půl roku bude v čele Evropské unie. Je to obrovská zodpovědnost a tady bych chtěl apelovat na představitele našeho státu, aby dali stranou všechny rozpory a aby opravdu jednotně prezentovali náš stát, že jsme kultivovaná společnost a že skutečně máme zájem, aby tento proces sjednocování Evropy se prohluboval, protože to není jenom proces ekonomický nebo politický, ale je to především také proces kulturní a duchovní. Nemusíme mít strach, že bychom ztráceli národní identitu, že bychom ztráceli samostatnost, ale jde o to, na jakých hodnotách je Evropská unie postavena. A je to právě výslovně znovu tedy opakováno v té takzvané Lisabonské smlouvě, kterou bohužel, musím říci bohužel, zatím tedy náš parlament neratifikoval. A já si přeji, aby se to stalo tedy co nejdříve, protože základem vůbec této smlouvy je přihlášení se k určitým zásadním hodnotám, které bereme jako samozřejmost - úcta k jednotlivci, rovnost pohlaví, rovnost před zákonem, spravedlnost, demokracie, solidarita. To jsou tedy hodnoty, na kterých stojí evropská kultura a které bychom měli rozvíjet a z toho potom teprve vyplývá to ostatní. A já bych chtěl se zmínit o té Lisabonské smlouvě, která se zdá tak jako kontroverzní v očích našeho obyvatelstva. Jistě, že to není spásný prostředek, je příliš složitá a pro obyčejného občana je nepřehledná a často nesrozumitelná. Nicméně bych se rád dotkl některých momentů, které jsou velmi významné a které mají přispět právě k průhlednosti a efektivnosti fungování Evropské unie. Ta smlouva má dvě části. Ta první část je Smlouva o Evropské unii a ta druhá část je Smlouva o fungování Evropské unie a od letošního roku by v čele té Unie měl stát předseda Evropské rady. Evropská rada je grémium prezidentů nebo předsedů vlád států Evropské unie a je to v podstatě nejvyšší rozhodující orgán Evropské unie. A tento reprezentant by měl být volen na dva a půl roku v podstatě, aby se více tedy sjednotila politika Evropské unie, ale to neznamená vůbec potlačení tedy národních zájmů, a zároveň by měl být také zvolen představitel pro zahraniční politiku a bezpečnost. Tou Lisabonskou smlouvu Evropská unie získává právní subjektivitu, tudíž ona může potom jako taková také uzavírat mezinárodní smlouvy. A já myslím, že to je velmi důležité, protože žijeme v globalizovaném světě, kde jistě po určité recesi Spojené státy opět budou dominovat v té ekonomické oblasti, Čína ekonomicky roste, "asijští tygři" ekonomicky rostou a je třeba, aby tady ten větší celek byl navenek prezentován jednotně a zároveň, aby mohl také uzavírat smlouvy. Takže to není jenom nějaká kosmetická tedy úprava. A potom bych se chtěl zmínit o tom, že od roku 2014 právě dojde k takovým zásadnějším změnám pro lepší fungování té Evropské unie, protože národní parlamenty budou moci žádat o korekci při rozhodnutích Evropské komise nebo Rady ministrů, a to je, myslím, jako důležitý moment. Zároveň je tam zakotven princip takzvané oboustranné flexibility. To znamená, že budou členské státy moci přenést kompetence na rovinu Evropské unie, anebo si je tedy ponechat na své národní a státní úrovni. Zároveň hlasování v Radě ministrů bude v mnohých otázkách takzvanou kvalifikovanou většinou. Dosud se vyžaduje jednomyslnost, a to zdaleka není tak jednoduché. A tohle všechno si myslím, že jsou kroky vpřed, a proto bychom neměli na tu Lisabonskou smlouvu hledět pořád jenom jako kriticky a bohužel dosud náš stát se prezentuje právě spíše v tomto smyslu negativně. Znovu říkám, není to žádný spásný prostředek, není to tabletka na štěstí, nicméně je to jako krok kupředu, a proto bych se tedy přimlouval, jak už jsem řekl, aby naše zodpovědné instituce a orgány co nejdříve přistoupily k ratifikaci této smlouvy.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To předsednictví s sebou přináší i nečekané výzvy. Kupříkladu ministr zahraničí se teď chystá na misi na Blízký východ. Jak vy se díváte na izraelsko-palestinský konflikt, který se teď opět vyhrotil v pásmu Gazy?

Václav MALÝ, titulární biskup marcelliánský, světící biskup pražský
--------------------
Bohužel ta situace je složitá a já samozřejmě nejsem odborník ani politolog, ale to napětí už v podstatě trvá od vzniku izraelského státu v roce 1948. Bohužel teď Palestinci jsou rozděleni v podstatě na dvě části. Na západním břehu otěže moci drží Fatah, prezident Abbás, v pásmu Gazy získalo v posledních volbách sílu hnutí Hamas. Je to hnusí radikální a je velmi zajímavé, že je podporování Íránem a Írán, jak známo, je společnost šíitská, zatímco Hamas, to jsou muslimové sunnitského směru. Takže tam hrají hlavně tedy politické zájmy Íránu svoji roli, nikoli nějaká přílišná náboženská spřízněnost. A je pravda, že Hamas po tom příměří, které sám tedy vypověděl, začal tedy odstřelovat izraelské území a tady bych tedy souhlasil s panem Schwarzenbergem, že je třeba ze strany Izraele určité obrany. Jestli ta obrana, ten způsob je adekvátní, to ponechávám tedy odborníkům, protože zatím jsem tedy informován jen sdělovacími prostředky a samozřejmě ne vždy může člověk ze sdělovacích prostředků posoudit objektivitu. Je třeba podpořit prezidenta Abbáse, protože to je umírněný politik, ale na druhé straně ze strany Izraele už je třeba konečně, aby se stáhl z těch svých osad, protože opravdu je to nemravné, že na tom palestinském území jsou kvetoucí židovské osady a je třeba, aby se podporovala celistvost palestinského státu, i když tak to bude složité, protože pořád bude rozdělen na dvě části - na to pásmo Gazy a na ten západní břeh Jordánu, což je pro každý stát jako nevýhodné, když to území není celistvé a když to území je rozdělení vlastně územím jiného státu. Já doufám, že tedy za našeho předsednictví významně přispějeme k tomu, aby se Hamas a Izrael nějakým způsobem dohodly a především, aby do toho více tedy mohl vstoupit prezident Abbás a aby konečně došlo hlavně tedy k míru, protože bohužel vždycky to odnášejí také nevinní civilisté. My jsme pořád jenom krmeni tím, že na ulicích Gazy jsou ti mladí muži-radikálové ozbrojení, zahalení, ale já věřím, že část těch obyvatel Gazy, že jsou to lidé, kteří chtějí pokoj a mír a že samozřejmě tam vládne strach. Proto třeba také podporují Hamas, aniž si to myslí. Dobře to známe z totality komunismu, kdy také mnozí lidé si něco jiného mysleli a přesto chodili k volbám. Takže já bych neviděl ani ty obyvatele Gazy jako monolit, ale že jsou tam lidé, kteří často ze strachu také podporují tamtu současnou vládní moc.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy už jste řekl, čeho by se mělo dosáhnout, ale jakým způsobem, jakou cestou? Co v tom zmůže "sedmadvacítka" - Evropa jakoby zvenčí?

Václav MALÝ, titulární biskup marcelliánský, světící biskup pražský
--------------------
No, především by to mělo být také podmíněno pomocí. Protože, jak známo, Palestina do ... nebo lépe řečeno, Palestinci dostávají velké finanční injekce na výstavbu svých institucí, na strukturu vzdělávací, struktur sociální a mělo by to být tedy podmiňováno a zároveň samozřejmě, aby se jednalo i s Íránem, protože si myslím, izolovat Írán, a to je dneska významný hráč na Středním východě, že není zrovna politicky prozřetelné, ať už ten režim je tam takový, jaký je, tak je třeba především jednat. Takže podle mého by měl do těch jednání být také zapojen Írán, který dosud jako je izolován. Já vím, že to zní z mé strany možná divně, radikálně, ale, protože v tom Íránu jsem byl a trošičku tam tím územím se tak jako zabývám, i když nejsem žádný odborník, tak tohle bych tedy já osobně viděl jako jednu z možností, jak dospět alespoň k uklidnění té situace.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nacházíme nečekané souvislosti, protože 24. prosince zemřel v Massachusetts americký politolog Samuel Huntington, autor knihy Střet civilizací a ono to vlastně souvisí s tím, co jste právě řekl. Jak vidíte tu jeho teorii?

Václav MALÝ, titulární biskup marcelliánský, světící biskup pražský
--------------------
Ta teorie vzbudila obrovský ohlas. Já si sám pamatuji, že jsem četl ten článek někdy v polovině devadesátých let v americkém časopise Foreign Affairs a začalo se o tom tedy velmi diskutovat, protože základní myšlenkou tohoto autora je, že ve dvacátém prvním století dojde ke střetu civilizací, to znamená civilizačních okruhů, které jsou ovlivněny duchovními a náboženskými kulturami a nikoli, že dojde ke střetu mezi ideologiemi, protože bipolární svět přestal v devadesátých letech pádem železné opony. Tato teorie zní dobře a dokonce se zdá nám Evropanům, že jakoby funguje, protože dobře víme, jak v Evropě máme teď velikou potíž, ale nejen v Evropě, a to se týká i té otázky předchozí, že jo, to napětí tam mezi Izraelem a mezi Palestinci, že porozumění s muslimským světem jako není jednoduché. Ale přesto si myslím, že je tato teorie zajímavá, nicméně není úplně totiž nosná. Že v tom globalizovaném světě budou hrát především při těch případných střetech roli spíše ekonomické zájmy. Vidíme to třeba ve vztahu Číny a Afriky. Čína má své kořeny v konfucianismu, zatímco africká společnost je většinou kmenová společnost, jsou tam animistická náboženství, tudíž naprosto jiné civilizační okruhy a přesto ty ekonomické zájmy spojují tyto dva kontinenty. Tak to je jeden takový jako příklad. Nebo, když si vezmete ty asijské takzvané "tygry", když si vezmete Koreu, Malajsii, Singapur, když si vezmete vzmáhající se Indonésii, tam jsou také tedy některé různé náboženské tradice, přinejmenším tedy buddhismus a islám, ale zároveň ty ekonomické zájmy dávají dohromady tyto země. Takže já vidím spíše budoucnost těch napětí a kéž by jich bylo co nejméně, nejraději žádná v té ekonomické oblasti, protože se opravdu pořád rozevírají nůžky mezi tím chudým světem a mezi tím vyspělým světem. A potom jde tedy v té duchovní rovině spíše o střet pojetí. Jednak mi příliš jako zdůrazňujeme individualismus a méně tedy zodpovědnost vůči celku a tady si myslím, že se může odehrávat ten střet, protože některé ty civilizační okruhy jsou právě založeny také na respektu vůči celku. Například, že jo, zrovna čínská společnost - respekt vůči starším, respekt tedy vůči rodině. U nás to není tedy tak zdůrazňováno. Tudíž tady bych viděl, že může dojít k určitému napětí nebo k relativizaci všeho. My dneska žijeme tady v civilizačním okruhu, kde se jako pochybuje o všem. A to například pro takové muslimy věřící je situace, kterou oni nemohou úplně přijmout, protože je to uráží, že lze tedy někdy i takovým agresivním způsobem pochybovat o základech jako víry a tady bychom si měli dát jako pozor při setkávání s v globalizovaném světě s těmi nositeli různých kultur a tady by se mohl tedy odehrávat ten střet. Nebo vztah víry, vztah společenství, věřících a státního zřízení. Protože někde se právě zdůrazňuje konfesní stát, to myslím, že už je záležitost, alespoň v Evropě minulostí a je to dobře, protože stát musí být ideově neutrální. Ten má jaksi chránit svobodu vyznání, ale také tedy i svobodu menšin a ochraňovat menšin. Takže to jsou, bych řekl, témata, která jsou na stole a která není vůbec jako jednoduché vyřešit a tady bych tedy viděl to napětí i v dvacátém prvním století, nikoli tedy, že ty civilizační okruhy jako takové by automaticky musely žít v napětí, protože dobře víme, že třeba z muslimského světa spoustu mladých lidí a nakonec i z Indie studuje na amerických univerzitách, na evropských univerzitách a že ti lidé získávají vzdělání, přehled a aniž ztrácejí svoji identitu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to vidí biskup Malý, náš dnešní host v pořadu Jak to vidí .... Připomínám internetové stránky, kde se můžete podívat na přepis našeho rozhovoru, tedy až následující den, na www.rozhlas.cz/praha.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak tedy Václav Malý je naším dnešním hostem v pořadu Jak to vidí ... v Hostu do domu a je obvyklé končit naše povídání nějakým kulturním tipem nebo upoutávkou. Co vás upoutalo v těch nejbližších dnech, nebo upoutává?

Václav MALÝ, titulární biskup marcelliánský, světící biskup pražský
--------------------
Já bych rád upozornil na výstavu v Anežském klášteře v Praze "Svatý Václav - ochránce země České". Jsem také rád, že o tom bylo publikováno poměrně dost článků a hodnocení v našem tisku, protože stojí za to si znovu uvědomit, že naše kulturní a duchovní dějiny jsou také spoluvytvářeny touto svatováclavskou tradicí. A ta postava stojí za to, je to postava symbolická, ať už historicky je prokazatelné to nebo ono, to tady nebudeme rozebírat, ale ta výstava právě pěkně ilustruje svatováclavskou tradici, její proměny v našich dějinách. Tak bych tuto výstavu doporučoval. Potom bych také doporučil výstavu "Slovenský obraz (Antiobraz) v Jízdárně Pražského hradu. Ta výstava mne nenadchla, to řeknu upřímně, ale přece jako jsem zase pochopil cosi ze slovenské duše. A Slováci pořád jsou nám nejblíže jak kulturně, tak jazykově, a přesto jsou jiní. Je to taková retrospektiva výtvarného umění druhé poloviny dvacátého století na Slovensku. Já jsem tam potom do knihy zápisů napsal: "Ne všemu jsem rozuměl, ale snažil jsem se porozumět." Nicméně cosi z té slovenské duše tam jako zaznívá, tak to stojí za to z tohohle hlediska také zhlédnout. Potom jsem viděl hru E.F. Buriana Pařeniště. E.F. Burian, to byla kontroverzní postava. V padesátých letech právě napsal tuto hru, kterou teď hraje vynikající HaDivadlo brněnské, vůbec jako brněnská divadla, například Městské nebo HaDivadlo, ta mají opravdu úroveň a zastíní i mnohá pražská divadla. Takže velmi doporučuji představení těchto divadel, pokud budou hostovat v Praze. A jsem rád, že HaDivadlo se ujalo této hry, protože ona je dobře napsaná a zároveň je hrůzná. Jedná se o období padesátých let, kdy manželský pár přichází ke sporů, protože oba ti lidé jsou nadšeni socialistickými ideály, bdělostí nad těmi ideály, ale najednou bere za své přátelství a mezi nimi vzniká jako rozpor a dokonce tedy bdělost potom zastiňuje přátelství a z toho páru ten partner udává tedy známého, který potom tedy končí v represivním aparátu tehdejší komunistické moci. Je to tedy hra v tomto smyslu hrůzná. Mně šel zase mráz po těle a stojí za to tuto hru vidět, mimochodem je velmi dobře napsaná a velmi dobře zahraná, takže bych doporučoval, aby tato hra se hrála i v Praze, aby některé třeba pražské divadlo ji znovu tedy uvedlo na scénu, i když byla napsána z ideologických důvodů a měla vlastně podpořit takzvanou tu socialistickou bdělost. A pak, to už jsem tady jednou říkal, jsem velmi rád, že šéfdirigentem FOK - Symfonického orchestru hlavního města Prahy se stal pan Jiří Kout. Je to člověk ušlechtilý a úroveň koncertu FOK pod jeho vedením jde nahoru. Viděl jsem, nebo slyšel jsem dva koncerty během prosince, mimo jiné velmi zajímavý koncert Sergeje Prokofjeva g-mol, kde hrála mladá německá houslistka, a potom jsem slyšel ... koncertů šestou symfonii Antonína Dvořáka a já musím říci, že Antonínu Dvořákovi přicházím čím dál tím více na chuť a jsem pyšný, že jsem Čech a že jeden tedy český skladatel opravdu patří do toho pokladu a do té špičky pokladu světové klasické hudby. Tak to jenom takový kraťoučký přehled těch mých krásných kulturních zážitků v posledních týdnech.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak tedy tak to, nejenom vidí, ale tak to také slyší biskup Václav Malý. Než se rozloučíme, začínáme si zvykat na devítku v letopočtu. Jaká očekávání vkládáte do toho právě počatého roku?

Václav MALÝ, titulární biskup marcelliánský, světící biskup pražský
--------------------
Tak já především bych si přál, aby to naše předsednictví Evropské unie bylo důstojné, zároveň, aby ta finanční krize příliš těžce nedopadla také na obyvatele a aby se také prohloubila solidarita mezi těmi, kdo mají a mezi těmi, kdo začínají mít opravdu nedostatek. A jsou mezi námi lidé, sice ne přímo žebráci, ale je třeba, aby i naši představitelé více tedy nejen mluvili, ale více také jako si všímali těch slabších sociálních vrstev našeho obyvatelstva. A pak bych přál sobě, i všem tedy posluchačům a nejen posluchačům, abychom se dovedli okolo sebe podívat i takovýma radostnějšíma očima, protože já se setkávám se spoustou dobrých lidí, o kterých nikdo nebude mluvit, a to je pro mne vždycky takovým povzbuzením, že za to stojí tedy žít, protože vždycky člověk najde někoho, kdo je solidní, kdo je čestný, kdo je pravdivý.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Václav Malý. Ať se vám daří a naplněný Nový rok. Na shledanou.

Václav MALÝ, titulární biskup marcelliánský, světící biskup pražský
--------------------
Na shledanou.