Přepis: Jak to vidí Václav Česák - 7. srpna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnešním hostem je sochař Václav Česák, přeji dobrý den do studia v Plzni.

Václav ČESÁK, sochař
--------------------
Dobrý den, zdravím vás a všechny posluchače Českého rozhlasu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane Česáku, vy máte zázemí přímo ve Starém Smolivci na jižním Plzeňsku, kde tvoříte a odtud také vyrážíte do světa.

Čtěte také

Václav ČESÁK, sochař
--------------------
Ano. Já jsem tam šťastný, půlka mé rodiny pochází z tohoto nádherného místa uprostřed Brd. Takže je to krásná čistá lokalita, nádherná příroda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
My ale přes ty všechny krásy opustíme, s dovolením, protože se podíváme do světa. Právě ve Smolivci se také zrodila nebo částečně tam dvoumetrová socha šermíře pro olympijské muzeum ve švýcarském Lausanne.

Václav ČESÁK, sochař
--------------------
Já jsem asi zhruba před rokem a půl dostal tuhle tu větší zakázku, protože skoro 10 let už pracuji pro Světovou šermířskou federaci a dělám pro ně čestné členství. Tato federace slavila minulý rok 100 let od založení. A jelikož ten šerm vlastně je takový zásadní olympijský sport, protože Pierre Coubertine, který založil ty novodobé olympijské hry, byl šermíř a byl u zrodu této federace, toto výročí mělo jako veliký význam a federace v čele s evropskými prezidentem Františkem Jandou, což je Čech a samozřejmě předsedou celosvětové šermířské federace panem Ališer Usmanovem se rozhodli, že umístí jako dar k tomuto výročí sochu šermíře v pozici on guard - do střehu, to je ta první pozice, než začne ten boj, do olympijského muzea v Lausanne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na kolik vám Mezinárodní federace šermířská mluvila do vašeho díla pro Lausanne?

Václav ČESÁK, sochař
--------------------
Co se týče stylizace té figury, jsem měl docela volnou ruku, takže já jsem opět zabruslil do své oblíbené stylizace moderní figury s troškou abstraktna, co se týče svaloviny a anatomie, ale to samozřejmě muselo splňovat určité pravidla. Jak už jsem říkal té pozice. Kord současný moderní je malinko zahnutý a má na konci takové čidlo elektrické, které signalizuje jakýkoliv dotek, takže ta socha musela být zpracovaná samozřejmě v rámci těch pravidel, ale oni sami chtěli, aby tam byl znázorněn moderní šerm, protože ta socha měla odpovídat tomu, jak šerm vypadá v 21. Století, takže já jsem docela jako v tomhle měl volnou ruku a vlastně jsem tu sochu zpracoval pro odlití do bronzu a ještě jsem k tomu udělal takový podstavec elipsovitý z červené africké žuly.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jaká to byla vůbec spolupráce s místním muzeem?

Václav ČESÁK, sochař
--------------------
Ta spolupráce samozřejmě byla na vysoké úrovni, protože tohle to místo, olympijské muzeum je taková Mekka sportu, co se týče nějaké historie a vůbec všeho možného i umění samozřejmě, které se týká sportu. Město Lausanne, asi jak spousta posluchačů ví, je docela lukrativní místo a město Švýcarska. Samozřejmě se tam stahují ti nejbohatší lidé ze světa a samozřejmě i spousta umělců. Takže je to opravdu nádherné místo. Moje socha stojí přímo nalevo u vchodu do olympijského muzea, necelých sto metrů od té sochy už začíná jezero a z mé sochy je přímo vidět na nejvyšší horu Alp.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Měl jste možnost tedy strávit v Lausanne trochu více času?

Václav ČESÁK, sochař
--------------------
Byl jsem v Lausanne několikrát a měl jsem i možnost si projít město. Samozřejmě bylo to trošku v pracovním fofru, ale samozřejmě město je nádherné, je krásně upravené, je tam spousta parků, procházka okolo jezera je úžasná, ta promenáda je udělaná perfektně. To město je takové volné, takže je vlastně v úžasném prostředí, kde se stýkají hory s tím jezerem a pak to přechází v takovou příjemnou mírnou krajinu, takže myslím si, že i co se týče ovzduší a nějaké rehabilitace, když to tak řeknu, pro člověka jak duševní tak fyzické, je to úžasné místo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ve Švýcarsku konkrétně v Basileji najdeme vaše další díla v soukromém rockovém muzeu. Koho jste ztvárnila, jak došlo k tomuto projektu?

Václav ČESÁK, sochař
--------------------
Tak já jsem před zhruba deseti lety dělal pomník Franka Zappy do německého města Bad Doberan, kde je sídlo celosvětového fanklubu Franka Zappy. K tomuto odhalení pomníku byl i velký festival, kde se hrála muzika Franka Zappy a soustředilo se tam spousta lidí, kteří milují tuto muziku a vůbec rockovou muziku a já jsem se tam vlastně nakontaktoval na Švýcara, který vlastní bar Le Hunic v Baselu a součástí tohoto baru je i jeho soukromé rockové muzeum, kde má různé artefakty od oblečení, nástrojů až po busty různých rockových muzikantů a velikánů. Poprvé mi oslovil, abych udělal bustu Rollingstones. Pak jsem mu dělal Johna Lennona, Jimmi Hendrixe, naposledy jsem dokončil minulý rok busty Kurta Cobaina, Davida Grohla ze skupiny Nirvana a teď pro něj dodělávám bustu Beatles, přesně podle obalu Seržanta Peppera.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký dojem vůbec ve vás zanechala Švýcarská konfederace, pane Česáku.

Václav ČESÁK, sochař
--------------------
Naprostý pořádek, všechno funguje, ještě jsem měl možnost před časem navštívit ve Švýcarsku město Luzern. Také nádherné místo pod Alpami.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Opět je to ta stejná kulisa - jezero, hory.

Václav ČESÁK, sochař
--------------------
Ano. Měl jsem i možnost vidět ten starý dřevěný most, který pak shořel. Vlastně to se týkalo, to byl nejstarší dřevěný most v Evropě vůbec. Takže to jsem ještě také měl možnost zažít, ten pravý dřevěný most. Dneska už je tam udělaná replika, samozřejmě úplně dokonalá. Ale já jsem se dokonce i prošel po tom starém dřevěném mostě. Samozřejmě jsem se vyšplhal i hoře Pilatus, ale dál už jako já nejsem zase horolezec, já jsem spíše takový turista, který se rád dívá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Naštěstí mají Švýcaři dobré lanovky.

Václav ČESÁK, sochař
--------------------
Ano, to je pravda. To je pravda a všechno tam funguje perfektně. Švýcarsko samozřejmě dokonalé je tím, že tam jsou hlavní silnice z černého asfaltu, postranní ze zeleného a slepá ulice jez červeného asfaltu, takže tam to má všechno svůj řád, svůj smysl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vidím, že vnímáte ty materiály jako pravý sochař.

Václav ČESÁK, sochař
--------------------
Pokud přijedu někam do nějakého místa, tak se snažím si přivézt domů malinký kamínek, protože pro mě pro sochaře ten kamen má nějakou duši toho místa a připomíná mi příjemné zážitky z míst cest, z toho co jsem tam viděl a mám těch kamenů už spoustu doma od řeky Acheron u Řecka, z Banátu mám doma takový stůl vedle krbu, kde vyloženě mám jenom tyto kameny.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Cestovatelské Jak to vidí hostí sochaře Václava Česáka, vy se věnujete především figurální tvorbě. Pocházíte z rodiště svatého Jana Nepomuckého, což je pro vás, jak já vím, velká inspirace a už jen také krůček k dalším projektům, jakým byla například socha Jana Nepomuckého pro školu Arcidiecézní charity v africké Ugandě.

Václav ČESÁK, sochař
--------------------
Tato socha je vlastně určena do školy, která je pojmenovaná po svatém Janu Nepomuckém.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kde přesně?

Václav ČESÁK, sochař
--------------------
Je to provincie Lugazi. Uganda je rozdělena na tři teritoria, je to podle náboženství. V jedné části je animistické náboženství, v jedné muslimské, islám tedy, třetí část je katolická, křesťanská. Tato část se nachází u Viktoriina jezera, úsek od tohoto jezera je provincie Lugazi, kde je škola svatého Jana Nepomuckého. Uganda je samozřejmě rovníková Afrika. Je to nejsilnější malorická oblast z celé Afriky. Hlavně ta Uganda. Je známá tím, že je to perla Afriky je tam nejvíc národních parků, vůbec ze všech afrických států v Ugandě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Těšíte se tam? Zatím jste se tam ještě nepodíval?

Václav ČESÁK, sochař
--------------------
Těším se tam. Zatím jsem se tam ještě nedostal. Ještě se řeší všechno okolo vycestování tam, protože je to trošku složitější. Ta socha se musí požehnat, musí se k tomu samozřejmě i člověk nechat očkovat, ale já doufám, že teď už se ten čas nachýlí, protože socha se tam podařila dopravit. Dorazila v pořádku letadlem, nic se jí nestalo, takže to jsem rád. A teď už se tam mohu jen těšit. Samozřejmě mě to láká, protože je tam nádherná příroda, i je to vlastně místo také kde dnes žijí gorily horské volně v přírodě. Takže to je možnost v té Ugandě všechno vidět a samozřejmě ta fauna je tam také úžasná, takže si myslím, že to bude pro mě zážitek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máte už nastudováno, takříkajíc.

Václav ČESÁK, sochař
--------------------
Něco jo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Promítlo se do vaší práce konkrétně na té soše svatého Jana Nepomuckého pro africkou Ugandu tamní prostředí?

Václav ČESÁK, sochař
--------------------
Samozřejmě svatý Jan Nepomucký je světec, který má určité atributy. Je to, říká se mu, i světec baroka, čili barokní prvky, kdy by ta socha měla obsahovat. Já jsem samozřejmě udělal několik verzí svatého Jana Nepomuckého, protože jsem zakládajícím členem matice svatého Jana Nepomuckého, bydlím kousek od Nepomuku, takže mám k tomuto světci opravdu blízký vztah a myslím, že mi i hodně pomáhá v mé tvorbě. Takže jsem ho zpracoval jak moderně, tak i v tom stylu barokním. Naposledy letos v květnu jsem odhalil sochu z pískovce svatého Jana Nepomuckého v obci Prádlo u Nepomuku. Ale tento ugandský je trošku specifikován baroko do afrického rytmu, protože jsem samozřejmě chtěl, aby ty africké děti v té škole znali světce Jana Nepomuckého, věděli zhruba, jak vypadal, ale aby trošku jim byl malinko blízký kulturně nebo jak to říci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Prozradíte nám trošku, já vím, že se to hrozně těžce popisuje v rozhlase, ale pro naší lepší představu.

Václav ČESÁK, sochař
--------------------
Samozřejmě svatý Jan Nepomucký je v tom kněžském oděvu. Má na hlavně ten čepec, myrhu, ten hábit jeho vlastně kněžský jsou stylizované do určité drapérie v takovém duchu barokním a já jsem se snažil malinko tu draperii dotvarovat do takových tvarů, který malinko evokují určitý tvary pralesa nebo jak to říci, prostě, když člověk přijde do pralesa a podívá se okolo sebe, tak samozřejmě vnímá rostliny, dejme tomu, živočichy, květiny, ale celkový dojem na něj působí určitým tvarem, třeba který mi neznáme v naší přírodě, to je to, na co se také hodně těším do té Afriky. Příroda vás inspirovala.

Václav ČESÁK, sochař
--------------------
Ano, a já jsem si koupil velkou knížku, kde jsou fotky z deštných pralesů a malinko jsem do sebe se snažil nebo jsem se snažil vcítit do těch tvarů toho pralesa. Tyto tvary, který si myslím, jsem trošku jakoby do sebe vstřebal, jsem se snažil dát do drapérie jaksi tý alby a toho ornátu toho Jana Nepomuckého, takže aspoň tak trošku se přiblížit té africké kultuře. Ale samozřejmě nezkazit tu sochu a tu stylizaci toho baroka, která samozřejmě patří k tomu svatému Janu Nepomuckém.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V Jak to vidí, ve kterém cestujeme přes léto po světě, dnes hovořím se sochařem Václavem Česákem. Vy pravidelně navštěvujete české krajany v rumunském a srbském Banátu. Čím se tyto regiony vůbec liší?

Václav ČESÁK, sochař
--------------------
Český Banát, jestli to tak mohu říci, protože jsou tam Češi, v Rumunsku je velmi hornatá oblast. Ale je zajímavé, že tímto pohořím Banát teče Dunaj,ale už v takové mohutnosti, až mi to samotného ohromilo, protože my jsme samozřejmě z vesničky Gernik, kde jsem bydlel a kde jsem dělal sochu svatého Jana Nepomuckého do kostela, Jana Nepomuckého, kterého tam mají. Tak jsme cestovali podél toho Dunaje a já jsem vlastně zjistil, že v té Dunaji, která má v určitých místech šířku až dva kilometry, jsou určité stavby uprostřed té řeky. Pak jsem se vlastně dozvěděl, že to bylo zároveň hranice Říše římské v době, kdy císařem byl dánský král. Jak jsme pluli po té Dunaji, tak jsme viděli ty stavby, které vycházely uprostřed této obrovské řeky a to jsme se dozvěděli, že to byly vlastně celní věže, kde hlídali celníci prostě tu hranici. To je taková myslím, docela zajímavá výjimečná věc a málo lidí o tom ví, že jsou tam tyhle ty římské stavbě uprostřed Dunaje v Rumunsku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pozoruji, že jste se, pane Česáku, plavil, takže jste využíval v Banátu různé dopravní prostředky.

Václav ČESÁK, sochař
--------------------
Používali jsem Dacie rumunské, které docela jsou zvyklé tam v těch hornatých kopcích jezdit. Mají tam krásné silnice udělané podél Dunaje, ale ten Banát, kde jsou ti Češi, první silnici dostali počátkem 90. let, kdy je objevil Člověk v tísni a udělal jim tam první cestu. To bylo potom to místo, kudy oni sešli a podívali se na ten další svět jinak, co mi tam ty lidi vyprávěli, tak skoro ani nevěděli, co je to vláda Causecau, protože oni tam fakt žili v takové komunitě uzavřené. Nepotřebovali skoro vlastně nic, protože oni jsou naprosto soběstační. Oni si udělají své sýry, všechno vypěstují, mají tam svou pekárnu, kde peče pan Nedvěd úžasný chléb.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď hovoříme o Gerniku.

Václav ČESÁK, sochař
--------------------
Gerník, kde já jsem vlastně měl takovou svoji základnu. Vlastně v obci Gerník dodnes si melou svoji mouku. Je to zajímavé, že oni mají asi dva kilometry od té vesnice takové nádherné místo, kde jsou vodopády a tam mají udělané staré mlýny, který jsou opravdu těch 200 let staré. Mají 200 let doškovou střechu, mají tam ty mlýnský kameny 200 let starý a pořád tam melou tu mouku a v každé vesnici je taková speciální tryska dřevěná. V každém domě má každý svojí dřevěnou trysku, kterou si k tomu mlýnu musí přivést, aby si udělal takovou odbočku z těch vodopádů a udělal si vlastně takový potůček a přivedl vodu k tomu mlýnskýmu kamenu, úplně neskutečný. A oni vlastně nás tam zavedli, abychom se na to podívali, jak melou tu mouku a přinesli tam samozřejmě spoustu jídla, kozích sýrů, ovčích sýrů. Samozřejmě do toho tam v každé chalupě pálí zhruba kolem 800 litrů ročně výborné slivovice. Mají tam nádherný pláně, kde pěstují švestky a mezi těma švestkama rostou obrovský, ale oproti našim mateřídouškám úplně obrovský mateřídoušky, je tam volně meduňka na těch loukách, máta. Jednou jsem tam přijel na jaře v květnu. Když jsem přišel na tu louku, tak jsem si myslel, že tam někde pěstují citrony, protože to byla tak pronikavá vůně. Vlastně to bylo všechno ta mateřídouška, protože ona tak trošku někdy voní po citrónu. Takže jsem i přivezl spoustu bylinek, krásných, čistých z tohoto místa. To na mě velice zapůsobilo. Ale také hodně lidi. Musím říct, že lidé v českém Banátu ať to byla Svatá Helena Gerník, tak na mě velice zapůsobili, protože oni jsou tak čistí až mě to překvapilo. Oni jsou tedy všichni velice hluboce věřící. Každý den chodí do kostela. Ale dodržuje se tam taková ta tradice jako my jsme žili před 200 lety tady. Čili děti vykají svým rodičům a chovají je v úctě. Nedovolují si jim říct nějaké vulgární slovo. Natož jim nějak odseknout, ale je to všechno v takové úžasné laskavosti, něze. I když ti lidé tam opravdu nemou používat ani traktor, protože na ty pole se dostanou jen na koních.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ten život je tam ale při vší romantice ale velmi těžký. Když se podíváme do srbského Banátu, který jste také navštívil, co tam jste zajímavého prožil, zažil?

Václav ČESÁK, sochař
--------------------
Je to obdobné jako v tom Banátu, nebo v tom Gerníku v té Svaté Heleně, co jsem zažil. Akorát ta Kruščica, to Srbsko už je tak trošku blíž té civilizaci. Takže ty způsoby toho života už se tam trošku více přizpůsobily dnešní době než v tom Banátu, ale jako řekl bych, že ta povaha těch lidí je tam stejná. Samozřejmě ta krajina už je tam mírnější, už se to dostává do takových víc rovinek, není ta krajina už tak malebná, abych řekl, jako ten Banát, ten mi opravdu učaroval. Ale je tam zajímavé soužití těch Čechů a Srbů. Já jsem tam vlastně dělal sochu svatého Václava do kostela svatého Václava, který stojí 150 metrů od pravoslavného kostela. Tam mě úplně fascinovalo, že ta socha, když se umisťovala do toho kostela, tak se ještě nejdřív po mši vzala do procesí a šlo se na konec vesnice, kde je kaple svatého Václava. Tam se požehnalo a šlo se zpátky do toho kostela katolického, ale než vlastně to procesí vyšlo, tak se zastavovalo těch 50 metrů u toho pravoslavného kostela, tam vyšel pravoslavný pop, požehnal celému procesí, šlo se dál a vlastně celou tu cestu toho procesí lemovali lidé, srbští obyvatelé té Krušice, kteří na nás mávali, házeli na nás bonbonky s obilím a celou cestu posypali čerstvou trávou, což je jako znamení, že přejí hojnost všeho těm lidem, kteří jdou v tom procesí, takže tam mě úplně fascinovalo, jaké je tam úžasné soužití mezi těmi Čechy a mezi Srby. A zároveň mezi katolíky a mezi pravoslavnými. A pak když jsem se vrátil z toho procesí, tak ještě mi požádal místní kněz katolický, abych zašel do toho pravoslavného kostela, že tam na mě čekají a že oni mají takovou tradici, že když se něco takového významného děje, tak oni to všechno prožívají společně, takže já jsem šel do toho pravoslavného kostela, a tam vlastně pop na mojí počest udělal takovou mši, pravoslavný obřad, který je nádherně zpívaný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to byla pro vás velká čest.

Václav ČESÁK, sochař
--------------------
Pop ještě mi žehnal na konci té mše, aby se mi dařilo v práci, abychom dobře dojeli domů. A vlastně pak jsme vycházeli z toho kostela a v tom východu z toho kostela byla zvonice, kde zvonil pán a když dozvonil, tak jsme museli počkat a ještě jsme popíjeli rakiji před kostelem. Úžasný zážitek a pohlazení na duši, když člověk vlastně vidí jaké jsou ve světě rozbroje, kolik lidí prostě se nenávidí kvůli nějaké víře. Tak tady bylo úplně jasně vidět, že to není o víře, ale že to je jen o lidech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji, že jste se s námi podělil o vaše zážitky, Václav Česák nás v Jak to vidí, zavedl do světa po stopách svých soch. Přeji vám příjemné léto, ať se vám daří nejen ve vaší tvorbě. Mějte se hezky.

Václav ČESÁK, sochař
--------------------
Také děkuji a moc vám všem přeji krásné a slunné léto.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.