Přepis: Jak to vidí Tomáš Halík – 24. dubna

24. duben 2014

Hostem byl Tomáš Halík.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech u pořadu Jak to vidí, přeje Zita Senková. Dnešním hostem je profesor Tomáš Halík, teolog, prezident České křesťanské akademie. Já vás vítám. Dobrý den.

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V křesťanském světě doznívá poselství Velikonoc, byť samozřejmě ten liturgický rok zdaleka nekončí. Jak vy jste, pane profesore, prožil tyto svátky? Předpokládám s farníky.

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Ano, ano. Jako velmi náročné svátky, jako velmi silné svátky, já se na ty svátky celý rok těším a letos jsem k nim přistupoval trošku se špatným svědomím, protože musím vyznat, že jsem se na ně nestačil tolik duchovně připravovat během té doby postní, protože tenhle ten rok mého života je velmi zvláštní a daleko víc hektický než kdykoliv jindy, ale byly to silné svátky. Já vím, že v duchovní, když mluví o svátcích, tak někdy upadají do takového klišé, že napomínají občany, že by se měli více věnovat tomu duchovnímu obsahu svátku a že z těch svátků zůstal jenom ten konzum. No, do jisté míry je to pravda, ale to napomínání nepomůže. Ten komunistický režim, a nechci házet všecko na něj, ale tady skutečně se provinil tím, že se snažil duchovně vykastrovat tuhle tu společnost a zbavit i ty křesťanské svátky toho jejich obsahu a na místo toho vytlačené, té vytlačené křesťanské spirituality a kultury, nenastoupil žádný vědecký ateismus, tam nastoupil docela sprostý konzum a já si myslím ale, že nestačí jenom bědovat, že je prostě na nás, kteří jsme nějakým způsobem byli zasvěceni do té kultury, ji srozumitelným způsobem nabízet lidem kolem nás. To neznamená, že by to měla být agitka, ať všichni lidi přijdou o těch svátcích do kostela, to nevím, jestli by to bylo vůbec dobře, protože ta liturgie bohoslužby jsou jazyk svého druhu poměrně složitý a člověk, který nebyl uveden do toho jazyka, tak je pro něj samozřejmě nesrozumitelný. Až na ty lidi, kteří prostě cítí ten estetický smysl a, a nějak intuitivně. Ale já musím se přiznat, že mně je vždycky strašně líto lidem, kterým byl ukraden tenhle ten kulturně duchovní spirituální obsah těch velkých svátků. Já myslím, že mnozí lidé pochopí, že by nám bylo líp za člověka, který, pro kterého by Štědrý den byl naprosto obyčejný den bez nějaké barvy, vůně, chuti, bez té vůně posvátna. Ale ty Velikonoce, ty jsou ještě daleko, daleko bohatší, to znamená Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota a mnoho lidí prostě pro ně jsou to docela obyčejné dny a mně je toho strašlivě líto. A já si myslím, že je možná určitou cestou, aby lidé měli více v ty dny přístupnou tu kulturní stránku těch Velikonoc, ne všichni budou sdílet tu bezprostředně náboženskou liturgickou oslavu, ale přece jenom ty velikonoční svátky se fantastickým způsobem vepsaly do kultury a ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To by byl takový, řekněme, zprostředkovatel?

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Určitě, určitě. Já si myslím, že ten člověk, který o Velikonocích naslouchá Bachovým Pašijím, nebo Dvořákově Stabat Mater, tak, že pochopí něco z toho obrovského dramatu Velikonoc, kterého pašijového dramatu, o kterém mně kdysi Radovan Lukavský: To je drama všech dramat, to je největší drama dějin. A on strašně rád ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Rozumíme mu? Promiňte, pane profesore ...

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Prosím?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
... tomu dramatu, chápeme jeho správně?

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Já si myslím, že řada lidí ho prostě ignoruje, ho nezná, nezná, jo, že vlastně, kdybysme se ptali, co znamená Zelený čtvrtek, Velký pátek, takže bychom od mnoha lidí dostali velmi rozpačité odpovědi a nebo jenom připomenutí, ano, smrt Ježíše Krista na kříži, ale co všechno za tím je, co všechno ten příběh v sobě nese, jak ten příběh je strašně bohatý, to chce určité zasvěcený a já si myslím, že ta kultura to zprostředkovává. My jsme kdysi ještě za bolševika vždycky s přáteli chodívali do Národní galerie a procházeli jsme tam ty všechny nádherné obrazy, od těch nejstarších, po ty moderní, které určitým způsobem interpretují ten velikonoční příběh a zejména třeba pro děti, kterým asi nebylo možné vykládat stylem katechismu ten, ten obsah velikonočních svátků, pro děti, když to viděli a když jsme jim řekli, co to znamená a ty postavy a ten příběh, tak to obohatilo, určitě obohatilo jejich život, obohatilo prožívání jejich roku, takže já si myslím, tady něco všichni trošičku dlužíme a že i představitelé církví by neměli jenom plakat a naříkat, ale snažit se podporovat tohle to předpolí, to kulturní předpolí těchhle těch duchovních svátků a nabídnout to i těm lidem, kteří prostě do toho kostela nezabloudí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdybyste to, pane profesore, možná srovnal s těmi předchozími lety, byly letos ty kostely, jsou plnější, nebo plní se více, nebo naopak?

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Tak já neobcházím kostely ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak třeba ve vaší farnosti.

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
... já mám, já mám, já mám, já mám na starosti ten jeden a ten zaplaťpánbůh je poměrně plný celý rok, ale je typické. Tam je určitý paradox, že vlastně na ty velké svátky, kdy se ty kostely plní, tak ten náš se do značné míry vyprázdní, protože tam chodí především vysokoškolští studenti a ty o těch Vánocích jezdí z Prahy ven domů, ale naplní se samozřejmě jinými, jinými lidmi. Takže ten kostel nezeje prázdnotou. Ale co jsem slyšel tak letos snad byl dvojnásobek dospělých pokřtěn než v minulém roce. U nás připravujeme několik desítek mladých lidí na křest, máme dvouletý katechumenát, takže to bude v příštím roce, přes 80 lidí je už v katechumenátu a hlásí se další, máme dvouletou přípravu a jsou to lidé, kteří tu přípravu berou velmi vážně, jsou to inteligentní, vzdělaní, otevření lidé, většinou vysokoškoláci. Víte, já vidím teďka ten problém církve v tom, že my spíše můžeme, nebo dobře, mám mluvit možná za sebe, oslovit ty přemýšlivé a vzdělané lidi, protože právě ten, ta oblast té kultury a ta esteticko-spirituální stránka křesťanství pro ty lidi, kteří jsou nějakým způsobem kulturní a vnímaví, je, je přístupná, ale pro lidi, kteří prostě tam není nějaké kulturní nivó, tam je strašně těžké o těch věcech mluvit a ty předsudky protináboženské, proticírkevní jsou strašlivě silné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste, pane profesore v jednom rozhovoru, který jsem četla, řekl, že pohled na kříž je vlastně takovým zrcadlem. Tak by mě zajímalo v této souvislosti, jak se společnost dívá na zlo, protože na hřích nemusí být trestným činem, je to třeba otázka spíš morálky?

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Uf, uf, to je veliké sofistikované téma, ale budiž. Ano, já si myslím, že to, co má vlastně ta křesťanská kultura tady také zprostředkovat je, že ne všechno, co je, co není zakázáno zákonem, je správné. Já si myslím, že ten pojem hřích by se neměl bagatelizovat, že jo dneska prostě vidíme na reklamách jako kosmetika není hřích a prostě takováhle hloupá hesla a to slovo je bagatelizováno, nebo prostě je to chápáno jako cosi dráždivého, erotického a se na takové prasečkárny se nazývají erotickými show a tak dále, takže myslím, že Platón, který profiloval v evropské kultuře ten pojem erós, by z toho dost nešťastný. Takže hřích si myslím, že se nemá takhle bagatelizovat, že podle Bible je to prostě špatný výkon, který sám o sobě nese, nese, nese tragické, tragické následky. A jestliže lidé si myslí, že jediné zlo je to, které je trestatelné soudy, tak je to špatně. Je mnoho věcí, které nejsou trestatelné soudy, z kterých se nemůže udělat trestný čin a přesto nejsou dobré. Jo, já si myslím, že nacpat všechno zlo do, nebo snažit se to všecko řešit jenom soudní cestou, to prostě nejde. Je třeba kultivovat taky ten, tu soudní stolici lidského svědomí a, a i v tomto smyslu určité veřejné mínění. Takže mnohé věci prostě nelze řešit pouze je nelze kriminalizovat, jo, třeba některé názory, odsuzování holocaustu, to je prostě lež, ale já nevím, jestli to má být trestný čin, jo, lež je hřích a hřích je třeba odsoudit, ale především morálně s tím vést nějaký duchovní zápas, nelze to všecko házet, házet na, na soudy a kriminalizovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tento týden jsme v tomto pořadu shodou okolností s vojenským historikem Eduardem Stehlíkem hovořili o projektu píseckých studentů, který jste vy, pane profesore, zaštítil, Cesta bolestných kamenů. Připomíná vlastně ty problémy bolesti současného světa, současného moderního člověka. Co vy považujete za, nebo byste označil za takové ty největší bolesti tohoto světa?

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Já jsem tomu věnoval jednu knihu, Dotkni se ran, která začíná mým prožitkem z Indie, z místa, kde podle legendy byl mučen apoštol Tomáš, ten, který se podle Bible dotknul těch Kristových ran a zvolal: Můj pán a můj Bůh a já jsem tam se setkal se strašlivou bídou, s utrpením dětí, navštívil jsem tam jeden sirotčinec a popsal jsem prostě ty příšerné zážitky, které jsem tam měl a tam jsem si uvědomil, ty rány Kristovy, to jsou ty rány toho dnešního světa. A pokud ignorujeme tyhle ty rány, tak je to, tak nemáme právo říct, můj Pán a můj Bůh. A já v tomhle tom smyslu velmi ctím jednu velkou postavu křesťanství a zároveň velkou postavu moderní indické kultury Matku Terezu z Kalkaty. Já jí chci připomenout také v souvislosti s tím přebráním Templetonovy ceny, protože ona byla první, která byla oceněna touhle tou Templetonovou cenou a já v ní vidím opravdu takovou světici pro dnešní dobu. Víte, po smrti téhle té ženy, byly publikovány její deníky, proti její vůli, ona nechtěla, aby byly publikovány, ale já jsem vděčný tomu knězi, který je publikoval, protože dal vhled do jejího duchovního života a ta žena byla vlastně vystavena velikým náboženským pochybnostem, procházela takovou temnou nocí víry, jako mnozí mystikové a přesto vytrvala a já bych jí chtěl vyzdvihnout v tom, že ona vlastně spojuje citlivost k těm dvěma velkým ranám současného světa. Během svých dní hojila ty sociální rány, byla u těch nejchudších, nemocných, umírajících, totálně se nasazovala, ale v těch svých nocích, kde trpěla tou, tím Božím mlčením, tak vlastně sdílela ránu mnohých lidí, kteří se cítí nějakým způsobem duchovně vyprahlí. Ona byla solidární s tou sociální bídou, ale i s tou duchovní bídou dnešního člověka. A já se snažím právě v tom dialogu s různými typy nevěřících, ukázat, že si velmi vážím těch lidí, kteří jaksi trpí tou, tím pocitem bezesmyslnosti a chci ukázat nám křesťanům, že bychom neměli tady do toho, do těch chvil toho Božího odmlčení, klást nějaké zbožné fráze, ale, že bychom těmto lidem měli říct, ano, i právě třeba ten velikonoční příběh ukazuje, že i ten postoj víry zná tyhle ty chvíle, zná tu noc, zná ten Ježíšův výkřik na kříži: Bože můj, proč jsi mě opustil? Ale že to jediné, co tady můžeme nabídnout je, že ten Velký pátek není posledním slovem. Jan Zahradníček, velký křesťanský básník, oběť komunistického teroru, napsal takovou, v jedné své básni takové krásné verše o tom, že ty totalitní režimy se snažily, aby dějiny se zastavily v odpoledne Velkého pátku, ale že křesťanství ukazuje, že to není a nesmí být poslední slovo, ukazuje tu naději, že ten Velký pátek a ten hrob není tím posledním slovem a že není žádné tak, žádný tak velký kámen, aby nemohl být jedno velikonoční ráno odvalen.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tím vy jste, pane profesore, odpověděl i pro řekněme nevěřící, tímto poselstvím, nebo jak ...

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Víte, já moc neuznávám ty kategorie věřící-nevěřící. Já si myslím, že dneska se ta víra a nevíra prolíná prostě v srdci moderního člověka. Já si myslím, že těch lidí, kteří jsou tak zabydleni v té víře, že nejsou vystaveni taky těm kritickým otázkám a neprožívají je také, těch není zase tak moc a neměli by se stydět za to, že ta jejich víra také je často zkoušena. Na druhé straně těch lidí zabydlených v těch dogmatech ateismu, těch si myslím, že taky ubývá. Já mám dojem, že přibývá těch hledajících lidí, těch lidí, kde je takový ten vnitřní dialog mezi tou vírou a nevírou a já si myslím, že to je vlastně cenné, jo, že ta víra bez těch otázek by mohla být primitivní, fundamentalistická, byla by to bigoterie, ale, že také jenom to pochybování a odmítnutí téhle té dimenze naděje by strašně člověka ochudilo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
14. května, pane profesore, převezmete v Londýně Templetonovu cenu, o které už jsme v pořadu hovořili. Jak se na to připravujete? Možná jste to už trochu nastínil s Matkou Terezou, kterou chcete, o které se chcete zmínit.

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Paní redaktorko, kdybychom byli v televizním vysílání, tak by posluchači viděli, že teďka zbytky mých vlasů, chudičké zbytky mých vlasů se hrůzou vstávají při této vaší otázce. Protože se blíží ten termín 14., 14. května a já tam mám proslovit řeč před opravdu velmi vybraným shromážděním i z Čech tam přijede delegace vlády, delegace parlamentu, delegace Senátu, delegace univerzity, delegace církví, oba naši kardinálové, podobně z té britské strany a přijede tam řada těch bývalých nositelů té Templetonovy ceny, někteří z nich jsou vědci, kteří zároveň jsou nositeli Nobelovy ceny za vědu, takže to bude skutečně shromáždění, před kterým člověk nemluví každý den. A já to mám do 20 minut. Já jsem si před několika týdny už jsem si utekl trošku do samoty a napsal jsem jeden text a včera jsem ho, si ho přečetl a odmítl jsem ho, vygumoval jsem ho, roztrhal jsem ho, ale teď s hrůzou hledím k tomu, k tomu, k tomu, k tomu datu, protože do té doby ještě mám představovat vydání své knížky v Německu a potom mám ještě přednášku v Rakousku a do toho všecky ty povinnosti na univerzitě, v Křesťanské akademii, ve farnosti, takže a taky mám pocit, že bych aspoň jednou v týdnu měl jít spát dřív než v ty 2 hodiny, kdy zpravidla vstávám od psacího stolu, takže já mám děs z toho, z téhle té povinnosti. Navíc ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Představu, ale už máte, čemu byste se tam chtěl věnovat.

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
... mám jistou představu, ale celou představu, chtěl bych připomenout nakonec tu Matku Terezu, to by měl být jakýsi možná závěr, ale já doufám, že si někde prostě dostanu nějakou noc, kdy zpracuju určitý, určitý námět, který teďka jsem dostal od mých přátel z Británie a přidali se k tomu i ti lidé z té Templetonovy nadace, že by chtěli, abych reagoval na jednu současnou velice, velice živou politicko-ideovou debatu v Británii. Kde premiér David Cameron řekl v jednom rozhovoru, že Británie je křesťanskou zemí a měla by být, více se přihlásit k tomu, že je křesťanskou zemí, což vyvolalo ohromnou bouři protestů, jednak od britských muslimů a jednak od britských sekularistů, protože v Británii působí taková téměř bych řekl sekta velice agresivních ateistů, především je tam známý profesore popularizace vědy na Oxfordu Dawkins, který kdysi napsal docela zajímavé knížky, ale ty jeho poslední knihy tedy jsou myslím hloupě agresivní, protože se dopouští jednoho velkého podvodu. Říká, že Bůh je vědecká hypotéza a že je ji třeba vyvrátit prostě těmi vědeckými. Bůh není vědecká hypotéza. Ten Bůh, o kterém říká Dawkins a nechá to psát, on má, ten založil téměř takovou quazi církev, prodávají trička a nechal napsat na britské autobusy: Bůh pravděpodobně není, užívejte si života. Tak ten Bůh, který, o kterém mluví Dawkins, tak ten jenom pravděpodobně není, ale určitě není, ten straší jenom v hlavách jednak těch náboženských fundamentalistů a pak těchhle těch sekularistů, kteří se podobají sobě jako vejce vejci. A já si myslím, že zase těch náboženských, křesťanských fundamentalistů zrovna Británii moc není. Ten, to britské křesťanství je hodně, hodně, hodně ušlechtilé a otevřené. Tohle to je ta americká pravice, ta může být jakýmsi politickým nebezpečím, ale prostě její analogie, třeba u nás ta skupina DOST a tak dále, ty nikdo nebere vážně. Takže to dnešní křesťanství, myslím si, že je a právě na to bych chtěl tedy navázat, že bych se chtěl zamyslet nad tím, co to znamená, jestli je Británie a já to spíš stáhnu na Evropu, jestli je křesťanská. Já si myslím, že je třeba položit trošku jinou otázku, jaký typ křesťanství může přispět k tomu, aby ta dnešní, dnešní společnost byla skutečně otevřenou společností, společností, v níž prostě, která bude mít svoji, svoji duchovní, kulturní, mravní úroveň. Jaký typ křesťanství může přispívat k takové morální biosféře, v které se může rozvíjet politický i hospodářský život. To si myslím, že je ta, ta správná otázka, protože křesťanství má mnoho podob. Samozřejmě ta fundamentalistická podoba, ta může být nebezpečná a jestliže lidé proti tomu protestují, protestují právem, ale to přece není ta jediná podoba křesťanství a jaksi ten můj hlavní akcent, to, za co jsem vlastně dostal i to ocenění a dostává se mi určitého mezinárodního uznání, tak to je úsilí, nebo jsou ty myšlenky, jak vlastně z toho procesu globalizace, z té velké sociokulturní revoluce naší doby, jak jí proměnit v určitou kulturu, kulturu komunikace, kulturu sdílení. Já se snažím ukázat, že ten ideál tolerance, na kterém stál novověk, že ten už nestojí, že ten už, že ten už neobstojí, že je dneska třeba něco víc než toleranci. Ten ideál tolerance, jak byl například formulován tím britským myslitelem Johnem Lockem, měl smysl v určitém kulturním kontextu, ten měl smysl v atmosféře protestantismu, který z křesťanství udělal do značné míry individualizované náboženství a osobní přesvědčení, ale to je jenom jeden typ náboženství. Typický právě pro určitý typ protestantismu, ale například islám se nechápe jenom jako nějaké přesvědčení, islám se chápe jako určitá politická kultura, právní kultura. Podobně židovství, že jo, tam nejde jenom o náboženské přesvědčení, to je určitá kultura zvyků a například v Izraeli jsem o tom velmi debatoval s rabínem Melchiorem, který je zástupce premiéra izraelského a říkal, my vlastně v Izraeli nemáme, nemáme ústavu, jako v jiných státech, naše ústava je desatero, my stojíme na smlouvě s Bohem, čili ta myšlenka smlouvy a toho etického základu náboženství je tady důležitější než jenom nějaké přesvědčení. Ta tolerance byla vztažena náboženství, které bylo chápáno především jako přesvědčení, ale to je něco typické pro určitý typ křesťanství, jsme konfrontováni s islámem, tak nejde především o přesvědčení, tam jde o určitou kulturu, která zahrnuje jistý typ politiky, jistý typ rodiny a tak dále. Takže já si myslím, že ten problém je daleko složitější a na tomhle já pracuju a myslím si, že je to úkol, který je strašně důležitý pro, pro dnešní svět. Ten proces globalizace, který nelze odvrátit, to je prostě protestovat proti globalizaci, to je jako protestovat proti strojům a technice, ten problém je v tom, jestli stroje a techniky, technika, technologie, jsou zneužívány a stejně tak je to s náboženstvím, stejně tak je to s těmi sociokulturními procesy, ty jsou vždycky ambivalentní a nemůžeme se na to dívat jenom na nějaké slepé, slepé přírodní procesy. To je něco, co tvoří lidé a je třeba kultivovat prostě to vědomí a ty postoje lidí. Jo, to náboženství má v sobě explozivní charakter, má v sobě obrovskou sílu, to ti sekularisté podcenili a je to síla, která může být využita k dobrému a může bý také využita ke zlému. No a ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je teda, promiňte, opodstatněná ta debata, nebo ta výzva Davida Camerona, co se týče té debaty o křesťanských hodnotách?

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Já právě chci říct, že, že, že je nebezpečné to říct tímhle tím způsobem. Samozřejmě, já jsem potom četl ten text, v kterém on to řekl a on tam dodává, že samozřejmě to neznamená, že by křesťanství mělo být nějakou jaksi státní ideologií a že by mělo utlačovat ty ostatní. Jo, ti, kdo ho napadají, tak to trošku asi nečetli prostě ten text celý, což zpravidla se děje. Ale stejně to bylo nešťastné vyjádření. Já si myslím, že je to třeba k tomu dodat, jaký typ přesně, nebo v jakém smyslu křesťanská. Já si myslím, že křesťanství skutečně dneska v sobě má jakousi zkušenost z toho, že prošlo tou kritikou osvícenskou a že v tom dospělo. A ten typ toho dospělého, poučeného křesťanství, ten může skutečně být bází pro ten mezikulturní dialog. Ale je třeba ne křesťanství ano, nebo ne, ale jaký typ křesťanství. Jestli je to typ spíš toho takového, takového ohlédnutí se nostalgického ohlédnutí se po nějakém premoderním křesťanství, to je hloupost, to je dokonce snaha jaksi resuscitovat něco, co tady dokonce ani nebylo, to je romantický pohled na, na, na, na křesťanství minulosti, ale je třeba to dnešní křesťanství mělo v sobě tu, tu morální kreativitu, papež Benedikt XVI. mluvil o tom, že křesťané mají být kreativní minoritou v tomhle světě, že si nemají hrát na to, že jaksi jsou tady jedinou a rozhodující silou, že mají přijmout pokorně to, že dneska věřící lidé jsou v mnoha zemích Západu minoritou, ale, že nemají být ghettem, ale mají být kreativní minoritou, která obohacuje, nechce jenom strhnout na sebe tu, tu zbývající společnost, ale může ji něčím podstatným obohatit. A já si myslím, že ji má a může obohatit, ale záleží na tom, jak se bude vnitřně vyvíjet.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká profesor Tomáš Halík, teolog a filosof a profesor Univerzity Karlovy. Její rektor profesor Tomáš Zima bude hostem Jak vidí zítra v pátek. Hezký den přeje Zita Senková. Na slyšenou.

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: Tomáš Halík , zis
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová