Přepis: Jak to vidí Jan Svatoš – 3. srpna

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Hezké dopoledne, vážení a milí. Dnes začíná "Jak to vidí", které zůstane v těch vysokých tropických teplotách, protože se vydáme do Afriky, no a tam jsou na takové teploty zvyklí. Veliká migrace více než dvou milionů pakoňů a zeber je považována za osmý div světa a v Keni je na vlastní oči viděl, dokonce několikrát, režisér dokumentů Jan Svatoš, který se asi před měsícem z Afriky vrátil a dnes nám prozradí méně známé a také znepokojující novinky ohledně tohoto přírodního zázraku. Dobrý poslech přeje Daniela Brůhová. No a Jan Svatoš sedí se mnou ve studiu. Velká migrace pakoňů, to musí být něco úžasného, když se stěhují ta stáda. Já to znám jeho z filmu, možná to budu znát i z vašeho filmu. Dobrý den.

Čtěte také

Jan SVATOŠ, dokumentarista
--------------------
Dobrý den. To označení osmý div světa nebo osmý zázrak světa je oprávněný a skutečně to obrovské množství zvěře možná trochu nám může alespoň připomínat to, co bylo třeba v Severní Americe v době, kdy se tam pohybovala ta obrovská stáda bizonů. Ten efekt je nejen vizuální, ale i akustický, protože samozřejmě ta zvířata vydávají nějaké zvuky a dokonce, pokud se dají do běhu, tak člověk slyší otřesy půdy, a to je věc, kterou nemůže zprostředkovat ani žádný film.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, dunění země.

Jan SVATOŠ, dokumentarista
--------------------
Přesně tak.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Při tom musíte mít úplně úžasné pocity. Ovšem, jak se to natáčí taková věc? Z letadla, abysme něco viděli?

Jan SVATOŠ, dokumentarista
--------------------
Tak těch možností je pochopitelně celá řada. My do Afriky jezdíme natáčet s naším kamarádem Johnem, což už je člověk, kterého známe dobře 10 let a on přesně ví nejen kam, ale i kdy a z jakého úhlu pohledu je ta migrace zajímavá a já se teďka přiznám, že my jsme tam nejeli úplně natáčet tu migraci, kterou znají možná posluchači z těch klasických dokumentárních filmů, jako je National Geographic nebo Animal Planet, my jsme tam teďka se dostali do období, kdy ta migrace začínala a právě, jak jste tady předznačila v tom vstupu, to, co se tam dneska děje, to v žádném dokumentárním filmu není příliš zdůrazňováno, je to takové plíživé a je to, pokud se člověk podívá do budoucnosti, tak je to poměrně spíš depresivní, protože ta migrace se pomalinku mění a asi tady je obrovský rozdíl mezi tím, co je vlastně prezentováno ven a potom, jaká je realita.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se mění migrace a co se plíživého k nám blíží?

Jan SVATOŠ, dokumentarista
--------------------
Tak ono se toho mění hodně. Jednak asi takový nejzásadnější vjem, který mi skutečně vyrazil dech, je to, že ta zvířata díky tomu, že to je právě tak dobře medializováno, možná i díky právě některým dokumentárním filmům, tak se tam samozřejmě každý rok vydává stále více a více lidí a problém je ten, že se nejedná o národní park, Masai Mara je národní rezervace, tudíž má trochu jinou strategii v ochraně přírody, je tam nějaké jádro, které je chráněno, řekněme, přísněji, a potom jsou nárazníkové oblasti nebo další oblasti, které spravují Masajové v rámci rezervace a tam dochází hodně ke korupci. Není příliš regulován i pohyb turistů, nejsou dodržována přísně ta pravidla, která by se měla dodržovat, v národním parku by vám hrozila obrovská pokuta a pochopitelně ta naddimenzace lidí v době, kdy ta migrace vrcholí, což je červenec, srpen každého, roku, tak dosahuje tak obrovských čísel, že třeba u jednoho, když se objeví třeba levhart, tak u jednoho levharta je více než 100 automobilů. Takže, když tam přijedete, tak vlastně nemáte skoro šanci to zvíře ani vidět. A teďka nemluvím o tom, že takovéto obrovské množství aut samozřejmě nějakým způsobem už zasahuje i do toho chodu ekosystému. Co je naprosto unikátní a fantastické, ale na druhou stranu to neustále vyjadřuje i to, jak divočina je schopna reagovat na bohužel ty negativní zásahy člověka, je ten fakt, že zebry a pakoně v tom období, kdy ta migrace vrcholí, tak se rozhodli tomuhle čelit tím, že začali migrovat v noci, jinými slovy, když tam jsou takové ty nejznámější dramatické přechody přes řeku Maru, Talek a další řeky, které jim vlastně jsou jako překážkou v té, v tom putování, tak oni prostě počkají na tmu, kde turisti nejezdí, jsou někde zalezlí v lodžiích nebo ve stanech a spí a prostě oni začnou migrovat bez nich, což možná je příjemnější.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To je zajímavé, jak si příroda umí poradit. Ta rezervace Masai Mara je v Keni?

Jan SVATOŠ, dokumentarista
--------------------
Ta rezervace Masai Mara se nachází na jihu Keni a musíme zdůraznit, že se jedná o ekosystém. Ta Masai Mara je zhruba jedna desetina celého území a potom těch devět desetin potom se nachází na území vlastně Tanzanie, kde je národní park Serengeti. Proti směru hodinových ručiček ti pakoně, zebry a za nimi ještě další stáda antilop vlastně putují kvůli potravě, kvůli migraci, kvůli, kvůli novým potomkům a vlastně nějakým způsobem už je to skutečně zaběhnuté tak, že je to, dá se říci, jistota.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste zmínil masajské válečníky nebo Masaje. Jak tam patří?

Jan SVATOŠ, dokumentarista
--------------------
Tak to území z hlediska historie nebo rodově je samozřejmě jejich, dokazuje to i ten název Masai Mara, každý vlastně zná to označení Masaj. Skutečně Masajové, i když v Keni je více než 45 různých etnik a kmenů, tak Masajové jsou ti nejznámější. Jejich štít nebo vlastně alegorie na jejich štít se nachází v keňské vlajce. Jsou i, opět, jsou to nejen reální, reální, je to nejen reálný kmen, ale je to i marketingový magnet, který je dost často využíván pro reklamu turistického ruchu na Keňu. S tím samozřejmě souvisí, do jaké míry potom sami Masajové dokážou udržet i ten tlak, jestli dodržují ten svůj tradiční způsob života, anebo už pochopí, že i ten marketing pro ně má nějaké východy, což pochopitelně má. Je pravda, že třeba teďka, když jsme projížděli, když jsme vjeli do té rezervace, tak jsme třeba v těch nárazníkových vesnicích viděli spoustu Masajů, kteří v noci, kteří pospávali. Tam většinou bývá zvykem, že ti muži jsou neustále na nohách přes den a teďka spali. Je to z toho důvodu, že vlastně oni, to je další problém té rezervace, jak jste se ptala, co se mění, Masajové chovají dobytek a oni ho teďka navzdory zákazům, když je období sucha a není déšť, tak ho nahání vlastně přímo do té rezervace. To má obrovský problém, protože samozřejmě, když máte stádo 150 krav a těch Masajů s takovýmto stádem je, jsou tam stovky, tak vlastně ta obrovská, to obrovské množství krav už potom představuje další obrovskou konkurenci zvířatům. Proto teďka, když migrace začala dřív, tak koně a zebry z Tanzanie čekalo nemilé překvapení, že oni, když přišli do té Masai Mary a očekávali tam čerstvou trávu, tak tam nalezli poušť v jedné části, protože to bylo kompletně vyžráno, což je opět takový hodně plíživý, plíživý moment, který tu rezervaci zásadně ohrožuje a je to velký problém, protože toho prostoru pro ta zvířata samozřejmě tam ubývá.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Problém soužití člověka a zvířete, divoké přírody a té, která je nějakým způsobem kulturně upravena.

Jan SVATOŠ, dokumentarista
--------------------
To, to rozhodně u Masajů, navíc se hovoří o takzvaném "cattle complexu", neboli dobytčím komplexu, kdy se vlastně mnoho neziskových organizací snažilo vysvětlit Masajům, že když přijde období sucha, tak je lepší, aby oni ty krávy prodali, protože u Masajů je to ještě něco jiného, oni je nemají pro to, aby se tím uživili, pro Masaje mít čím více krav znamená jako pro Čechy nebo Evropany mít více tisíců na svém kontě. I když je nepotřebujete, tak čím větší tučné konto, tak tučnější stádo. Bohužel samozřejmě, když přijde období sucha, tak Masajové je musí živit a když v té rezervaci nebo v těch vesnicích nepadá déšť, tak oni je prostě ženou do té, do toho parku úplně zbytečně. Neziskové organizace se snažily třeba jim nabídnout, aby ty krávy dočasně prodali, peníze si uložili a až začne pršet, tak znovu si nakoupit krávy, aby mohli ukazovat to bohatství a cítit se v té komunitě jako na tom patřičném místě. Ale to u Masajů úplně nefunguje, oni to nechtějí pochopit a ty změny se tam daří prosadit velmi obtížně.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Peníze, kam je ukládat? Pro Masaje možná elektronické bankovnictví jim nic neříká pravděpodobně nebo aspoň některým.

Jan SVATOŠ, dokumentarista
--------------------
Je to tak, možná je to ale opět problém toho, že vlastně díky té korupci ti pastevci nemají možná přímý zisk z toho turismu. Proto vlastně jim je celkem vlastně jedno i ta budoucnost té rezervace. Teď je tam vlastně obrovský problém skutečně s korupcí, protože člověk, když tam přijede, tak ti v uvozovkách "rangerové", kteří by tam měli být, tak většinou ty peníze si potom dávají sobě do kapsy, mají dobré byty a na rozdíl od zbytku Masajů je tam neskutečně velký problém s tím, že ty peníze jsou nerovnoměrně rozdělovány. Pokud by oni cítili, že ta rezervace skutečně pro ně znamená dobrou budoucnost, tak by se k tomu měli asi chovat, nebo i chovali možná jinak.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Peníze, to je další téma asi pro Afriku, Keňu. Když tam přijíždí tolik turistů, kteří sledují tu migraci zvířat, platí za to?

Jan SVATOŠ, dokumentarista
--------------------
Pochopitelně za to platí, platí se vstup do té rezervace, platí se i za ubytování, mělo by se dávat samozřejmě i nějaké všimné třeba průvodcům. Problém teďka třeba jsem slyšel i, že vlastně obrovský trend, teďka zažívá samozřejmě boom Čína, Čína se do Afriky velmi žene, teďka mluvím o té bohatší, nadstřední třídě, která chce objevovat ty krásy turismu, které objevovali doposud lidé ze Západu. Problém je ten, že oni nejsou příliš zvyklí dávat lidem peníze jako odměnu, takže těm průvodcům prý nedávají tolik peněz a spíš na ně používají vlastně jiné prostředky, jak je donutit třeba, aby našli lva. Je to naprosto úplně zcestné. Oni si staví vlastně jako vysloveně svoje vlastní kempy, a potom ty peníze vlastně, které by tam měla ta turistika přivést v tom dobrém slova smyslu, najednou i z tohodle ohledu, neříkám, že úplně ve všech případech, v případě teda, když mluvíme o Číně, ale je to další problém, o kterém jsem tam hodně slyšel od místních lidí.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Jan Svatoš, dokumentarista. Budeme se s ním bavit ještě o jeho filmu Archa světel a stínů. Už jsme se ho lehce dotkli. Uslyšíte i o soužití slonů a lidí. Archa světel a stínů, to je váš film, který byl prezentován v Cannes. Mediálním partnerem je i Dvojka Český rozhlas. To je film, ve kterém natáčíte právě tu migraci zvířat, o které jsme mluvili?

Jan SVATOŠ, dokumentarista
--------------------
Ona se tam vyskytne spíše úplně na začátku, protože vlastně celý ten projekt Archa světel a stínů, který, vlastně ten příběh se rodí už desátý, no, příští rok to bude desátý rok, natáčíme ho čtyři roky, je to poměrně dlouhá doba, je to nezávislý dokumentární celovečerní film a právě asi k jeho natočení mě dovedl, úplně první moment byl právě v rezervaci Masai Mara, kde jsem vlastně před deseti lety jako vůbec poprvé byl a kde jsem už poprvé narazil na ty věci, o kterých jsem tady mluvil, takže z tohodle důvodu tam vlastně jakoby ten příběh začíná, dá se říci, ale nebude to přímo o té, o té migraci, o tom jsou jiné filmy.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Když deset let jezdíte do rezervace Masai Mara, můžete srovnat, jak se proměnila za těch 10 let, jestli se proměnila?

Jan SVATOŠ, dokumentarista
--------------------
Myslím, že se rozhodně proměnila, ona už jakoby i tenkrát to bylo tak silné, že mě to vlastně dovedlo na dokumentární cestu, jsem více spíš začal natáčet filmy, než jsem chtěl fotit, byť jako přírodu Afriky jsem miloval, měl jsem nějakou představu, vizi, v té jižní Keni jsem o ni trochu zároveň přišel a tenkrát to bylo rozhodně méně intenzivní než dnes a když jsem tam byl dneska, tak jsem si říkal, že právě po těch deseti letech je to extrémní ...

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Co je extrémní?

Jan SVATOŠ, dokumentarista
--------------------
Extrémní právě ten, ten tlak toho turistickýho třeba ruchu na to, ty, ty změny, o kterých jsme se teďka bavili. Tenkrát tam byl taky v té TOP sezóně, ale že to třeba dneska je desetinásobně větší, že tehdy tam mohlo bejt třeba 25, 30 aut okolo jednoho zvířete, dneska to je více než 100 aut, nedodržují se cesty, lidi jezdí offroad, aniž by k tomu měli povolení, tak to je, nebo dokonce jsou schopna ..., tak auta ... kvůli fotce, to je další věc, která vlastně jako, o kterou, nebo nad kterou člověk silně uvažuje, to, že vlastně člověk jede do té Keni, to té rezervace Masai Mara proto, aby si odnesl fotografie, ale mělo by se také zvažovat o tom, za jakou cenu ty snímky může pořídit, protože pokud všichni lidé dneska díky tomu, že samozřejmě mají fotoaparáty, počínaje mobily, až i drahými teleobjektivy, tak by měli zvažovat ty kroky. Za dobrou fotku jsem viděl, co jsou lidi schopni udělat, je třeba to, že oni dokázali zabránit těm migrujícím zebrám a pakoňům v cestě, že jim zahradili vlastně cestu nad útesem řeky a když ta zvířata začala z druhého ... strany migrovat, tak vlastně narazila, když se vydrápala pracně nahoru, tam byla obrovská hradba automobilů a ta, ty zebry neměly zkrátka a dobře, kam pokračovat v té cestě a začaly zpátky padat do tý řeky a teďka ti lidi dokážou třeba fotit ..., tak s tímhle mám já skutečně velký problém, a to se týká třeba i při lovu gepardů. Když se objeví jakákoli šelma, tak se najednou, díky tomu, že tam opět používají třeba vysílačky, tak vlastně, když jedno auto objeví geparda, tak v horizontu několika kilometrů o tom ví všichni a najednou se k tomu zvířeti vydá obrovské množství lidí a dokážou mu třeba jakoby nějakým způsobem překazit ten lov, a to už je poměrně zásadní zásah do toho chodu. Člověk tam není jako tichý pozorovatel, ale jako aktivní účastník. Nemluvím teďka o hluku, že spousta lidí se neumí chovat, takže tam řve, fotí nahlas a skutečně to není úplně ta pravá Afrika, kterou máme prezentovanou právě několika těmi filmy.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To uvidíme ve vašem filmu?

Jan SVATOŠ, dokumentarista
--------------------
Do jisté míry ..., my se od toho odrážíme, protože vlastně tenhle moment, znovu říkám, nás dovedl k natočení toho našeho dokumentárního filmu, takže částečně ano.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Já jsem mluvila i o slonech a soužití s lidmi. To je další, myslím, problém, kterého se dotýkáte.

Jan SVATOŠ, dokumentarista
--------------------
Tak rozhodně ano. Asi možná není více afričtější zvíře než slon africký. Je to skutečně takové, v angličtině je termín "vlajkové zvíře". Je to zvíře, na které můžete naroubovat jakoukoli vlastně jako koncepci ochrany přírody, protože o slonech ví samozřejmě kdokoli, každý, počínaje Jižní Amerikou, Austrálií, Evropou. Samozřejmě tím, že to je největší suchozemský savec, tak velké zvíře, samozřejmě velké problémy a zejména v tom ohledu, že dneska se třeba někdy baví o, nebo mluví o tom, že jsou sloni v Jižní Africe přemnožení, ale ona realita je spíš taková, že samozřejmě počet lidí vzrůstá a v tom poměru se můžou jevit jako přemnožení, ale trvale počet slonů dramaticky klesá, a to, že v jižní Africe, kam jsme jeli natáčet, je to trochu jinak. Je to trochu jednak i vlastně do jistý, do jisté míry výjimka potvrzující to pravidlo, on je to spíš takový poslední nádech před možná něčím, co přijde třeba za několik desítek let, ale pokud nad tím opět jako přimhouříme oko, tak jednou lidé, kteří přijedou do Afriky, tak už třeba budou ty zvířata skutečně pozorovat pouze v nějakých oplocených parcích, a to není úplně moc příjemný pohled, protože to soužití právě možné je. Na tom to je to krásné, že to možné je.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Soužití možné je, ale znamená to, že naráží. Našli jste takové problémy?

Jan SVATOŠ, dokumentarista
--------------------
Určitě. Ono naráží na naší psychiku, protože pochopitelně, já, když začnu zeširoka, my jsme měli organizaci, která se jmenuje Sloni bez hranic a mě vždycky fascinovalo cokoli, Lékaři bez hranic, Veterináři bez hranic, je to takové označení nějaké, nějakého úsilí, dá se říci, bez omezení.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Bez prahu.

Jan SVATOŠ, dokumentarista
--------------------
Přesně tak a u těch slonů mě to hodně zarazilo, protože tak příroda pochopitelně v dnešní době, v dnešním stylu se spíš zakládají národní parky, ty jsou nějak atomizované a oplocené a jsou to takové soustředěné ostrůvky. Pochopitelně pro slona, který je zvyklý migrovat obrovské stezky, obrovské míle daleko za potravou mezi obdobím sucha a obdobím dešťů, právě v jižní Africe to je extrémní, tak pochopitelně, pokud ta zvířata zavřete do jednoho parku, tak tam vzniknou problémy. Oni mají vlastně v paměti zažité a zaryté ty návyky migrační a potřebují pochodovat. Problém se třeba ukázal v jižní Africe, kdy Krugerův národní park je oplocen, kde dochází ročně k tomu, že pokud se sloni namnoží na nějakou úroveň, tak se začnou odstřelovat, aby ta populace byla udržitelná. To sice je nějakým způsobem efektivní, na druhou stranu, pokud to odstřelení zažijou nějací, nějací členové toho stáda, kteří tím jsou naprosto frustrováni, tak oni potom to v sobě uloží. V Africe nebo v Krugerově národním parku se stalo to, že určitá vlastně generace slonů, která vyrůstala bez matek, teďka dospěla a nějakým způsobem tam chybí ten výchovný projekt doslova a do písmene a nedávno byla obrovská kauza, kdy někteří vlastně mladí samci z Krugerova národního parku byli převezeni do jiné rezervace a tam vlastně jako v rámci té frustrace vybili nebo zabili asi 32 černých nosorožců jiného vzácného druhu, jo, naprosto bezdůvodně, dá se říci, jenom prostě tím, že měli v sobě nějaký psychický tlak, podobně jako někdy mají lidé. Takže i tady máme obrovský, obrovský problém. Není to úplně vhodné řešení. Ono teďka samozřejmě jde o to najít, jakou, jaká je ta cesta soužití.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Člověk zasahuje do života zvířat velmi silně a Afrika je pro nás velkou exotikou a zároveň tedy velkým zdrojem informací. To, co říkáte, není příliš radostné.

Jan SVATOŠ, dokumentarista
--------------------
Tak není to radostné a zároveň já vždycky zdůrazňuju, že to není úplně, že to nemá, není to bez řešení, protože pochopitelně člověk, když tam přijede, tak mě fascinujou právě lidi, kteří nezlomí hůl a neponoří se do depresí, aniž by věděli, co s tím dělat. Takže třeba ta organizace Sloni bez hranic se vlastně jakoby snaží o to, aby se zachovaly migrační koridory a je spousta projektů, která se snaží vlastně nějakým způsobem najít nějakou strategii "win-win", protože to, co někdy dostáváme z médií nebo jako takovým befelem, je to buďto my, anebo divočina. Jako by neexistovalo nic mezi tím. Ano, skutečně samozřejmě, jako člověk, lidé jsou na prvním místě, protože my jsme vymysleli ochranu přírody, nějak jsme z ní vyšli, ale samozřejmě ostatní zvířata nějakým způsobem nenatáčí dokumentární filmy, nebo se nestarají o to, jako lidé třeba o přírodu, na druhou stranu, z té přírody nějak vycházíme, jsme z ní živi, můžeme se z ní poučovat, což stále platí. Dneska věda to potvrzuje a je skutečně fajn se nad tím zamyslet. Já třeba dám příklad z Keni, kdy vlastně samozřejmě byl obrovský problém mezi tím, že sloni občas ničí úrodu, pokud se dostanou do blízkosti lidí a tam prostě jedna vědkyně zjistila, že vlastně slon má panickou hrůzu z divokých včel, tak se prostě udělala pokus, kdy se mezi buší a mezi polemi dala řada úlů a prostě na 80 % se to stalo efektivní, že ti sloni se tomu skutečně začali vyhýbat a navíc ještě domorodci z toho měli produkci medu.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes cestujeme po Africe a zajímáme se o zvířata a jejich život, například v Keni nebo v Botswaně. Už jsme hovořili o migraci pakoňů a zeber, o slonech, nejkrásnějších a největších savcích na světě, kteří jsou ohroženi i v Africe. Jan Svatoš dokončuje film Archa světel a stínů. Deset let práce na dokumentárním filmu, to je poctivá práce.

Jan SVATOŠ, dokumentarista
--------------------
To je dlouho.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste říkal, že soužití člověka a zvířete v Africe není snadné, ale má řešení. Mě zajímají ta řešení, kudy se vydat?

Jan SVATOŠ, dokumentarista
--------------------
Tak ono třeba jedno unikátní řešení, které mě skutečně hodně zaujalo, je i vlastně schopnost těch zvířat se přizpůsobit i nám lidem, a to je první krok, když ho udělají ta zvířata, tak potom se nabízí ta odpověď, proč my se nepokusíme taky? Platí to i v případě třeba vlků v Evropě. Ve městě Kasane, které je vlastně takové hlavní město u národního parku Chobe na severu Botswany, tak právě jedna australská vědkyně dělá, dělala vlastně studii na vlastně migraci slonů přes to město. To město Kasane je malinkaté, je tam taková jedna hlavní třída, asfaltka o dvou proudech a ta leží vlastně jakoby v prostoru migračního koridoru, takže ji využívá velké množství divokých zvířat. Ona si dělala vlastně takovou studii, kde pozorovala každý den, kolik slonů migruje většinou v noci, počkají, až klesne ta doprava a vlastně, co ji zaujalo, že vždycky ty zvířata ..., měla nějaký počet migrujících slonů průchodších a najednou vlastně v pátek a v sobotu to dramaticky kleslo a v neděli to potom pokračovalo. Tak ona se vlastně jako sama ptala, proč, a potom zjistila, že vlastně i v tom Kasane, kde dneska jakoby trochu počet lidí narůstá, tak pochopitelně v těch večerních hodinách není klid, protože lidé v pátek a v sobotu večer dělají to, co děláme my tady, většinou paří nebo mají nějaké oslavy, jezdí i možná méně opatrně a ti sloni prostě zjistili, že to není vhodná doba pro to, aby šli k řece Chobe, tak prostě to vynechají a jdou tam jindy, což je naprosto fantastické, že mají takto citlivé senzory. Na druhou stranu se dneska zjišťuje to, že třeba spousta lidí i v tom Kasane není ochotna třeba jenom přijmout nějaká bezpečnostní opatření, jakože třeba nepředjíždět ty slony agresivně, netroubit na ně. Jsou to kroky, které nějakým způsobem fungují. Spousta slonů dokáže skutečně sloužit. Samozřejmě problém je ten, že to je obrovské zvíře. Možná pro někoho je tam stále ta obrovská, to obrovské riziko, ta představa ničivá, co by, kdyby, kdyby ten slon se rozhodl zaútočit. Co by se stalo. Pochopitelně to, to člověk musí brát v potaz. To není mangusta nebo zebra, je to poměrně obrovské zvíře, které, když se naštve, tak dokáže dělat paseku pořádnou, ale na druhou stranu je možné skutečně jakoby najít nějaké řešení a otázka je, proč to neposlechnout, ten hlas, proč si nadělávat, zadělávat na problémy jako třeba v tom Krugerově parku nebo v podobě pytláků, který samozřejmě, když ty slony postřelí, tak potom ten slon, když získá negativní zkušenost ze světa lidí, tak potom ji bohužel aplikuje na všechny bez rozdílu, protože to je jeho obrana.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Mě zaujalo, když jste říkal, že když snižují počet slonů střelbou, tak ti, kteří přežili, si ten stres pamatují a reagují na něj. Znamená to, že slon je velmi inteligentní zvíře.

Jan SVATOŠ, dokumentarista
--------------------
To rozhodně, a to je další věc, kterou třeba zjistili Sloni bez hranic. Oni před asi třemi roky dělali takový obrovský počin - Great Elephant Census, neboli velké sčítání slonů po celém africkém kontinentu. Jenom to zkrátím, co bylo naprosto fantastické, je to, že oni zjistili jednu migrační trasu, která směřovala do jihovýchodní Angoly. Angola byla velkou dobu zneprůchodněna, protože tam byla občanská válka, byly tam miny a jedno stádo prošlo tím minovým polem, polovinu stáda to zničilo, zabilo a ti, ty slonice, které si to vlastně zažily, tak potom mláďata učily, aby se tomu celému, vlastně té oblasti vyhnuli. Takže opět si dokázali předávat informace z generace na generaci, takže slon je naprosto fantastický tvor. On má oblast mozku pro emoce stejně vyvinutou jako člověk, takže rozhodně v tomhle je naprosto fenomenální.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Příroda je fantastická, je potřeba ji chránit. To možná také připomene váš film Archa světel a stínů. Co vás nejvíc zaujalo v Africe? Když byste nás měl nalákat na ten film, na co se je potřeba zaměřit?

Jan SVATOŠ, dokumentarista
--------------------
Tak on ten film je, ten náš film je vlastně pojat jako takový obrovský most symbolický, který se přepíná z minulosti až do současnosti a možná naznačuje cestu i do budoucnosti, protože my tam využíváme archivních materiálů, vůbec nejstarších, které kdy v Africe vznikly, které jsou staré 100 let, od manželů Johnsonových, kteří právě začali před 100 lety jako první se na Afriku dívat třeba z perspektivy, ptačí perspektivy, když vzali letadla a obrovské migrace slonů natočili tenkrát, tenkrát na film. V kombinaci s jejich myšlenkami a v kombinaci třeba s tím, že jsme natáčeli v současnosti s rangery třeba právě v Keni, tak si myslím, že je to skutečně jedinečná možnost se v tom kině potom zamyslet nad tím, kam v horizontu stovky let jsme se dostali, kam putujeme a jestli třeba ten směr není příliš unáhlený, jestli by nestálo to trošku zvolnit, abychom prostě nepřišli o něco, o co přijít prostě nemusíme, tak kdybych to měl tahle shrnout.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná bychom si mohli říci, že my tady ve střední Evropě máme Afriku daleko a netýká se nás, ale svět se smršťuje a dotýká se nás i vybíjení druhů v Africe.

Jan SVATOŠ, dokumentarista
--------------------
To já myslím, že rozhodně, už jenom tím, jak samozřejmě jsme propojeni, takže skutečně i přístup k té divoce, divoké přírodě v Africe se týká celoglobálně nás.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Jan Svatoš, dokumentarista, host dnešního "Jak to vidí". Děkuji vám za návštěvu.

Jan SVATOŠ, dokumentarista
--------------------
Děkuju taky.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra navštívíme ostrov Lombok v Indonésii s Petrou Lazákovou. Dobrý poslech přeje Daniela Brůhová.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.