Přepis: Jak to vidí Jan Svatoš – 29. června

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Celé léto budeme v tomto čase od půl deváté do devíti cestovat od pondělí do čtvrtku po světě a pátky moji kolegové Světlana Lavičková a Václav Žmolík vás provedou Českem. Dnes jsem tady s filmařem Janem Svatošem. Společně rozbalíme zebří stan a budeme vzpomínat nejenom na jednu legendu. Dobrý den. Já vás vítám.

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Dobré dopoledne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kvůli vašemu novému projektu, filmovému projektu Archa světel a stínů trávíte už hodně dlouhý čas s rebely z Kansasu, mohla bych říct, průkopníky takzvaného fotografického safari, tedy cesty do Afriky ryze za účelem fotografování. Jsou jimi manželé Martin a Osa Johnsonovi. Co váš vůbec přivedlo k této legendě?

Čtěte také

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Tak před, jeden z těch důvodů, který nás k tomuto tématu znovu přivedl, je míra zapomnění, a to nejen ve světě, ale překvapivě v samotných Spojených státech, kde tito lidé, kteří ve své době byli skutečně celebritami, obdivovali je Charlie Chaplin, Ernest Hemingway, britská královská rodina a samé další významná jména, tak upadlo v zapomnění z několika důvodů. Byla tam druhá světová válka, byl potom nástup televize, ale já si myslím, že bychom na některé příběhy neměli zapomínat a ten film Archa světel a stínů a Příběh rebelů z Kansasu, jak Martinovi zase přezdíváme, tak to je rozhodně příběh, který je neskutečně moderní, byť se odehrál zhruba před už 90 lety.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čím byli výjimeční tito manželé?

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Tak byli výjimeční odvahou dělat věci jinak, jít proti stereotypům té doby, což si myslím, že je věc, která by neměla chybět ani v současné civilizaci. A to samé platí o filmařích. Oni byli výjimeční tím, že třeba z hlediska práv, rovnoprávnosti ras, tak se vlastně byli jedni z prvních, kdo navázali spolupráci s africkými domorodci, které jmenovali jménem, což v rasistické Americe tenkrát nebylo absolutně patřičné z hlediska pohledu tehdejšího publika. I další významný faktor bylo to, že Osa byla žena, ani v těch 20. letech minulého století to ženy neměly vůbec jednoduché a potom je tam ta obrovská vůle upozornit budoucí generace na to, že to, co oni zaznamenali, tak bylo věnováno především právě nám a našim dětem, abychom si uvědomili, jak člověk k nepoznání někdy mění planetu, že bychom se nad měli možná někdy zamyslet, aby ty změny nebyly třeba příliš unáhlené.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
S jakými mýty třeba bojovali na svých cestách? Oni se pohybovali, řekněme, nejenom v Africe, ale objevovali i jiné kontinenty.

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Oni se pohybovali jak Oceánii, protože jeden z velkých jejích přátel byl Jack London, který s Martinem vlastně se plavil v Oceánii, v Melanésii, tak to byla samozřejmě tenkrát země, kde se tradovaly pověsti o kanibalech a lidožroutech. Jonsonovi ale navštívili třeba i Borneo, Martin procestoval i Evropu a asi, když to shrnu, tak vlastně tehdejší pohled publika na ty dálavy, exotické končiny byl takový, že tam jsou lidožravá, krvežíznivá monstra a že tam jsou lidožrouti, kanibalové, kteří jsou nepřátelští vůči Evropanům, lidem ze Západu a většina lidí, když četla ty lovecké knihy, tak měla představu, že když tam člověk jede, takže musí bejt, být buďto sněden, nebo minimálně zabit. A Johnsonovi to vlastně vyvrátili. Oni zjistili, že tam vlastně je svět, který je velmi zranitelný, který mizí. Asi to je to nejcennější, co vlastně na těch svých filmech zaznamenali v kombinaci s těmi knihami a dopisy, které nám nechaly ty vzkazy. Oni dokonce o 40, 60 let odhadli dopředu, co se bude bohužel dít v Africe, vlastně předvedli, předpověděli, že některá sloní stáda, nebo jiné druhy vymizí. A to se bohužel v 60. letech potom potvrdilo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Oni vlastně byli i svědky toho loveckého safari už?

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Přesně tak. A to jim hodně zkomplikovalo i to natáčení, protože ta zvířata byla samozřejmě vystresována a hlavně mizela, takže tam, pro to, abyste mohli udělat v té době kvalitní snímek, který bude konkurovat Kingkongovi, který bude konkurovat těm blogblasterům, které preferoval Hollywood, tak k tomu chtělo opravdu velkou odvahu a proto Jonsonovi se vlastně vydali za těmi zvířaty na sever a potom dokonce chodili pěšky tak, aby byli dostatečně blízko, což bylo samozřejmě velmi rizikové, protože tam byla důležitá ta hranice, kde je hranice mezi bezpečím člověka a nějakým, nějakou osobní zónou zvířat. Ale oni to zvládli velice dobře, protože ty filmy, které natočili, tak vlastně sklidily obrovský úspěch a byly například vysílány i tady u nás v biografech za první republiky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy už jste řekl, Honzo, že to jejich obrovské dědictví je svým způsobem zapomenuto. I to je právě jedním z cílů, proč jste se pustili s celým týmem do tohoto projektu Archa světel a stínů. Mimochodem, s jakými mýty jste se vy setkal na vašich cestách?

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Tak ono se dá říci, že třeba konkrétně pojem Afrika se dneska zaměňuje za to, že vlastně my si představíme, nebo novinové články, jsem dneska ráno četl zprávy na Internetu a tam bylo, že vlastně Afrika je problém jako země, ale Afrika není země, Afrika je kontinent, který je nesmírně rozmanitý a naše civilizace, nebo evropská kulturní scé..., nebo scéna používá ten termín, jakoby se jednalo o jednu zemi, ale ta Afrika má vlastně je to kontinent, kde je přes 44 států rozmanitých kultur a myslím si, že není dobré to vůbec vlastně paušalizovat, generalizovat, protože potom vzniká dojem, že vlastně celý kontinent je jenom o tom, o těch hrůzách, a to si rozhodně myslím, že není.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
S jakými vy jste se setkal, nebo vaše zážitky vlastně, když jste mapoval po stopách manželů Johnsonových, kam všude jste se podíval?

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Tak vlastně my jsme se poprvé s těmi konkrétními stopami setkali při natáčení filmu Afrika - obskura v severní Keni v roce 2010 a tam v tom snímku, který dostal tři mezinárodní ocenění, tak jsme byli například na hoře Marse, kde stávala ta pověstná Martinova temná komora, díky které on tam vyvolával ty snímky přímo v terénu a díky tomu vlastně zvýšil tu pravděpodobnost velkého úspěchu. Těch míst, který tady nás teďka čekají, je ještě celá řada. My jsme teďka loni na podzim navštívili další místa tentokráte ve Spojených státech, byli jsme v Kansasu, což je stát, který se nachází uprostřed Spojených států a je to rodiště Osy Jonsonové a v tom městě /nesrozumitelné/ se dneska nachází právě muzeum, které střeží ten unikátní fotograficko, fotografický odkaz a filmařský, kde jsou ty unikátní fotografie a archivní materiály, dopisy s Jackem Londonem a tam jsme bádali, spolupracovali jsme vlastně se zaměstnanci Safari muzea a poté jsme navštívili ještě New York, kde jsme dělali rozhovory s různými významnými lidmi, který, kteří třeba ještě ty Jonsonovi zažili.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Životní příběh Martina a Osy Johnsonových očima Jana Svatoše.

/ Písnička /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
S filmařem Janem Svatošem hovořím o tom, jak viděl Afriku a jak ji viděli legendární manželé Martin a Osa Johnsonovi, jejich příběh, Honzo, mapujete ve svém novém filmovém projektu. Jaká byla ještě řekněme Afrika očima Johnsonových před těmi 100 lety?

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Tak v té době pochopitelně a logicky bylo, co mě hodně překvapuje, málo informací samozřejmě, protože neexistoval Internet, nebyly digitální média, je pozoruhodné třeba, jak Johnsonovi sbírali informace o tom, kam se vydali, protože vydat se natáčet do Afriky znamenalo opravdu velké riziko, už jenom z toho důvodu, když si uvědomíme, že třeba i první evropské filmy, které o sobě tvrdily, že se natáčí v Africe, tak se natáčely třeba v zoologických zahradách a nebylo to publiku vůbec přiznáno a oni byli jedni z prvních, kdo tam třeba vzali i zvukovou techniku dva roky poté, co byl jazzový zpěvák a zvuk ve filmu, tak oni měli odvahu tu předpotopní techniku odvézt třeba do Belgického Konga, do pralesu, kde vlastně natáčeli zvuk horských goril, to byl další fenomén, který oni vyvrátili, protože tam jeli s tím, že Spojené státy, nebo Američané věřili, že gorily jsou krvežíznivá monstra, která unáší blondýnky a znásilňují je a oni když se setkali s Pygmeji a s domorodci v Africe v těch končinách, kde byly gorily, tak vlastně se dozvěděli úplný opak a samozřejmě to hodně překvapovalo, kde se vzaly tyhle mýty.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste se, díky natáčení projektu, setkal s mnoha zajímavými lidmi, mezi nimi jsou další řekněme dvě legendy Jane Goodallová a Werner Herzog .

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Tak přesně tak. Já nevím, které z těch setkání bylo pro mne splněním snu. Myslím, že obě dvě stejně, protože oba dva na, oba dva na, obou dvou lidí si velmi vážím a na ty setkání asi jen tak nezapomenu a obě ve mně zanechaly hluboký, hluboký dopad. Nejen kvůli tomu natáčení, protože s Jane Goodallovou jsme dělali přímo, jsme natáčeli, protože ji zaujal právě ten projekt, z mnoha důvodů, je tam mnoho paralel, které jsou vlastně víceméně podobné třeba i s Johnsonovými, ona je samozřejmě znala, ale bylo to neuvěřitelné se s touto dámou, které, které je dneska 81 let, se setkat a pozoruhodné je to, že prostě ona ve svých, ve svém věku 300 dní v roce cestuje, přednáší po celém světě a na těch přednáškách, my jsme byli na jedné přednášce ve Vídni a mě naprosto udivovalo, že ten sál s kapacitou 800 lidí byl naprosto vyprodán a byli tam především mladí lidé, Jane, doktorka Jane Goodallová přednášela 90 minut ve stoje, bez jediného přeřeknutí a upřímně, je to neuvěřitelné, čemu ona se dneska věnuje. Ona vlastně v 70. letech přestala s výzkumem šimpanzů a začala, zjistila, že vlastně, pokud se má něco do budoucna změnit, tak je potřeba začít pracovat s mladými lidmi a přírodu chránit jiným způsobem než konkrétně jenom se zaměřením na jeden druh.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké cenné rady jste možná dostal od Jane Goodallové, nebo Wernera Herzoga, slavného režiséra?

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Tak těch rad byla celá řada a já se, já si je s dovolením ještě chvilku nechám, chvilku nechám pro sebe, protože bych je nechtěl prozrazovat, ale je pravda, že třeba u Wernera Herzoga jako filmaře, kterého si nesmírně vážím, já ho skutečně považuju za člověka, který je hluboce zapálený do těch tématů, kterým se věnuje filmařsky, on dělá nejen dokumentární filmy, ale věnoval se i hranému filmu a u něj je pozoruhodné to skutečně, že do těch témat vždycky předchází hluboké studium a dělá je velmi netypicky. To samé platí o dokumentárním filmu, kdy má několik zásad. Jedna z nich je, taky nevěří na objektivní dokumentární film, zdůrazňuje, že vlastně i on je tvůrce jakéhokoliv dokumentárního filmu, je to vždycky jeho osobitý pohled na svět. Což je trošku v rozporu s tím, co dejme tomu hlásí akademie nebo co se učí na vysokých školách, ale on má velice svérázný přístup k dokumentaristice a je mi velmi blízký.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co pro filmaře, Honzo, obnáší vůbec příprava takového projektu, který má ambici vlastně představit a propojit 5 kontinentů a 3 století?

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Přesně tak. Tak je to neuvěřitelná práce samozřejmě, protože jednak musíte dát dohromady ty obrovské znalosti, které jsme získali od roku 2008, co tím tématem žijeme. A jak jste správně zdůraznila, není to film, který by byl jenom nudným biografickým snímkem, kde bychom řadili za sebou chronologicky data o Johnsonových, to nechceme, protože u nich je pozoruhodné to, že vlastně ten jejich odkaz je živý, že když se člověk pročítá jejich dopisy a jejich knihami, tak zjistíme, že vlastně spoustu věcí, které oni předpověděli, tak se skutečně bohužel třeba i staly, anebo i ty vlastně jejich filmové dědictví, fotografie se vlastně používaly potom v 60. letech jako argument pro zakládání prvních národních parků, že dneska ten jejich odkaz neustále žije, my z něho těžíme a těžíme z něho i v tom ohledu, že oni byli první, pokud se dneska díváme na National Geographic, Discovery Chanel, nebo Animal Planet na dokumentární filmy o přírodě, tak oni jsou skutečně praotci toho žánru, oni byli první, kdo natáčeli opravdu s předpotopní technikou ve velmi dřevní době záběry, které dneska ještě tají dech. Dneska ta doba je taková, že filmaři mají dokonalou techniku v porovnání s nimi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká technika byla ta vaše? Vy jste velmi skromný. Honzo, já řeknu, že vám se podařilo něco, co se nepodařilo ani týmu National Geographic.

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Tak to bylo právě v tom roce 2010 a já to skutečně beru i tak jako takový pozdrav od Johnsonových, že tu práci jsme dělali dobře a svědomitě a my jsme na hoře Marsabit uprostřed /nesrozumitelné/ lesa, jeden z těch posledních dnů co jsme tam strávili, tak jsme potom z těch starých fotografií našli uprostřed toho pralesa strom, kde stávala Martinova temná komora a díky tomu stromu jsme potom dokázali alokovat jednotlivé budovy. A já mám velkou radost, že se to nepodařilo právě ani týmu National Geographic, který tam před tím narychlo odjel, ale možná se ukázala i míra toho zájmu a možná i ten zájem hluboký, který máme o oba dva Američany, kteří, jejichž příběh je naprosto neuvěřitelný, tak se vlastně odráží i v tom, v té důvěře s Američany ve spolupráci právě s Muzeem Martina a Osy Johnsonových v Kansasu, které, kde nás vlastně dneska už pojí přátelství, se nebojím říct.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste se také kvůli projektu začal učit svahilsky.

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Tak to ještě věc, na které samozřejmě pracuji, protože teďka nás čeká natáčení v severní Keni a práce i s jazykem. A v tom byli třeba unikátní právě i Johnsonovi, to co mi na nich vlastně fascinovalo, že oni tím, že se učili domorodé jazyky, tak dávali vlastně respekt, dávali, ukazovali respekt pro domorodé obyvatele nejen v Africe, ale třeba Osa Johnsonová uměla i jazyk vlastně domorodců v Melanésii a tím si vlastně získávali skvělé průvodce, protože když jste se tenkrát chovali trochu jinak než bylo dobovým územ, tenkrát samozřejmě patřilo k těm domorodcům chovat tak, jakože by bylo něco méněcenného a Johnsonovi todle popřeli, že ten jazyk, já jsem se v tomhle i poučil a vlastně i v Botswaně, když jsem byl, tak jakékoliv drobné slovo, které se člověk naučí a snaží se minimálně na ty lidi promluvit v jejich rodném jazyce, tak dáváte úctu a oni se k vám pochovají úplně jinak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nevím, jak se řekne svahilsky, možná vy to víte, letní víno, summervine, u nás Český rozhlas Dvojka.

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Tak, takhle, takhle podrobnou, takhle podrobnou slovní zásobu ještě nemám.

/ Písnička /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Filmař Jan Svatoš je na návštěvě prázdninového vydání Jak to vidí. Váš projekt Archa světel a stínů má ve svém logu zebru. Vy jste také rozbalili zebří stan. Proč vlastně právě zebra?

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Tak ta zebra je takovým symbolem, takovou vlajkou našeho projektu a je to z toho důvodu, že vlastně i ty dokumentární snímky, nebo i záběry, které pořídili Johnsonovi, tak jeden z těch nejunikátnějších je vlastně výzkum farmáře Retriho ve městě Archerspost vlastně na pomezí severní a jižní Keni, který byl unikátní v tom, že on dokázal ty zebry domestikovat a tím způsobem, že se na nich skutečně dalo jezdit jako na koni, Johnsonovi to natočili, Osa se na té zebře několikrát projížděla na, na safari a nám to přišlo vizuálně natolik silné a jako vhodné natolik, že to ilustruje tu, tu starou dobu, tak jsme to použili jako vlastně vizuál toho filmu a my jsme to vlastně teďka ty zebří pruhy aplikovali i na ten stan, který teďka putuje po České republice. V něm je ukryto mnoho překvapivého. Jsou tam například právě stoleté fotografie od manželů Johnsonových, které máme zapůjčené ze Safari muzea z Ameriky a ten zebří stan má ty pruhy také z toho důvodu, že třeba Johnsonovi, když podnikli to letecké slavné safari od Kapského města nahoru až do Káhiry, rok, za rok a půl nalétali 60 tisíc mil, tak jedno z těch letadel s názvem Osas Arc, bylo také pomalováno zebřími pruhy. Takže těch zebřích pruhů v tom filmů bylo natolik, že jsme se rozhodli to využít vlastně jako takový unifikující filmový projekt.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hm. Kdy vy jste se vlastně vůbec úplně poprvé, Honzo, setkal s manželi Johnsonovými, s jejich knihami, fotografiemi, cestopisy?

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Tak byla to do jisté míry náhoda, protože já jsem se při studiích FAMU zabýval vlastně čímkoliv, co bylo spojováno s Afrikou, s historií filmu, fotografií s Afrikou a v jedněch skriptech jsem narazil na takovou lakonickou zprávu, že Johnsonovi, Martin a Osa Johnsonovi natočili film Simba a Kongo dva. A mě zarazil ten rok, kdy, kdy vlastně tenhle film, ty filmy vznikly a ono to bylo unikátní to, že to skutečně byly autentické filmy z Afriky a protože už jsem v té době v Africe byl, tak mě vlastně zajímalo, jak se lidem natáčelo a fotografovalo v době, kdy to skutečně bylo velmi obtížné a potom už jsem kontaktoval Safari Muzeum v Kansasu, navázali jsme spolupráci a pro ně velmi takové pikantní, že vlastně někdo z České republiky se zabývá příběhem Kansasanů, Američanů a dneska mám radost, že vlastně oni nás považují za, nechci říkat klenot, aby to neznělo příliš, příliš sebevědomě, ale mám radost z toho, že vlastně oni nám velmi důvěřují. A ta důvěra se vlastně promítá i v té míře té spolupráce, že nám vlastně vychází maximálně vstříc zapůjčením těch materiálů a toho si velmi cením a zvláště ve Spojených státech, kde to běžné není.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nakolik vás vůbec tento celý životní příběh manželů Johnsonových ovlivnil? Možná lidsky, ale také profesně? Jako cestovatele.

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Tak ovlivnil mě hodně a zároveň jsem si uvědomil, že někdy můžeme mít nějaké svoje sny, můžeme pro to udělat maximum a potom se může stát něco, co ty naše sny překazí, nebo ta náhoda nám zabrání v tom ty sny dokončit a u těch manželů Johnsonových je to hodně podobné, protože oni třeba nemohli mít děti a jejich příběh končí tragicky, protože Martin zemřel v roce 1937 při letecké katastrofě ne v těch exotických končinách, jak by se lidé mohli domnívat, ale ve Spojených státech. A vlastně ten jejich odkaz upadl v zapomnění a mě to, já to vnímám jako takovou pochodeň, která spadla a právě když se čtete těmi zprávami, které oni neustále v těch knihách skutečně používají slovo pro příští generace, pro budoucí generace, mně to přijde neuvěřitelně silné v tom, že vlastně byť oni se s naší generací nikdy nemohli setkat tváří v tvář, tak s ní komunikovali právě prostřednictvím těch filmů a přijde mi to neuvěřitelně pokrokové, nadčasové a my, že bychom se měli častěji vlastně ohlížet a možná i častěji myslet na ty, který přijdou vlastně po nás až tady ta civilizace zase přejde do další fáze. Myslím si, že vždycky, když si můžeme užívat africké divočiny, třeba i některých národních parků dneska jako cestovatelé, turisté, tak vlastně třeba vděčíme někomu, jako byli právě Johnsonovi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hm. Jak vy se díváte na ty současné cestovatele? Co by možná řekli vůbec tomu, co se odehrává, manželé Johnsonovi?

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Tak ten současný turistický masový ruch je samozřejmě velký fenomén a myslím, že i to slovo cestovatel se dneska používá v trochu jiném kontextu a za cestovatele nebo i fotografa se dneska považuje kdokoliv, kdo jenom cestuje, nebo má fotoaparát a myslím si, že úplně to není to, co by Johnsonovi tenkrát považovali za ten termín. A je mi opravdu velmi blízký třeba právě vlastně přístup natáčení, třeba toho zmíněného Wernera Herzoga, který myslím si, že nejdřív natáčí filmy a kvůli nim někam cestuje, protože vidí příběhy a není to obráceně, že by cestoval proto, aby natáčel filmy, není to prvoplánové, je na tom vždycky nějaká, nějaká hlubší myšlenka a já ho spíš považuju za filmového poutníka. To je mi velmi blízké. Skutečně jakoby cestovat za něčím, co má smysl a mít tu vůli a odvahu a píli se pídit po něčem novém, neotřelém a potom to prezentovat a nevyužívat třeba jenom témat, které jsou nějakým způsobem už společností "předžvýkány" a zneužívat toho. Myslím si, že tohle je těžší úkol, ale já ho vidím jako velkou výzvu v naší práci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Jan Svatoš, host dnešního cestovatelského vydání Jak to vidí. Já vám moc děkuji a přeji hodně štěstí a ať se dílo podaří.

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Děkuji. Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na slyšenou. Zítra se můžete těšit s Olgou Šilhovou na návštěvu Falkland. Dobrý den přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.