Přepis: Jak to vidí Cyril Höschl – 3. ledna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech u pořadu "Jak to vidí" vás vítá a přeje Zita Senková. Dnešním hostem je psychiatr, profesor Cyril Höschl. Dobrý den, vítejte.

Prof. MUDr. Cyril HÖSCHL, DrSc., FRCPsych, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na co dnes zacílíme v rozhovoru s ředitelem Národního ústavu duševního zdraví? Na divoké kachny i přínos legendární primatoložky. Dobrý den. Začátek nového roku je tradičně dobou přání, vyslovených i nevyslovených, různých předsevzetí, slibů i novoročních projevů a poselství politiků. S jakými očekáváními vy, pane profesore Höschle, vstupujete do nového roku 2017?

Čtěte také

Prof. MUDr. Cyril HÖSCHL, DrSc., FRCPsych, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, já do něj vstupuju s očekáváním, že nebude horší, než rok 2016, že se nám nějak podaří vymanévrovat rozpočet a odvrátit všechna byrokratická protivenství permanentních auditů a finančních kontrol a toho všeho, co nás zdržuje od práce a když se to podaří, tak doufám, že by ten rok mohl být docela uspokojivý, aspoň z hlediska uspokojení z práce a doufejme, že nepřinese nic horšího obecně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dvě třetiny Čechů věří, že pro ně bude nový rok úspěšnější než ten loňský. To alespoň vyplynulo z exkluzivního průzkumu agentury Median pro Český rozhlas. Největší část lidí, 43 %, ale očekává, že se jejich situace nijak nezmění. Možná se nabízí i otázka, co vlastně od života očekáváme, byť je to samozřejmě naprosto individuální.

Prof. MUDr. Cyril HÖSCHL, DrSc., FRCPsych, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
To je otázka na dlouhé lokte, protože buď ji můžeme odpovědět velmi krátce, že od života očekáváme to, že se nám bude dařit přinejmenším jako dosud, že nás nepostihnou žádné osobní katastrofy, jako autohavárie, neštěstí a podobně, že neonemocníme nějakou vážnou handicapující nebo smrtelnou chorobou a že budeme moct dělat to, co nás baví, nebo co nás živí, nebo obojí, a to je tak asi všechno. Ale z hlediska filosofického by to vydalo na celou knížku o smyslu života a o smyslu existence a ostatně o tom celé knihy byly napsány a asi zde není prostor na to to všechno zmínit. Ale je to také otázka toho, zda lze nějaké hodnoty spirituální a duchovní tedy a náboženské nahradit hodnotami materiálními, konzumními, samozřejmě, že stručná odpověď je, že nikoli, ale to se snadno řekne, hůře udělá a celá ta společnost je orientována na to, aby uspokojovala své potřeb především materiální, v druhé řadě teprv kulturní, ostatně i ta komunistická ideologie hovořila o základně a nadstavbě a ta kultura byla nadstavbou, tu spirituální úroveň, tu si radši škrtla obecně, ale i v nové epoše je do určité míry škrtaná. Je to na každém, jak si to přebere. V tom je sice určitý pokrok, ale takové jako celkové nějaké ideové směřování asi obecně v té společnosti chybí a to se potom projevuje různými negativními jevy a špatnými náladami, ačkoli se lidem daří objektivně dobře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste vlastně posledně, pane profesore, vysvětloval v "Jak to vidí", proč je rozpor mezi tím, jak se máme objektivně, jak jsou i různá ... ukazatelé a podobně, data, statistiky, ale jak se subjektivně cítíme?

Prof. MUDr. Cyril HÖSCHL, DrSc., FRCPsych, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, to je velmi zajímavé, protože objektivně se, a to je vždycky šťouchnutí do vosího hnízda tohle to říct, se máme asi vůbec nejlíp, jak jsme se kdy měli v dějinách. Já nevím, průměrná mzda nebo i medián je nejvyšší, jaký kdy byl, dožíváme se vlastně nejdelší, nejdelších životů v dějinách, máme nízkou, zaplaťpánbůh novorozeneckou a dětskou úmrtnost, máme sice velké rozdíly mezi chudými a bohatými, ale i ti chudí se mají lépe, než se měli chudí před sto lety a takhle bychom mohli jít dál. Neumírá v každé rodině polovina dětí v předškolním věku, což jsou obrovské katastrofy, které si dnes maminky a tatínkové těžko umějí představit, čili, ať vememe, co vememe, máme se nejlíp, jak jsme se kdy měli v dějinách. Také už zaplaťpánbůh půl století nebyla tady v okolí žádná válka. Na druhou stranu ten subjektivní pocit tomu neodpovídá, protože když se podíváte na žebříčky spokojenosti, ať už jsou posuzovány, ať už je ta spokojenost posuzována jakkoli, no, tak si stojíme poměrně špatně, někde mezi třicátým, čtyřicátým, v některých i hůře místem, oproti třeba takovým Dánům, kteří jsou na špici a tam si klademe otázku, proč, nebo čím to je? A já se domnívám, že docela stojí za to po těch příčinách pátrat, protože je to, je to škoda a souvisí to s tou vaší úvodní otázkou. Asi chybí nějaká kotva psychologická nebo duchovní, která ten pocit smyslu existence utváří nebo zajišťuje a která nás k něčemu připoutává a poskytuje nám jistotu a ta možná chybí a ten negativní pocit je navíc ještě živen takovými těmi nespravedlnostmi kolem sebe, které vidíme, naprostým selháváním justice, kdy "Quod licet Iovi, non licet bovi", co je jednomu povoleno, za to druhý je trestán a obráceně a to někdy nabývá tak nehorázných rozměrů, že se s tím běžný občan prostě nemůže smířit, a protože s tím nemůže nic dělat, tak v něm narůstá pocit frustrace. Ten smysl pro spravedlnost, ten je kupodivu vrozený. To je velmi zajímavé, že existují i pokusy na opicích a na, na primátech, které to dokládají, dokonce i na makakách, kde jeden ten pokus, na který si vzpomínám, vypadal prostě tak, že ošetřovatel měl v klecích dvě opice, které na sebe vzájemně viděly a obě naučil zapanáčkovat, udělat určitý neobvyklý úkon a za ten dostaly za odměnu soustíčko, já nevím, hroznové víno. Ono to hroznové víno tam je v té hierarchii těch lahůdek dost vysoko, to je opravdu o tom, jako dostat člověk kostku čokolády, naproti tomu syrovou bramboru zas tak jako moc nemusejí. No a když se ty opice naučily poslušně vykonat ten úkon, dostat to hroznové víno a vždycky ta jedna viděla, že ta druhá ho taky dostala, tak jednoho dne on té první dal to hroznové víno a ta druhá taky zapanáčkovala a on jí dal kus syrové brambory. A ta opice, nejenom, že si tu bramboru nevzala, že se urazila, ale vztekle ji po tom ošetřovateli mrštila, protože tohle se přece nedělá, když támhle kolegyně dostala hroznové víno. Čili ten pocit spravedlnosti a ten pocit frustrace z toho, když ta spravedlnost selhává, ten máme hluboko, hluboko v genech, jež k nám přicházejí z hloubi vývoje přírody a nelze se ho zbavit a ten může být do určité míry zdrojem frustrace ve společnosti, která tohlec to ignoruje a kde se ty nůžky mezi tím, co hlásá zdravý rozum a mezi tím, co se formálně pěstuje, se stále rozevírají a to vytváří určitě takový vnitřní diskomfort, který sytí tu a takovejch, takovejch příkladů bychom mohli říct celou řadu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co by, nebo kdo by mohl být tou kotvou, pane profesore?

Prof. MUDr. Cyril HÖSCHL, DrSc., FRCPsych, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No to, kdyby na to byla jednoduchá odpověď, kterou tady takhle jako někdo vysype v Hostu do domu z rukávu, tak už by to jistě někdo učinil. Já si myslím, že to je velmi složité, protože to je výsledek celého společenského hemžení a vlastně pnutí a někde na výstupu je kompromis všech těch sil, které nás ve společnosti provázejí. Ten materiální základ je tam důležitý, protože je zcela prokázáno, že schopnost organizovat společnost bez otevřených fyzických konfliktů, míra spokojenosti do určité míry, do určité míry, to zdůrazňuju, s tím ekonomickým stavem souvisí. Fareed Zakaria dokládá, že už od dob, já nevím, francouzské revoluce platí, že demokracie je možná jenom v zemích s určitým hrubým domácím produktem a nad něj je stabilní, kolem něj je labilní a pod něj není vůbec možná. Tam jsou možné jenom diktatury, což je něco, na co se zapomíná ve chvílích, kdy sledujeme vývoje zemí, státností a společenství v Africe a na Středním východě. Takže to určitě důležité je a tady klobouk dolů před těmi, kdož o tu ekonomiku a o národní prosperitu pečují. Ale nestačí to. Ve chvíli, kdy je tahle ta podmínka splněna, tak se ukáže, že je sice nutná, ale není dostačující. No a to, co chybí, na to každý z hostů, jež tu máte, by měl možná jiný názor, jiný názor by měl hluboce věřící, jiný názor by měl, já nevím, ateista filosoficky orientován a jiný názor by měl přírodovědec darwinisticky orientován. Takže já bych to skoro odložil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Populární německý komik Dieter Moor se nedávno pozastavil nad tím, že jsme se všichni jako kdyby přestali těšit z toho, co máme, že si už vlastně vůbec ani neuvědomujeme vymoženosti doby, ve které žijeme, že nás to vlastně už ani nepřekvapuje a teď nemluvím jenom o čím dál sofistikovanějších aplikacích na mobilních chytrých telefonech. Jaký máte z toho dojem? Víte už ...

Prof. MUDr. Cyril HÖSCHL, DrSc., FRCPsych, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, to je mimochodem hluboká pravda, která se dá vyjádřit i jinak, že náš pocit štěstí je mimo jiné z velké části složen ze schopnosti umět se radovat z maličkostí, taková ta radost z všedního dne, prostě z toho, že ráno vstanu, zjistím, že nejsem mrtvej, že vyšlo slunce, že je venku krásně stříbrno, že začalo mrznout a najít si na každom, na každém tom dnu, ale dokonce i na každé drobné nepříjemnosti, velké si musíme škrtnout, protože ty zdrojem radosti být nemohou, ale i na každé té drobné nepříjemnosti si najít něco pozitivního, říct si, co tě nezabije, to tě posílí - Nietzsche a vidět na každém detailu, z něhož se raduji, to sluníčko do, do budoucna a tu naději ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč se vytrácí?

Prof. MUDr. Cyril HÖSCHL, DrSc., FRCPsych, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No a to je možná bohužel do určité míry tím, že když se dlouho nic hrozného neděje, já bych to nerad přivolával, tak vznikne jakási inflace toho dobrého pocitu, přestaneme si ho vážit. On to hezky zpíval Kryl v té písničce "Děkuji", že jo, pro sladkost usnutí děkuji, za únavu a podobně, protože ty kontrasty, já nevím, asi nejpozitivnější přínos nějaké nemoci je to, že si pak vážíme zdraví, přínos neštěstí a ztrát je to, že si vážíme toho, když můžeme být se svými blízkými a můžeme se s nimi radovat a takhle bychom mohli jít dál a ve chvíli, kdy ty kontrasty mizí, protože se všichni mají tak nějak průměrně dobře a vlastně jim zas tak moc nechybí, tak dostanou roupy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jak se vyburcovat z této letargie, aniž bychom samozřejmě přivolávali něco ošklivého? Každá rada drahá.

Prof. MUDr. Cyril HÖSCHL, DrSc., FRCPsych, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, já si pod vlivem vašich dotazů připadám jako takový Buddha, který je žádán o to, aby poskytl radu, což není dost dobře možné. Já si myslím, že do značné míry je to i na individuální úrovni různé, takže každý má jinou možnost, jak o sebe po této stránce pečovat. Kdo rád sportuje, tak prostě sportuje, kdo rád hraje karty, tak hraje karty a vždycky se najde něco, co nás jaksi z té stagnace vyvede a na co se můžeme těšit. To je to důležité a tím se vracím k začátku toho vašeho dotazu nebo toho, té poznámky toho komika, že nejenom radovat se z maličkostí, ale najít si něco, na co se můžu těšit. Vždycky tam musí být někde nějaké světýlko na konci tunelu. Když se na nic netěším, tak vlastně se ten život začne odvíjet odnikud nikam a to si umím představit, že je existenciální frustrace, která může vyústit v existenciální depresi nebo beznaděj nebo bezvýchodnost a tomu je třeba předcházet, jednak stykem s lidma, jednak hledáním těch světélek na konci tunelu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Posluchač Jaroslav mi zaslal novoroční projev slovenského prezidenta Andreje Kisky, ve kterém vyzval spoluobčany, aby dali najevo, že za slušností není strach a slušnost není slabost. Odmítl také projevy nenávisti, vulgarity ve veřejném životě, také na sociálních sítích, na internetu. Posílat lidi do plynu, byť jen na internetu, je podle Andreje Kisky zcela nepřípustné, vyvolávat, cituji dál, nenávist a zlobu vůči celým skupinám lidí, národům, národnostem, náboženství, nebo o nich tvrdit, že jsou méněcenné, je ..., má být pro každého slušného člověka zcela nepřípustné a nelze to tolerovat. Hlava slovenského státu vlastně jenom reagovala na průzkum chování mladých lidí na internetu. Velká většina přiznala, že s setkává s projevy nenávisti, s urážkami, považuje to za společenský problém, nicméně více než 70 % dotázaných přiznalo, že to akceptuje, že s tím prostě nic nenadělá, že by to prý stejně nemělo smysl. Je to správný postoj, pane profesore?

Prof. MUDr. Cyril HÖSCHL, DrSc., FRCPsych, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, ona to je velmi těžká otázka, protože ta mezilidská agrese nebo otevřená agrese se pod vlivem určité kultivace společnosti, pod vlivem té módní korektnosti a eufemismu v mediálním prostoru přesunula do toho internetového, do toho kyberprostoru a tam se naopak pod rouškou anonymity kolikrát valí to nejhorší bahno, které v každém někde je, v některém velmi hluboko zakopáno, v některém hned pod povrchem a to je jev, kterému jsme prostě vystaveni, aniž bychom s ním mohli rázně něco dělat, protože rázně s ním něco dělat, znamená začít předělávat lidi, ty ideologie, které se snažily vyrobit nového člověka, tak s těmi máme nedávnou velmi negativní zkušenost, nebo zavést cenzuru, s tím také máme negativní zkušenost, čili je opravdu velmi obtížné, jak s tím fenoménem naložit a ten prostor těch informačních technologií a těch informačních sítí nebo sociálních sítí je novým fenoménem, do kterého se ta vulgarita a agresivita z toho veřejného prostoru přesouvá, nebo tam byla vytlačena a ventiluje se dál. Ono se lidem uleví, když si můžou zanadávat a když mohou svým nízkým pudům dát průchod. Otázka je, jak moc to přispívá k takovému do určité míry mravnímu rozkladu společnosti. Ono to souvisí s těmi otázkami, o kterých jsme tady mluvili předtím, protože se vytratil úběžník našeho směřování a naší existence a místo toho se vyvalila žumpa různých internetových diskusí, kde si kdekdo ulevuje bez jakékoli korekce, ale opravdu ten návod, co by se s tím dalo dělat, ten v nejbližší době nevidím, protože každé opatření, které vás napadne, hrozí velkým, opravdu velkým nebezpečím, že to začne dobrou myšlenkou a skončí to zase nějakou totalitou. Teď jde o to, jestli ta společnost celá jako taková jako systém má samočistící mechanismy, že i když je jí stále dopřáváno svobody, takže negativní jevy s tím spojené se nějak zkorigují. To je vidět nakonec na dějinách Spojených států, které si prošly tou prohibicí, tou obrovskou kriminální vlnou, Chicago 1920, korupcemi, zločinem, na kterých pak vyrostly ty charity, nemocnice a univerzity a těch sto let zpátky už je dost dlouhá doba k tomu, abychom mohli s určitou nadějí spatřit možnost určité korekce i v otevřené společnosti a ve společnosti, která je demokratická, i když ta rovnováha je vždycky křehká, protože to k té pevné ruce a k pořádku vždycky velice svádí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co dělat, nebo jak vy byste reagoval, pokud byste našel nějakou smyšlenou informaci, nějakou vyloženě divokou kachnu, což se vlastně vám nedávno i přihodilo?

Prof. MUDr. Cyril HÖSCHL, DrSc., FRCPsych, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, to bych taky potřeboval sám poradit, protože teď najednou jsem v monitoringu grantové agentury, který se mi ještě dostal, i když jsme tam skončili 31. prosince, tak jsem se dočetl internetovou takovou zprávu o tom, že Národní ústav duševního zdraví uspořádal studii zahrnující asi pět tisíc subjektů, ve které doložil, že uživatelé operačního systému Linux žijí o poznání déle než, než uživatelé Windows a dokonce jsem tam byl citován, jako ředitel Ústavu národního zdraví říká, že ... a já už si to nepamatuju, ale v podstatě v tom smyslu, že kdo užívá Linux, takže žije déle a že užívat Windows je vyloženě toxické a tak podobně. To je veliká legrace. Samozřejmě je to divoká kachna, nic z toho není pravda, ani za mák, vůbec, to se prostě nikdo ničemu takovému nevěnoval, navíc to vyšlo na Silvestra, jenomže ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná silvestrovská kachna.

Prof. MUDr. Cyril HÖSCHL, DrSc., FRCPsych, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, právě, jenomže dřív bylo možné poznat, že to je divoká kachna buď podle toho, že to bylo absolutně nehorázný, takže bylo na první pohled vidět, že to je smyšleno, to byly takové ty divoké kachny Martina Komárka na konci novinách vždycky v 90. letech, anebo to bylo možné poznat podle toho, že to vyšlo 1. dubna, většina na ..., většinou na apríla se cosi takového běžně tolerovalo. Jenomže teď už to není jenom 1. dubna, už to je i jindy, už to není tak na první pohled nehorázné, protože to svým způsobem může být i pravda a pak tedy chudák čtenář, ten je naprosto, protože když si uvědomíte, že lidi při běžném čtení a pohybu tím internetovým prostorem vůbec nerozlišují váhu těch informací a všechny se jim zdají zhruba stejně pravdivé a je tam vedle sebe solidní zpráva a konspirační teorie a divoká kachna a spousta lidí je natolik naivních, že tomu všemu bezmezně věří, tak pak tam tedy můžete navěšet lidem na nos kdejaké bulíky a už to nenapravíte. To je na tom jako to nejhorší, že můžete tisíckrát říkat, heleďte to si někdo vymyslel a on si řekne, no a ono není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu a z psychologie víme, že opravit nějakou informaci znamená asi desetkrát větší úsilí, než s jakým byla vytvořena.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pak to dementi se objeví někde před tiráží ..., právě.

Prof. MUDr. Cyril HÖSCHL, DrSc., FRCPsych, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Někde úplně a toho už si někdo nevšimne, protože zdaleka není tak atraktivní, no.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O lidech hodně naučili legendární britskou etoložku Jane Goodallovou šimpanzi, které začala pozorovat před více než 50 lety v jejich přirozeném prostředí a vy jste měl před Vánoci, pane profesore, pokud se nepletu, možnost setkat se právě s touto světoznámou primatoložkou, ochránkyní zvířat, která vlastně revolučně změnila ten pohled na chování primátů.

Prof. MUDr. Cyril HÖSCHL, DrSc., FRCPsych, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Já jsem za to setkání vděčný a vděčím zejména tedy přírodovědecké fakultě a zoologické fakultě, která tu její návštěvu tady zorganizovala, a to jak přednášku na přírodovědecké fakultě, tak potom jsme měli společný oběd a navíc, pokud vím, tak se mohou naši posluchači těšit na to, že s ní uvidí Plovárnu s Markem Ebenem, která snad byla natočena a já jsem tuhle tu osobnost sledoval vlastně od svých jinošských let, protože začala působit právě zhruba v těch 60. letech, kdy se přesunula do Tanzanie, do rezervace Gombe, kde se věnovala zejména šimpanzům. Zajímavá je její životní dráha. Ta je dnes mimochodem 83letá paní, která vystudovala na Cambridge, světe div se, na sekretářku. To nebyla přírodovědecká fakulta, protože na to rodiče neměli peníze, tak to bylo takové to nižší vysokoškolské vzdělání, ale osud a přátelé ji tedy zaváli do té Afriky a zároveň tedy láska ke zvířatům, kterou projevovala nadprůměrně už od dětství, tak tam strávila dohromady asi 45 let a když to shrneme, tak Jane Goodallové, která je dodnes aktivní a cestuje po světě a šíří takovou osvětu ochrany nejenom šimpanzů, ale přírody vůbec, tak jí vděčíme za čtyři takové základní primatologické poznatky, které se dnes už považují poměrně za samozřejmé, ale ještě například v době, kdy jsem studoval, tak rozhodně samozřejmé nebyly. Za prvé, že zvířata, v tomto případě šimpanzi, používají nástroje. Nás ještě učili, že se člověk liší od ostatních zvířat tím, že není, že je jediným, kdo používá nástroje, tak šimpanzi používají nástroje, za druhé, že mají emoce, za třetí, že to nejsou jenom býložravci, ale že jsou to i masožravci. My jsme ještě měli v dětských knížkách, že šimpanzi se živí kořínky a za čtvrté, že se mezi sebou vraždí tak jako lidi, včetně genocidy, nejenom pro potravu, že jo, nám taky filosofové vždycky říkali, že se člověk liší od zvířete tím, že je schopen zabíjet jen tak pro zabíjení, kdežto zvířata, že se, že je tam jenom ta predátorská agrese, že se zabíjejí jenom pro potravu. Není to pravda. Zabíjejí se jako lidi jenom pro zabíjení a z mnoha jiných důvodů a rozhodně ne pro potravu. A to jsou čtyři poměrně zásadní poznatky přírodovědné, které ale změnily vůbec jako filosofii, které změnily i ten humanitní pohled na svět a na přírodu a je to ukázka toho, jak jeden úzký obor, jako je primatologie, věnování se prostě šimpanzům, může ovlivnit myšlenkově všechny ostatní domény našeho kritického myšlení a zkoumání. Takže v tom vidím její veliký přínos, nemluvě o těch charitativních akcích vzdělávacích, záchrany těch zvířat, které sváží na nějaký ostrov a tam se o ně starají a pouští je zpátky do chráněných podmínek volné přírody, o čemž taky tady v Praze přednášela a podobně. Takže to bylo zajímavé setkání s osobou, kterou jsem znal jenom z literatury, z populárních knížek, vzpomeňme na její, tuším, prvotinu populární "Ve stínu člověka" o šimpanzích a pak jsem se ještě setkal s tou problematikou v souvislosti se snahou naučit šimpanze mluvit a komunikovat s nimi, což zase byla skupina na středowashingtonské univerzitě ve státě Washington, kam ovšem, kde měla také Jane Goodallová kontakty, kde byla ta slavná opice Washoe, která nejenom, že se naučila komunikovat znakovou řečí s lidma a i ty opice mezi sebou, ale dokázala takhle projevovat i city a soucítit se svou ošetřovatelkou, když přišla o dítě, což jsou prostě zázračné věci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká profesor Cyril Höschl, ředitel Národního ústavu duševního zdraví. A já vám za to děkuji. Mějte se pěkně.

Prof. MUDr. Cyril HÖSCHL, DrSc., FRCPsych, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Taky, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou. Zítra budu hovořit s vojenským historikem Eduardem Stehlíkem. Dobrý den přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.