Přepis: Jak to vidí Bohumír Krampera – 6. července

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Naladili jste si pořad Jak to vidí, ve kterém o prázdninách tradičně cestujeme od pondělí do pátku po celém světě a cestujeme i o svátcích. Dnešním hostem je Bohumír Krampera, vášnivý milovník Rumunska. Tato láska ho dovedla i k pracovním vztahům s Ruskem, se kterým obchoduje. Na hory do Rumunska chodí pravidel každý rok, a to už více jak 40 let. Některá pohoří s ním projdeme a dostaneme se dokonce i do delty Dunaje, možná i na Draculův hrad. Dobrý poslech přeje Daniela Brůhová. Bohumír Krampera je můj dnešní host, dobrý den přeji.

Bohumír KRAMPERA, vášnivý milovník Rumunska
--------------------
Dobrý den.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Ta vaše láska k Rumunsku, jak to vzniklo?

Čtěte také

Bohumír KRAMPERA, vášnivý milovník Rumunska
--------------------
Prvně jsem tam jel v roce 1973 s klukama, s kamarádama jako studenti jsme tam byli ještě zamlada, jeli jsme do Rumunska, do Bulharska. Tehdá byla ta situace po tom roce 68, kdy k nám Rumuni byli hodně přátelští a nás nadchla ta jejich srdečnost k nám, že jo, k Bulharsku to bylo jiný, tak jsme se vrátili do Rumunska a udělal jsem si tam první přátele náhodně, jsem potkal jednoho známýho u moře. Tehdá byl on o 20 let starší než my, ale byl to člověk zajímavej, mluvil česky, zajímavě česky a měl maminku z Krbeň u Olomouce a tatínka ze Sicílie, takže to byl zajímavý člověk.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To byl zvláštní Rumun.

Bohumír KRAMPERA, vášnivý milovník Rumunska
--------------------
Zvláštní Rumun, ano, a už při tom prvním seznámení našim, když jsme se loučili, tak mezi námi něco přeskočilo, zajiskřilo a stali jsme se přátelé pak na celý život. Niki se jmenoval. A jak se mnou furt mluvil česko-rumunsky, mi vysvětloval, co to je, tak se stalo to, že jsem začal mluvit rumunsky a rumunsky se domluvím, že jo, nemluvím perfektně, ale domluvím všechno, korespondenci dělám i v rumunštině taky.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Já vím, že máte korespondenci bohatou, pane Krampero, vy si dokonce dopisujete s královskou rodinou rumunskou, jestli se nepletu?

Bohumír KRAMPERA, vášnivý milovník Rumunska
--------------------
Seznámil jsem se s princeznou rumunskou a s jejím manželem, kdy tady byli na návštěvě a byli jsme u kulatýho stolu v Lichtenštejnském paláci, že jo, taky jako zajímavost jsem uvedl, že můj strýc mí maminky, která je ze Sudet a napůl je německá rodina, tak dělal od roku 1930 do roku 1940 řidiče rumunskému králi Karlovi II. On se tam dostal náhodou, tam byl jako zaměstnanec Škodovky a ta měla nějakou filiálku v Sinaii, v horách tam, to je letovisko Sinaia a tam je královskej zámek Peleš.

Je to velice pozoruhodný, protože, jako, když to vyprávím i těm Rumunům nebo i tý královský rodině, tak je jako znám jako, protože i ta moje teta, jí říkali rumunská a ona chodila vlastně s tímhle tím králem do školy, takže to bylo zajímavý velice a taky mi to velice pomohlo, že tam je ten zámek Peleš, to královský sídlo v těch zahradách tam a já jsem za komunistů, to bylo za Ceaușesca zavřený, to měli pro sebe a potom, když to po revoluci se zpřístupnilo, tak návštěva je povolena do toho zámku, je to do pěti otevřený a ve čtyři už se to uzavírá.

A my jsme nikdy nestihli do těch čtyř bejt, když jsme se tam chtěli projet. A jednou jsem tam byl já, když jsem byl malej, se ženou a dostali jsme se tam asi v osm večer a u tý brány, tam to bylo zavřený a tam to hlídala ta stráž, rumunsky jsem začal mluvit, on byl překvapen, nějak jsme se dali do řeči a začal jsem o tom strejdovi a takhle o tom a ten šel, ten voják, ten v tý uniformě zkrátka, co hlídal ten areál, tak šel a říkal - chcete se podívat? A šel a uvedl nás tím parkem do toho zámku, všechno nasvítil a vlastně jsme si udělali prohlídku mimo provozní dobu tedy jako cizinci.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak vidíte, jaký strýc zařídil takovou prohlídku zámku. Kde zámek Peleš je, kdybychom se podívali na Rumunsko?

Bohumír KRAMPERA, vášnivý milovník Rumunska
--------------------
Zámek Peleš je blízko Brašova, známé město v horách, který je obklopeno vlastně třema horstva, je to takzvaná soutěska Valeas a Predeal, údolí Predealu, to je řeka Predeal a to pohoří a tam jsou letoviska Azuga, Bušteni, Predeal, Sinaia, tak v tý Sinaii je letovisko, který bylo vždycky za první republiky před druhou světovou válkou tam jezdili všechny možný význačný do lázní jako evropští vládci a činitelé a kulturní představitelé. Tam si ten král nechal postavit sídlo, a to je zajímavý, pozoruhodný je tím, že to stavěl český architekt Karel Líman, to je jedna z velikých pozoruhodností.

Karel Líman to postavil velice zdařile, což se tomu králi líbilo, protože oni to chtěli v takovým stylu, ono je to roubený, on to byl Bavorák, oni jsou to Němci ten rod královskej, on jim to postavil vlastně v tom stylu, který jim úžasně vyhovoval, a tak se to líbilo, jeho díla a spřátelil se i s tou rodinou, hlavně královně se to líbilo, tak se pak ještě dělali vedle ty Perišori, je ještě takovej zámeček jako pro královnu původně takovej vedle, tím si ho oblíbili a stal se dvorním architektem rumunskýho krále. A po Rumunsku má plno zajímavých a význačných staveb.

Jsem tam poznal jednoho pána, a to byl profesor z gymnázia ze Sibiu a v Sibiu je, to je zase taky sedmihradské město, to Sibiu se zase dřív bylo Hermanstadt, tam to byl Kronstadt Brašov, že jo, tak to zakládali sedmihradští Sasové, ti osadníci tyhle ty města. Tam je i Brukenthal, to byl ten rod, ten Brukenthal, kterej tam zakládal vlastně tu kulturu a celý tvořil ten Brašov, tak je tam mnoho věcí Brukenthalu a samozřejmě je tam i Brukenthalovo gymnázium, kde se i ale za toho komunismu se ale učila němčina hlavně, plno lidí tam mluvilo hlavně německy, to jsou německý jména, a tenhle ten náš další kamarád byl profesorem na tom gymnáziu a ten byl zase milovník hor.

A ten nás přilákal do těch hor a měl partu kamarádů a chodili pravidelně po horách, měli obrovský /nesrozumitelné/, takoví byli zdatní horalé, a ti nás začli brát do těch hor a tím nám přivodili úplně tu lásku k těm horám, kde jsme viděli tu divokost těch hor a tu rozmanitost, s kterou bysme sami možná ani neposlali, a tam se právě stal ten moment, že to Rumunsko pro mě jako cestovatelská země je každá krásná, necestujeme jenom do Rumunska, cestujeme i do jinejch zemí, ale v tom Rumunsku něco pro mě najednou skočilo jako přidaná hodnota, a to je Rumunsko jako země přírody, krásy, zajímavostí, ale těch lidí, a to je ta přidaná hodnota, kterou já mám, protože já, když tam jezdím, tak tam jedu vždycky za nějakejma lidma a je to země příběhů.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
A jeden z příběhů budeme vyprávět. Dnes s Bohumírem Kramperou, milovníkem Rumunska. Už nám prozradil, proč miluje rumunské hory a já bych byla ráda, kdybyste nás vzal například z Brašova, vím, že se tam dokonce lanovkou se dá vyjet na první horu a potom, kam pokračovat dál? Jak ty hory vypadají?

Bohumír KRAMPERA, vášnivý milovník Rumunska
--------------------
Z Brašova, tam je několik pohoří a to hlavní pohoří, tam je nástup na pohoří Bucegi se to jmenuje. To je pohoří, který je tak kolem 2,5 tisíce metrů, jsou tam lanovky, je tam Bousten, se to jmenuje taky městečko lázeňský, dneska je tam spousty lyžařskejch vleků, různejch kabinek a všechno možný a to jsou hory, který jsou velice krásný, nádherný, kolmý stěny, vápencový stěny, hory jsou překrásný, akorát mají jedno, jako kdybych doporučoval trasu, když je léto, sezóna, tak jsou jedny z nejnavštěvovanějších hor rumunských. Hory krásný, já jsem tam byl na jaře, teď jsem tam byl na podzim, ale v to léto bych je jako nedoporučoval.

V Rumunsku mně se líbí ta divokost těch hor, která se nachází málokdo v tý Evropě. Když bych doporučoval hory tak na túru a nasátí toho Rumunska, jsou divočejší a krásný hory, ty opuštěnější a mě chytly tou divokostí, protože tam se nastupuje do hor a jde se vesnicema, který jsou divoký, čím dál jako do hor jsou divočejší, že jo, víc se tam hospodaří a všude se tam suší sena, jsou tam ti pastevci, pasou se tam krávy, buvoly se tam válej v bahně a teď se stoupá až se přijde taky k vesnici, který jsou bez elektriky a ty lidi tam žijou bez tý elektriky leta.

Mluvíte s babičkou a ty vůbec nevědí, jestli se změnil režim, nezměnil, co to bylo, ti tam zkrátka žijou, ty tam umřou. Sami si tam perou v potoce, že jo, sami si pečou chleba, to mám, ještě před pár lety jsem fotil, když tam maj ty pece kamenný, vždycky se vesnice dohodne, udělaj to těsto a pak si pečou a tím to jde až se vstoupí do těch hor a pak se jde na nějaký ty túry.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
A ty divočejší hory, to jsou které například?

Bohumír KRAMPERA, vášnivý milovník Rumunska
--------------------
Velice divoký a zajímavý hory jsou pohoří Caliman, to je spíš na sever. To je směrem k ukrajinskejm hranicím, to je ten Maramures, oblast, Maramures, a tam jsou pohoří Rodna, Maramures, tohle to pohoří Caliman, ty hory jsou divočejší, nejsou tolik navštěvovaný, tolik frekventovaný. Ty jsou velice zajímavý. Pak jsou tam velice krásný hory ty Apusenský, ty jsou navštěvovaný, ale ty jsou zase, se skládaj z několika pohoří, já nevím, Bihor, Vladeasa, Mutelemare, Trascau a takový.

Tak třeba pohoří Trascau, jsou to velice krásný divoký, kde jsou pozoruhodný tím, co se taky málokdo v Evropě vidí, kde jsou ty domečky, ty roubenky takový z těch kmenů a střechy maj třeba, třikrát těch, je to třeba, řeknu, 2 metry vysoká budova, že jo, nízký je to poměrně taková chaloupka, ale střecha je až třikrát vyšší, jdou do obrovský špičky a všechny střechy jsou udělaný z tý trávy místní, která tam uschne a oni z toho maj to v těch vrstvách a všechny ty vesnice jsou chráněný UNESCO, protože je to zajímavost obrovská.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč mají tak vysoké střechy?

Bohumír KRAMPERA, vášnivý milovník Rumunska
--------------------
Střechy, to maj kvůli tomu sněhu, protože tam je hodně sněhu a ty lidi tam žijou a je to tradice, která v jiných těch rumunských horách se tohle to nevyskytuje, to je jenom v tom Trascau. Všechny jsou na úžasnejch strmejch kopcích, vždycky do roviny je to vypodložený kamenama, který vypadaj, že se každou chvíli zřítěj, je to na sobě, a přitom jsou tam léta a ty lidi tam v tom žijou a jsou tam i opuštěné vesnice a je tam nádherný, nádherný to tam je. Tam je třeba vesnice, Khei se jmenuje a do ní ústěj 4 soutěsky, tam jsou úžasný soutěsky nádherný.

Ta jedna soutěska se jmenuje Limetská a na konci druhý je krásnej klášter, divokej taky a tam je zajímavý, když se nastupuje z tý vesnice Kheia, ta je opuštěná, ale má to zvláštní atmosféru, tam je atmosféra pozoruhodná tím, že je to léta opuštěný, nikde nic, tam není cesta, ale je tam kostel, je tam hřbitov, je tam fara, to všechno to tam je a je to opuštěný a působí to hrozně kouzelně a tam je pozoruhodný, že my jsme tam potkali, když jsme tam vstupovali, tak jsme tam potkali z Anglie kluka a holku, když jsme šli tam do soutěsky a oni šli ze soutěsky a říkali, že v tý vesnici, no, co, my jsme nocovali na takový skále na kopci, že to bylo až jakoby strašidelný, že mezi těma soutěskama jakoby slyšeli furt ty duchy, protože tam ta dravá řeka se valí z tý soutěsky, tak to je všechno opuštěný ten kostel a tam mám hezkej příběh.

Tam třeba do tý soutěsky, když se vstupuje a jsou tam ukazatele dřevěný takhle, jak je na horách, že jo, a teď je tam jeden doleva šipka, a tam bylo vypálený v tom dřevě vyrytý takhle anglicky a rumunsky - Jen pro trénované s výbavou, velmi nebezpečné. Tak my jsme přemýšleli, jak trénovaný máme být, jakou výbavu, že jo, prochází tu soutěsku, tak se koukáme a druhá vedla rovně, byly tam dvě, tahle vedla doleva a rovně vedla zase další cedule - Jen pro trénované s výbavou, nebezpečné. Takže to bylo úplně stejný, akorát tam nebylo to slovíčko velmi. A teď se rozhodujete, tak říkám - tak půjdeme jenom tou nebezpečnou.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
A byla nebezpečná?

Bohumír KRAMPERA, vášnivý milovník Rumunska
--------------------
No, byla, protože, tam jsem mohl přijít, dvakrát jsem mohl přijít o život v životě tedy a tam jsem mohl, protože tam jsem spadnul do tý vody, a to bylo poslední tejden v září, na přelomu září - říjen, ta voda měla 3-4 stupně, že jo, v těch horách a já jsem tam spadl do takový tůně hluboký, měl jsem 20 kilo na zádech krosnu, všechnu tu výbavu na sobě a spadnul jsem tam do vody a přestal jsem dejchat, jako jsem se dusil, že jo, se mi stáhly ty cévy a tam to byla nejhorší situace, tam jsem ztratil i na chvilku jakoby vědomí.

A nikdo mi nemohl pomoct, protože tam se muselo jít jako po skalách po laně kousíček anebo se procházelo tou vodou podle toho, kolik je vody, jak prší, tam jsou třeba ve dvou vrstvách ty lana a ty kluci byli na lanech, ty dva byli ještě kamarád se synem a já se synem a můj syn byl na druhý straně, ten už to prošel, ale já tam spadl do tý vody, zahučel a teď jsem se topil a teď jsem si v duchu najednou skutečně jsem si uvědomil, že vlastně už umírám nebo umírám, že už se z toho nedostanu a vůbec neplácal jsem se, žádnej zmatek jsem neměl, žádnej strach, vůbec nic, to je zajímavý.

Byla ta voda ledová, mně bylo teplo, protože to člověk nevnímá, to ten adrenalin, čili vůbec jsem nevnímal vodu, ale teď jsem si říkal, a fakt mi v duchu proběhla tahle myšlenka, teď jsem tedy umřel v rumunských horách, to je určitě lepší než někde těžce nemocnej v nemocnici. A to bylo fakt jako, co mi fakt proběhlo a najednou jsem zase viděl už, už jsem to rozdýchal, zase jsem začal dejchat a vydejchal jsem se vlastně z toho a tak jsem právě říkal, jsem plaval a říkám - kluci, pomožte mi, nemůžu dýchat, takovým hrozným hlasem. Kluk náš mi běžel na pomoc, všechno, a pak jsem se tam postavil na nějakej balvan, kterej tam byl vyvýšenej, tak mě vytáhli ven, tak tam to bylo velice, tam jsem fakt ..., to bylo nebezpečné.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže pozor v horách v Rumunsku číhá i velké nebezpečí. Já vím, že jsou tam salaše a také psi, kteří jsou poměrně divocí. Měli jste s nimi nějakou zkušenost?

Bohumír KRAMPERA, vášnivý milovník Rumunska
--------------------
Měli. V Rumunsku je 71 pohoří, krásná mapa /nesrozumitelné/. V těch horách ti psi jsou, nejsou úplně stejně všude, ale v těhle těch horách, já zrovna tyhle ty Apusenský, takový ty, který jsou nižší, kde je hodně těch pastevců, nejsou tolik skal, tak tam je těch psů hodně toulavejch a ty jsou skutečně proslulý tím, že jsou nebezpečný, protože v Rumunsku je hodně medvědů a vlků, to je známý. My třeba na podzim, když jdeme a jdete horama, tak večer kolikrát i slyšíme vytí vlků, což je nádhera, sluníčko zapadá, všechno červený a teď ti vlci do toho, tak to je hezký, ale nevidíte ho, protože je plachej.

Medvěda jsme dvakrát viděli, není tak plachej, ale ti psi, ty jsou útočný a oni vytvořej takovou smečku zdivočelých psů, mají i svýho jako vůdce, je vidět, vytvořej kruh a rafaj, protože nemaj ten pud jako vlk, protože k člověku pes má blíž a už se nebojí tolik, ale je útočnej, tak to tam je. Vždycky jsme je naštěstí zahnali, nic se nám nestalo, ale koupili jsme si potom, to právě nám ukázali ty Rumuni, takovej přístroj, ultrazvuk, nějaká taková krabička, a to zmáčkne a na 4 metry ono ho to bodá do uší, my to neslyšíme a zatím to funguje a vždycky jsme se zachránili, to radím každýmu, protože divoký psi jsou nebezpečný.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
S Bohumírem Kramperou se touláme rumunskými horami. To dobrodružství, které se tam dá zažít v horách, je úžasné. Člověk nese celou výbavu na zádech, kolik tak ten váš batoh má?

Bohumír KRAMPERA, vášnivý milovník Rumunska
--------------------
V průměru těch 20 kilo, podle toho, jak který hory, my chodíme různě. Někdy se nedostaneme k žádný chatě, ani k žádný salaši, to znamená, máme stany s sebou vždycky, že jo, spacáky, stany musíme mít, vodu, jídlo, oblečení, když mrzne, tak mrzne večer, že jo, přes den je horko, tak to všechno musíme mít s sebou, tak v průměru kolem těch 20 kil.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Je potřeba mít do hor, do rumunských hor průvodce, anebo jsou tam dobře značené stezky?

Bohumír KRAMPERA, vášnivý milovník Rumunska
--------------------
Já si myslím, že jsou dobře značný. Zabloudili jsme tam jenom jednou. Jsou tam dobře značený a vždycky jsme si sami poradili. Někdy to dalo víc práce, někdy ..., ale má to tu atmosféru, není to tak ideální, někdy se ztratí, zase se najde, že jo, přijde počasí a hledá se, a je pravda, že jsem tam zabloudil, to jsem si myslel, že ani není možný. A jestli jsme sami dva vlakem, po Rumunsku i stopujeme a dostáváme se do hor, je to takový a tehdá jsme zůstali sami s tím kamarádem sami dva a to jsme poprvé zabloudili na pohoří Suranu.

To bylo jednou v životě, tak tři dny jsme nenašli žádnou značku ani civilizaci, a to bylo jako dramatický, protože jsme spadli dvě noci tam ve stanu někde na kopcích, kde jsme nenašli ani značku, nic a nejhorší bylo, že jsme neměli už ty dva dny vodu a bylo nám hrozně těžko s tou vodou, kterou jsme pak našli ten poslední den a pak jsme sešli pralesem hrozným ale, kde nikdo nikde nechodil, byli jsme roztrhaný celý, až jsme došli, až do večera jsme se dostali až k potoku a po potoku jsme se dostali k civilizaci a na stopa a dostali jsme se do města, takže zabloudit se tam taky dá, takže se nám to přihodilo taky.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže i dobré mapy někdy neposlouží?

Bohumír KRAMPERA, vášnivý milovník Rumunska
--------------------
Když my jsme začínali, tak ty mapy nebyly a dneska, když někdo jezdí do rumunských hor, tak doporučí, jsou prodejny krásný, kde se specializují a to Rumunsko už je dobře zmapovaný, už se to dá dobře koupit.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Já vím, že vy jezdíte nejenom na hory, ale i vy jste navštívil deltu Dunaje. Viděla jsem několik fotografií. Tam jsou velmi exotičtí ptáci.

Bohumír KRAMPERA, vášnivý milovník Rumunska
--------------------
Delta Dunaje je velice zajímavá taky, protože tam jsem byl několikrát, ale vždycky velkou lodí tou vejletní, nebyl čas, že jo, to vede na ty ramena. Delta je pozoruhodná tím, že tohoto rozsahu delta je druhá v Evropě největší jako delta tohoto typu a ono to má celkem asi 4100 kilometrů čtverečních, takže je to obrovský.

Jsou to tři hlavní ramena, kterej se jezděj, jedno jezdí to Sulinský, až na moře se tam dá vyjet, že jo, že tam jezděj ty oceánský lodě až do přístavu Galacitu, Cabraila, že jo, tam se může, to je to hlavní rameno, Kilijské, severní, tohle je Sulinský a Svatý Jiří, Sfântul Gheorghe je to jižní, takže já jsem tam i potom dostal i do těch kanálů, jsme si tam najali takovýho místního, kterej to znal a 140 kilometrů jsme tam najezdili po těch úzkejch kanálech a je to úžasně zajímavý a sám i ten mi řekl, když jedeš jenom tím hlavním, tak tu deltu neznáš, protože je to obrovsky rozlehlý všude, kam se dohlédne, že jo, voda, rákosí, lesy ty lužní a je to hrozně pěkný.

Ptactva je tam taky hodně, protože tam jsou na počet, z ornitologickýho hlediska ptáků, co je tam v Evropě, tak to má taky prvenství, protože tam jsou všechny možný vlastně ptáci, tak jsme tam byli taky v září, v říjnu, a to už se chystá ta zima, že jo, některý ptáci tam hnízděj pořád, jsou tam pořád, ale některý odlítaj, že jo, na jih Evropy, do Asie, do Afriky a některý se vracej. Když jsme tam byli, tak třeba pelikáni odlítaj, ale ještě v tom říjnu, on je jinak všude klid, jsem to nafotil, lítaj.

Všechny krom plameňáků, který už nám ukazovali třeba ostrov plameňáků, a tam ti plameňáci jiný, tak ty tam už nebyli, ale ty orli tam byli velký, všechny možný ty typy těch kormoránů, no všechny možný ptáci, je to hrozně zajímavý, delta je i hezky čistá, je vidět na dno, je to zajímavý, že všechny ty vody, co tam ztékají z celý Evropy vlastně až z Německa, že jo, celou, teče tolika zeměma teče Dunaj až tam a tam ta voda je tam, ta příroda se jenom profiltruje a tam ty rameny, ty jsou krásný, tam jsou ty lekníny, zajímavý rostliny a má to souvislý kouzlo. Dalo by se tam krásně zabloudit, tam by se asi dalo, kdo to nezná, já tam, tam značky nejsou, protože jsme tam byli vlastně s průvodcem vlastně rumunským místním.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy se setkáváme i s místními lidmi, máte rád zdejší kolorit a zdejší kulturu, jací jsou Rumuni?

Bohumír KRAMPERA, vášnivý milovník Rumunska
--------------------
To je právě to, co jsem říkal hned na začátku, že to byla přidaná hodnota a já tam mám příhod, s těma lidma jich mám taky hrozně moc, kdy nám vyšli vstříc, kdy nám to a já jsem tam se dostal do nesnází, že se nám třeba auto rozbilo nebo jsem si zabouchl klíčky a dva dny jsem musel čekat a nepotřeboval jsem nikdy ani korunu, neměl jsem doklady, neměl jsem peníze, všechno bylo zabouchlý, každej vám pomůže, každej vás nechá vyspat, každej vám dá najíst, každý vás pohostí, něco se vám stane u silnice, hned někdo přijde, pomůže a je to taková úžasná pohoda tam.

A je tam trošku právě ten opak, co ty lidi mají ty předsudky k tomu Rumunsku, protože na Rumuny dost špatně se v Čechách nahlíží a tahle věc vznikla podle mě hlavně tím, když se tam nejvíce jezdilo, teď se tam skoro moc nejezdí, k moři už skoro vůbec žádný Češi nejezděj, i když to pobřeží je nádherný jako všechny letoviska v celý Evropě, ty nejlepší, tak zrovna tak ty rumunský, ale v tý době, když tam ty lidi jezdili, tak tam byl ten Ceaușescův, byl komunistickej režim jako tady a všude všichni to bylo stejný, akorát tam byla ta diktatura větší, že jo, protože to je byl jeden z největších diktátorů komunistických a jak tam upevňoval tu diktaturu a přivedl tu zemi do bídy takřka až k hladomoru, v tý době tam ty Češi jezdili, a jezdili tam od těch šedesátejch let.

Až do toho roku 75 tam bylo krásně, protože oni měli hodně zboží proti nám, jo, to bylo takovej, to byla Jugoslávie a Rumunsko, to bylo takový trošku Západ, oblečení, všechno měli, protože ten Západ je podporoval, že jo, protože chtěli, aby se tam orientoval jako, podobně jako tito trošku k tomu Západu, ale taky na něj tlačili, že ho budou podporovat, ale že musí uvolnit ten teror proti těm lidem, což on neudělal, a oni tam nacpali hrozně peněz, všechny úvěry a pak tam dělal tu industrializaci Rumunska, že jo, když budeme samostatný, protože furt měli choutky vystoupit z RVHP, vystoupit z Varšavský smlouvy a k tomu potřeboval ten průmysl a osamostatnit, tak si na to napůjčili, ale nedodržoval ty lidský práva, který utlačoval furt víc a víc, tak prostě ten Západ je přestal podporovat a od roku 1975 tam nastal takřka hladomor, ale jak, když se otočí vypínačem.

74 ještě pěkně. A v tý době tam nastalo to, že ti Češi tam furt jezdili a teď začly žebrat děti při silnici, ale žebrali ne, že by byli ti Rumuni špatný, začali lidi /nesrozumitelné/ na parkovištích, chtěli zboží, ale ne, že by ty Rumuni kradli, ale tam to vzniklo, protože tam se nám stalo často na tom, že na silnici jste zastavili autem a najednou dav lidí a chtěli všechno koupit, co jste měli, a hlavně chtěli potraviny, všechno možný, ale ty lidi, nikdy se mi nestalo, procestoval jsem to Rumunsko celý, už tam není kout v Rumunsku, kde jsem nebyl, a všude mám ty zkušenosti, ty lidi nikdy nechtěli mi nic ukrást, nikdy mi nechtěli nic vzít a nebyli útočný, ale chtěli koupit.

Ale je pravda, že rumunština je nám odlišná jazyk, ty jim nerozuměli, ty lidi, často oni jsou černý, některý taky ne, ale teď přišli v montérkách z práce, teď tam ..., a oni na ně dost i ty Češi jako útočili, oni jim nechtěli dát a docházelo tam k incidentům, který byly nesmyslný, ale ty lidi chtěli kupovat a ty lidi byli hodně přátelští a většinou vždycky měli v ruce velkej balík peněz, protože platy brali a neměli to za co utrácet, takže oni chtěli kupovat, ale docházelo k incidentům nebo že napadali vlaky.

Já jsem tam vlakem taky jezdil, taky to tak nebylo, že by je napadali. Vlezli tam a chtěli kupovat, ale oni, bylo to trošku zkreslený. Každej, kdo přijel Čech z Rumunska, tak řekl - my jsme tam jeli autobusem do Bulharska nebo do Rumunska k pobřeží a tam nám napadali, tam nedalo se zastavit a nebyla to pravda, vždycky jsem tam zastavil, všude jsem se vyspal, ale bylo to způsobený tím, že si to zafixovali. Dneska, když má jet někdo do Rumunska, tak řekne - no, tam jsem byl před lety a teď mi každej říká - tam žebraly děti, chtěli kupovat kafe, ty chtěli ...

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak je to dnes, jak je to dnes?

Bohumír KRAMPERA, vášnivý milovník Rumunska
--------------------
No, dneska je to úplně jiný. Dneska je to normální jako všude ve světě, protože jakmile padnul Ceaușescu, oni Ceaușesca zastřelili, víme, že jo, všechno, to Rumunsku se rychle jako vzpamatovávalo, zrovna ten kamarád, co jezdí s námi, tak je emigrant, že jo, a žije v Norimberku a ten vždycky, když jsme jezdili, říká - hele, tady není vůbec, a je to tak, rozdíl mezi Norimberkem, Prahou, Berlínem, Londýnem anebo třeba, já nevím, Brašovem, Sibiu nebo Bukureští, to je tam, všechno tam je, je to stejný.

Ty města jsou, naopak ty historický města jako Brašov, Sighișoara a Sinaia, Oredea, Iasi, to jsou ty známý velký města, tak všechno je to hezky opravený. Ty města mají krásný opravený fasády jako u nás, že jo, vydlážděný asfalt zmizel, všechno hezký a má to atmosféru krásnou a už to takhle dávno neplatí a myslím si, že tenhle předsudek je škoda, že ty lidi mají, ale je pravda, že kdo se tam z mejch známejch podíval, tak všichni přijeli nadšený, všichni se tam rádi vracej a je to už prolomený.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vraťme se ještě do Rumunska, já jsem říkala, že bysme mohli navštívit i Draculův hrad, pane Krampero, vy tvrdíte, že jste žádné místo v Rumunsku nevynechal, co Draculův hrad, je tam?

Bohumír KRAMPERA, vášnivý milovník Rumunska
--------------------
Draculových hradů je tam několik, ale Draculův hrad je tam ten hlavní, na který se jezdí, ten se jmenuje Bran, ten je taky u Brašova, to je taky kousek směrem na Peleš a na tu Predeal, na tu soutěsku, ale je to malinko vedle, je to asi 25 kilometrů od města Brašov, hrad se jmenuje Bran a je to krásnej hrad na takovým vyvýšeným skále jako, skutečně romanticky, ani se není divu, když to psal ten anglickej spisovatel, tajemný hrad v Karpatech, takže to postavili, a protože to bylo i v jednom americkým filmu, použili, tenhle ten se tam natáčel, že to má skutečně krásnou atmosféru, krásný kouzlo a z toho jsou právě vidět tři pohoří, Bucegi, Fagaraš, jedno z největších rumunských a Piatra Craiului, Královský kameny jako pohoří, takže to má krásnou polohu.

Ten hrad je roztomilej, protože on má, on má malý místnosti, všechno je to roubený, krásný a hlavně na jeho rekonstrukci se podílel zase ten Karel Líman a ta královna si ho tak oblíbila, že většinu času vůbec nebyla na tý Peleši, ani nebyla v Bukurešti nikde, ale žila v tomhle tom Branu a ten je kouzelnej. Akorát je tam jedna věc, že ten hrad, tam ten Dracula, když se to vezme zpátky, to byl Vlad Tepeș, panovník, který žil v patnáctým století v Rumunsku, že jo, a to se pak tradovalo, říkali, že tam byly ty války s Turkama, že byl krutej, i když v tom středověku byli krutý všichni, to jako ..., ale mělo to to tajemno, že jo, ta Transylvánie, /nesrozumitelné/ do Transylvánie, tak to postavili a tam ten Vlad Tepeș, každý mu říká Dracula, údajně byl na tom Branu a tam žil a tam se všechno odehrávalo.

Ale ve skutečnosti to tak úplně nebylo, protože to je Transylvánie, část Rumunska, a ta je pod ten karpatskej oblouk a za karpatským obloukem dolů je Valašsko, to bylo Valašský knížectví a v tý době bylo Valašsko a to Sedmihradsko ta Transylvánie, Sedmihradsko nebo Transylvánie, takže on tam nemohl, protože on byl valašský kníže, takže nepůsobil jako v tomhle tom Branu, ale za horama, za tím pohořím Fagaraš z druhý strany na vysoký skále je hrad, který se jmenuje Poenari, krásnej středověkej hrad pěknej, kamennej, zřícenina, ale on je vysoko a není k němu cesta, tam se musí jít pěšky ve skále, ale je tam celkem 1462 schodů, ty se musej jít nahoru pěšky a kdo jiný, že jo, třeba na srdce nebo zdravý, /nesrozumitelné/ chodit po horách, tak tam nejde, že jo, tak tam choděj většinou ti mladší nebo někdo takhle, většina jich zůstává dolů, ale turisticky to není tak přitažlivý, není to ono, tak, kdo by tam lezl, tak se nechalo už tohle.

Tam se všichni turisti přivedou na ten Bran a se tohle vypráví, jak je to pravý, že jo, ale tam už máte, ten Bran je krásný městečko, tam jsou všude penziony, hotely, no, krásný, má to taky kouzlo, jsou tam takový ty salaše, je to hrozně pěkný a je to kousek od Brašova, kde je mezinárodní letiště, tak to berou sem, a pak eventuálně se dělá výlet na druhou stranu, 140 kilometrů nebo 100 kilometrů na tenhle Poenari. Takže tam ten Vlad Tepes, jsou dva hrady, říkáme tomu pravej hrad a nepravej hrad, jo.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak takhle to je s Draculovým hradem v Rumunsku. To jsme slyšeli od Bohumíra Krampery, vášnivého milovníka Rumunska, milovníka rumunských hor. Děkujeme.

Bohumír KRAMPERA, vášnivý milovník Rumunska
--------------------
Taky děkuju.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Jestli budete poslouchat zítřejší Jak to vidí, tak s dalším vášnivým ovšem cyklistou Martinem Rouferem se vydáme na kole do Helsinek, na Madeiru i do Rakouska. Dobrý poslech přeje Daniela Brůhová.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.