Pozor na geneticky modifikované potraviny. V těle působí jako antibiotika, varuje profesorka Strunecká

03584591.jpeg

Neorientujete se v tucích, neznáte účinky glutamátu a geneticky modifikovaných potravin?

Hostem Martiny Kociánové byla i tentokrát Anna Strunecká, profesorka v oboru fyziologie. Je držitelkou ceny České neuropsychofarmakologické společnosti i Ceny Aloise Alzheimera. Je autorkou knih Doba jedová a Jak přežít dobu jedovou. Za své specifické názory je také držitelkou anticeny Českého klubu skeptiků Sisyfos.

Martina: My jsme si posledně povídaly o tom, jak se odborné názory na to, které tuky jsou našemu tělu prospěšné, v průběhu času zásadně proměňují. Pojďme se podívat na další. Někteří odborníci v poslední době velmi chválí řepkový olej. Jak se na něj díváte vy?

Anna Strunecká: S řepkovým olejem mám zkušenosti už z mládí. V sedmdesátých, osmdesátých letech bylo embargo na dovoz sóji z Ameriky a průmysl výroby čokolády a oplatek potřeboval nutně lecitin. A tak naši technologové vypracovali technologii výroby lecitinu z řepky. A protože lecitin je z pohledu fosfolipidů nesmírně zdravý pro mozek (dneska si lidé kupují lecitin jako prevenci Alzheimerovy nemoci), tak jsme všude propagovali lecitin z řepky.

Dokonce jsme tím krmili i vrcholové sportovce. Jenomže ono se záhy ukázalo, že tehdy u nás pěstovaná řepka obsahovala kyselinu erukovou, a kyselina eruková vyvolávala infarkty. Takže já od té doby řepkový olej nekupuju, protože mám takový ten imprinting z mládí, že tam je kyselina eruková.

Šlechtitelé sice vyšlechtili nové odrůdy řepky, které se u nás pěstují, o kterých tvrdí, že tam kyselina eruková není. Ale já jsem v loňském roce viděla analýzu z Ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi a ti tam tu kyselinu erukovou v některých druzích řepky našli.

Martina: Je kyselina eruková pro náš kardiovaskulární systém velkým nebezpečím?

Anna Strunecká: Je. Někteří výživoví poradci ale doporučují řepkový olej proto, že tam je poměrně příznivý poměr omega-3 nenasycených mastných kyselin, které jsou dneska taky v módě.

Laik tomu nerozumí, ale ty omega-3, které jsou v řepkovém oleji, si naše tělo stejně musí přebudovat. A je otázka, jak dalece to dokáže. Takže já bych v tomto význam řepkového oleje nepřeceňovala.

Martina: Já jsem se teď dovolala kardioložce Marii Skálové, která se zabývá prevencí civilizačních chorob a je spoluzakladatelkou Pro Fit Institutu, abych se zeptala, jakou úlohu podle ní v našem jídelníčku mají rostlinné a živočišné tuky. Přeji dobrý večer.

Marie Skálová: Dobrý večer. Já bych řekla, že rostlinné tuky by rozhodně měly být součástí našeho jídelníčku. Ale nemůžeme striktně říci, že všechny rostlinné tuky jsou to nejlepší, co může být a úplně zavrhovat takzvané živočišné. Je nutno si uvědomit, k jakému účelu je chceme použít a v jaké zdravotní kondici jsme.

Martina: Mnozí lidé si myslí, že nám je řepkový olej doporučován tak intenzivně proto, že jsme řepkou osadili prakticky celou zem. Je skutečně řepkový olej takové blaho pro naše tělo, anebo je to agro lobby?

Marie Skálová: Na objektivní obranu řepkového oleje je nutno říci, že obsahuje i vyšší obsah omega-3 nenasycených mastných kyselin než třeba olivový olej. Má i relativně dobrou odolnost vůči teplotám, takže ve špajzu bych měla olivový i řepkový olej. Nejsem ekonom, ale doporučování řepkového oleje bych nespojovala s množstvím žlutých osázených ploch, které zaplavují naši republiku.

Martina: S množstvím osázených ploch v Indonésii a s velkou ekologickou katastrofou je v poslední době spojován především palmový olej a to, co můžeme vidět, je jakési tažení proti palmovému oleji jednak z hlediska ekologického, ale také z hlediska zdravotního. Jak to vidíte vy jako kardioložka?

Palma olejná

Marie Skálová: Palmový olej, ačkoliv je rostlinného původu, tak má spíše vlastnosti živočišného zdroje. To znamená, že polovina mastných kyselin, které určují kvalitu oleje, jsou nasycené. Což je na rozdíl od ostatních rostlinných olejů mnohem větší četnost, než bychom očekávali. A z těch velmi příznivých omega-3 nenasycených mastných kyselin palmový olej téměř žádné neobsahuje. Ačkoliv je to rostlina, tak to je typický příklad, kdy to není úplně to nejlepší.

Martina: Ale dá se mu v dnešních podmínkách vyhnout?

Marie Skálová: Je to velmi složité. Když projdete jenom regály se sušenkami, s čokoládami, tak ten rostlinný olej z palmy olejné je téměř všude. Výrobci by od předloňského roku ze zákona měli povinně udávat, o jaký rostlinný olej se jedná.

To znamená, nestačí uvést jenom rostlinný olej, ale mělo by být uvedeno i přímo konkrétně. Nicméně kdo jenom trochu čte etikety, tak jistě našel i mnoho výrobků, které udávají pouze jenom rostlinný olej.

V tu chvíli může být spotřebitel klamán, protože naše podvědomí pracuje tak, že všechny rostlinné oleje jsou to nejlepší, co může být. Ale pokud je tam schovaná právě ta palma, tak mu může třeba tuk z kačeny anebo z kachny prospět více, protože tam to složení je příznivější.

Martina: Paní doktorko, děkuji vám za informace.

Marie Skálová: Na shledanou.

V žádném případě nepoužívejte margaríny, jinak všeho s mírou

Martina: Paní profesorko, já si umím představit, že v tuto chvíli mě posluchači nesnáší, protože si říkají, paní profesorka Strunecká řekla určité informace, já jsem si říkal ano, to zní logicky, tím se budu řídit, a vzápětí na to mi kardioložka Skálová řekne jiné informace a mně to také zní logicky. Čím se mám řídit? Jak tedy vnímáte tento rozpor?

Anna Strunecká: Já bych řekla, že situace v olejích a tucích odráží to, jak si člověk sám se sebou neví rady. Jak hledáme odpovědi ve vědě a ta nám přináší rozporuplné odpovědi. Každý si vybere podle svého oboru a zaměření. Těch publikací jsou stovky a tisíce.

Anna Strunecká je spoluautorkou knižního bestselleru, který bez okolků upozorňuje na škodlivé látky používané v potravinách, nápojích, lécích nebo kosmetice

Takže nakonec vždycky zvítězí komerční zájmy. Palmový olej se používá všude možně a výrobci ho budou používat dál. A já bych řekla posluchačům, aby neměli hrůzu z toho, že když snědí výrobek s palmovým olejem, že to poškodí jejich zdraví. Já bych řekla, že všeho s mírou.

Důležité je nepřepalovat oleje a na smažení používat radši sádlo. Palmový olej má v sobě taky spoustu dobrého, a to, že má 50 % nasycených mastných kyselin, mně vůbec nevadí. To, že mají sádlo a máslo cholesterol, to nám taky nevadí, protože my ten cholesterol potřebujeme pro výstavbu membrán. To není jednoznačný nepřítel. Potřebujeme ho pro stavbu všech buněk, pro tvorbu hormonů a tak dále.


Posluchačům doporučuji nepoutat se na jeden tuk, střídat to.

Když mám panenský olivový olej za studena lisovaný, nebudu na něm smažit, protože bych si ty všechny přednosti zlikvidovala.

Čili ten používat za studena, řepkový nebo palmový používat na smažení, na přípravu teplých jídel. Sádlo a máslo klidně můžu taky používat, nakonec máslo je nejchutnější. V žádném případě nepoužívat margaríny, to jsou, myslím, taková jednoduchá pravidla.

Dneska je moderní lněný olej, protože obsahuje hodně omega-3 mastných kyselin. Lidi si myslí, že funguje i proti rakovině, že to je prevence řady chorob. Je taková móda dvě lžíce lněného oleje do kostky tvarohu a to denně sníst.

Já jsem četla studii z výzkumného ústavu živočišné výroby z Uhříněvsi a oni kupodivu zjistili, že zdravější lněný olej je z těch odrůd, které jsou pro textilní průmysl. Ne z těch pro olejový průmysl.

Martina: Ten technický je zdravější?

Anna Strunecká: Ano. Takže, prosím vás, všeho s mírou. Tak nějak se zdravým rozumem.

Čtěte také

Martina: Paní profesorko, my všichni občas máme tendenci idealizovat si minulost a někdy po ní toužíme právě v souvislosti se stravou. Je v tomto případě možné to naše kupředu do minulosti? Je možné se navrátit k základnímu způsobu stravování? Co vám v tom minulém stravování přijde nejvíc inspirativní?

Anna Strunecká: Návrat možný není, protože za posledních 50 let jsme udělali takový skok dopředu, že už se pěstují úplně jiné odrůdy zemědělských plodin, chováme jiné druhy zvířat, máme libová prasata, máme jiný způsob chovu drůbeže, a podobně. Takže zpátky se vrátit nemůžeme.

Může to vypadat nemoderně, ale já radím vrátit se ke sporáku a vařit ze základních surovin. Nekupovat hotové potraviny v sáčku, konzervované, ochucené.

Zelenina

Glutamát E620 je povolená přídatná látka do potravin, i když škodí našemu mozku

Martina: Vy jste také říkala, že musíme poslouchat, o co si naše tělo říká. Já jsem ale četla, že mezi nejvýraznějšími chutěmi, které máme, je takzvaná umami. To je umělá chuť všech fast foodů a podobně. Prý jsme na tom mnozí opravdu závislí.

Anna Strunecká: Ano, chuť umami vyvolává přídavek glutamátu. Minule jsem se zmiňovala, že glutamát s aspartamem vyvolávají excitotoxicitu. Glutamát se přidává do všech hotových výrobků, kde chcete mít výraznou chuť.

Glutamát je ve všech uzeninách. Když mluvíme o omezení spotřeby masa, tak omezme především zpracované uzeniny, uzené a grilované maso. Jinak červené maso nám zas tak neškodí. Dokonce nám poskytuje řadu užitečných věcí. Ale hotové výrobky, paštiky, to všechno obsahuje glutamát.

Nechci tady dělat nějakou negativní reklamu čínským a vietnamským restauracím, kde je to součástí jejich kuchyně, ale dá se říct, že ve všech restauracích, když chtějí, aby jídlo mělo výraznou chuť, přidávají glutamát. Nicméně glutamát E620 je povolená přídatná látka do potravin.

Martina: Takže bychom se s ním měli smířit.

Anna Strunecká: Vědět to a vyhýbat se tomu.

Pozor na informaci, že výrobek je bez glutamátu, je to většinou klam

Martina: V poslední době můžeme objevit, že na hotových jídlech nebo nejrůznějších kořenících přípravcích je napsánu, že to je bez přidaného glutamátu a že tam je kvasnicový extrakt. Je to výhra?

Anna Strunecká: To je krásný příklad, jak se výrobcům podařilo obelstít spotřebitele. Protože to, že glutamát škodí, že je to neurotoxický, že by neměl být ve stravě dětí, to se objevilo už někdy v osmdesátých letech minulého století. Tehdy se myšlenka, že glutamát je nezdravý, velmi rychle rozšířila a lidi přestali výrobky s glutamátem kupovat.

Glutamát, to je aminokyselina, která je stavební složkou našeho těla. Je stavební složkou všech potravin, rostlinných i živočišných, takže někdo řekne, vždyť je to přírodní látka. Ale tu chuť vyvolává a na ty receptory působí pouze tehdy, když je izolovaná. Čili když je rozštěpená.

Takže výrobci vyráběli jenom kyselinu glutamovou. A když naprosto drasticky chemickým procesem rozštěpí kvasničný extrakt, bílkovinný extrakt nebo šrot ze sóji, který zbyde po vylisování oleje, tak on se tam ten glutamát uvolní. Oni napíšou, že výrobek je bez glutamátu, ale obsahuje bílkovinný extrakt, kvasničný extrakt a vy si myslíte, že je to dvojnásob zdravé. Působí to na vás, že to nemá ani glutamát, ještě to má proteiny a třeba ještě droždí.

00616495.jpeg

Martina: Už toho bylo o glutamátu, jak jste sama řekla, řečeno dost, ale přesto nám připomeňte, co takové to nadužívání glutamátu nebo respektive pravidelné dlouholeté používání glutamátu způsobuje?

Anna Strunecká: Když vám řeknu, co všechno to způsobuje, tak se vám to bude zdát neuvěřitelné. Právě proto, že způsobuje podráždění těch receptorů, kterých máme v těle stovky. Může to začít ve střevě, bolesti břicha, nadýmaní, poruchy vylučování, průjem nebo zácpy neznámého původu.

Bolí vás břicho a nevíte proč. Lékaři vám nic nemůžou najít. Můžete mít problémy se srdcem, všelijaké nadměrné dráždění.

Říkáme, že excitotoxicita v mozku je základní klíčový patologický mechanismus pro většinu psychiatrických nemocí, včetně deprese, Alzheimerovy nemoci, schizofrenie a různých poruch paměti. Glutamát dráždí nervové buňky až je udráždí k smrti, takže ony ubývají. Pak probíhá to, čemu říkáme neurodegenerace.

Martina: To všechno může způsobit opravdu jenom užívání chuti umami a užívání glutamátu?

Anna Strunecká: Ano. S profesorem Blaylockem jsme udělali velmi propracovanou teorii, proč glutamát může škodit autistům. Nastudovali jsme světovou literaturu o tom, jak se mění obsah volné kyseliny glutamové v našich tělesných tekutinách, v mozku, v krvi, v játrech a všude.

Je to neuvěřitelné, ale jedno jídlo vám dokáže zvýšit hladinu glutamátu v krvi až 40 krát. Dostává se i do mozku. Takže já v něm vidím jedno z největších civilizačních nebezpečí.

Čtěte také

Už se přišlo na to, že geneticky upravované potraviny jsou zdraví škodlivé

Martina: Musím se zeptat na geneticky modifikované potraviny. Jeden tábor říká: geneticky modifikované potraviny mají samé výhody. Plodiny jsou odolné vůči škůdcům, jsou schopné růst i v těch nejtěžších životních podmínkách, díky tomu klesá cena potravin, hladem trpí méně lidí. A na druhé straně je stejně početný tábor těch, kteří říkají, že to má samozřejmě háček. Jen namátkou, u rostlin, které po úpravě dobře snášejí pesticidy, se mohou jejich zbytky objevit v rostlinách. Protože geneticky modifikované potraviny používáme a vyprodukováváme teprve poměrně krátkou dobu, tak nevím, co se může stát za 10, 20, 50 let. Co si o tom myslíte vy?

Anna Strunecká: Já jako bioložka jsem zpočátku měla ten názor, který jste definovala na začátku. Člověk šlechtil odpradávna, dneska nemáme žádné původní rostliny, které byly kdysi dávno. Chováme libová prasata, která má každý rád. Dnešní pšenice je daleko plodnější a nepoléhá, bohužel má zase víc lepku. Ale člověk prostě šlechtí všechno.

03584594.jpeg

Čili genetická modifikace se mi zdála jako výdobytek a pokrok vědy, která si s tím umí poradit rychle a já jsem to ve stejném smyslu napsala i v té své první knížce Doba jedová. Byla jsem přesvědčená, že to může přinést lidem mnoho a mnoho výhod.

Ale. V upravovaných surovinách jsou zabudované insekticidy, zejména Roundup. Jeho součástí je glyfosát, který je pak v rostlinách a který je chrání před škůdci. Myslelo se, že člověku nebude škodit, protože glyfosát brzdí takzvanou šikimátovou metabolickou dráhu a tu člověk ve svém těle nemá. Čili teoreticky by glyfosát neměl být pro člověka jedovatý, ani kdyby ho snědl. Oni to měli vědci všechno promyšlené, to nebyl nějaký hazard.


Geneticky modifikované plodiny se rozšířily ve Spojených státech amerických, takže celá Amerika nám dneska představuje obrovský testovací populační soubor, co to s lidmi udělá.

Jenomže se mezitím zjistilo, že člověk má ve svých střevech obrovskou populaci bakterií, takzvaný mikrobiom. Tvrdí se, že máme ve střevech až 100x víc buněk bakterií než je buněk našeho těla. Čili že ten svět bakterií asi stokrát převyšuje naše buňky a tento mikrobiom člověk potřebuje k tomu, aby byl zdravý.

Díky němu tělo vyrábí vitamíny a různé aminokyseliny. Bakterie ovlivňují kdeco a dokonce prý ovlivňují i náš mozek, jací jsme. I jestli jsme hubení, nebo jestli jsme tlustí. Tyto geneticky modifikované organismy ničí ty bakterie, které mají tu šikimátovou dráhu, takže člověk, který sní geneticky modifikovaný organismy, tak jako by dostal kůru antibiotik. Má v těch střevech zničené bakterie. To je jedna věc.

A druhá věc je ta, že rostliny, které jsou takto vypěstované, tak mají prudce snížený obsah manganu, takže my v té rostlinné stravě máme nedostatek tohoto prvku. Už jsem viděla rozsáhlou publikaci amerických autorů, kteří ukazují celou širokou síť, co všechno v člověku může ovlivnit a způsobit nedostatek manganu. Zase se jedná o nemoci všeho druhu.

Martina: Jaké třeba?

Anna Strunecká: Třeba Alzheimerova nemoc, Parkinsonova nemoc, autismus, srdečně-cévní nemoci, rakovina, zánětlivé procesy. Když jsem od autorit v dané oblasti četla publikaci, která byla v impaktovaném (poznámka: prestižním) časopise, tak mně z toho začalo být úzko. Uvědomila jsem si tu velikou chybu, že jsem lidem říkala, že geneticky modifikované organismy nám nemůžou uškodit. Takže já sama osobně se budu snažit, aby se do naší domácnosti nedostaly. Doufám, že to bude tedy označeno.

Pokud bude zrušena povinnost označovat GMO potraviny, zavání mi to genocidou

Martina: Ale pokud Evropská unie při vyjednávání obchodní smlouvy, ta zkratka je TTIP, (transatlantické obchodní a investiční spolupráce mezi Evropskou unií a Spojenými státy), ustoupí od dosud přísného označování GMO potravin, tak vy se ani nedozvíte, že k vám tato potravina putuje. Protože ve Spojených státech amerických tato povinnost není. A například ekonomka docentka Švihlíková říká: riziko je opravdu značné, až 70 % amerických potravin obsahuje GMO. Liší se i povolené množství pesticidů. Ve Spojených státech je vyšší, je to logicky velký agrobyznys, kdo tlačí právě uvolněnou americkou legislativu. A na konci října Evropský parlament zamítl návrh, aby členské státy mohly samy na svém území zakázat prodej geneticky modifikovaných potravin. Teď už se zdá, že pokud bude opravdu obchodní smlouva TTIP schválena, tak nebudeme mít šanci dozvědět se, co jíme. Co si o tom myslíte vy, poté, co jste mi tady řekla vaše nové objevy a váš nový postoj?

Anna Strunecká: Já si myslím, že to je hrůza. V Americe je to celkem jednoznačné, protože tam už je kukuřice, sója a většina hlavních potravinářských plodin geneticky modifikovaná a zvířata tím taky krmí. Čili cokoliv pochází z Ameriky, víme, že jsou tam geneticky modifikované organismy.

Stop GMO

To, že tedy máme uzavřít tuto smlouvu, kdy Evropská unie nebude trvat na označování, ve mně vyvolává hrůzu a jakkoliv nejsem zastánkyně nějakých konspiračních teorií, tak pro mě už to zavání až genocidou.

Martina: Paní profesorko, moc vám děkuji za návštěvu ve studiu. Děkuji za vaše informace.

Anna Strunecká: Já děkuji za pozvání a doufám, že si posluchači z toho mého povídání vyberou to, co jim bude ku prospěchu.

Chcete vědět víc o geneticky modifikovaných potravinách? Poslechněte si náš bonus, co ve vysílání nebylo.

Záznamy pořadu najdete v Archivu pořadů