Poušť uprostřed Pangey

V období permu naší planetě dominoval jediný superkontinent Pangea. Identické fosilie, které byly nalezeny na moderních kontinentech, vypovídají o tom, že rostlinné a živočišné druhy byly široce rozšířeny po celém jeho povrchu. Nový nález však naznačuje, že uprostřed supekontinentu se nacházela poušť s faunou izolovanou od okolního světa. Bunostegus byl plaz o velikosti krávy, jehož fosilie pochází ze severního Nigeru. Bunostegus patří mezi takzvané pareiasaury, kteří byli hojní ve středním až svrchním permu před 266 až 252 miliony lety.

Stejně jako většina ostatních pareiasaurů měl Bunostegus na lebce jakési kostěné knoflíky potažené kůží (podobné mají například žirafy), ty jeho jsou však ze všech známých druhů největší. Bunostegus vypadá jako vývojově pokročilý pareiasaurus, ale má i mnoho primitivních rysů. Vypovídá to o tom, že jeho vývojová linie byla po miliony let izolována od ostatních. Nejpravděpodobnější podle vědců je, že příčinou izolace se stala centrální extrémně suchá poušť. Obrovské plazy, kteří jí byli přizpůsobeni, udržovala uvnitř a její extrémní podmínky bránily tomu, aby do ní pronikali živočichové z jiných oblastí. Vznikl tak „ztracený svět“, v němž až do pozdního permu přežívala reliktní fauna.

Logo|foto:Český rozhlas

Zdroj: Society of Vertebrate Paleontology