Potřebuji se někde vyblbnout, říká psychiatr, kněz a ochotník Max Kašparů
„Některý z asijských jazyků používá pro krizi dva znaky. Nebezpečí a šance. Je na nás, abychom tu šanci využili,“ říká psychiatr Maxmilián Kašparů. V době koronaviru poskytoval telefonickou službu první pomoci. „V první řadě volali lidé, kteří měli strach. Ten je často horší než jakákoli nemoc. Člověk se v životě z 80 % bojí naprosto bezdůvodně. Je ale třeba rozlišovat mezi respektem a strachem.“ Co je podle psychiatra, pedagoga a kněze v jednom největší bolestí dnešní doby?
Za největší bolest dnešní doby považuje Max Kašparů povrchnost. „Jsme povrchní v názorech. Moc nehledáme pravdu. Spíš někoho, kdo souhlasí s tou naší,“ říká v Blízkých setkáních držitel nejvyššího počtu vysokoškolských titulů.
Čím kompenzuje práci? Ochotnickým divadlem. „Potřebuju se někde vyblbnout. Patřím do spolku v Žirovnici, kde jsem se narodil a působím jako kněz. Divadlo hrají i mé dcery a vnuk. I moji rodiče se poznali v zákulisí a prozradili mi, že jsem tam byl i počat.“
Esperanto se učí rychleji
Max Kašparů je esperantista. „Esperanto se člověk naučí šestkrát rychleji než národní jazyky. Už po čtyřech měsících jsem si psal s lékařem z Chile, řádovou sestrou z Afriky a psychiatrem z Kanady. Navíc je to dobrá prevence proti Alzheimeru.“
Jak složité bude vrátit se po koronaviru do normálu? Je podle něj česká společnost rozdělená? Jak se dívá na situaci v Americe?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
