Potřebuji se někde vyblbnout, říká psychiatr, kněz a ochotník Max Kašparů

4. červen 2020

Blízká setkání

„Některý z asijských jazyků používá pro krizi dva znaky. Nebezpečí a šance. Je na nás, abychom tu šanci využili,“ říká psychiatr Maxmilián Kašparů. V době koronaviru poskytoval telefonickou službu první pomoci. „V první řadě volali lidé, kteří měli strach. Ten je často horší než jakákoli nemoc. Člověk se v životě z 80 % bojí naprosto bezdůvodně. Je ale třeba rozlišovat mezi respektem a strachem.“ Co je podle psychiatra, pedagoga a kněze v jednom největší bolestí dnešní doby?

Za největší bolest dnešní doby považuje Max Kašparů povrchnost. „Jsme povrchní v názorech. Moc nehledáme pravdu. Spíš někoho, kdo souhlasí s tou naší,“ říká v Blízkých setkáních držitel nejvyššího počtu vysokoškolských titulů.

Čím kompenzuje práci? Ochotnickým divadlem. „Potřebuju se někde vyblbnout. Patřím do spolku v Žirovnici, kde jsem se narodil a působím jako kněz. Divadlo hrají i mé dcery a vnuk. I moji rodiče se poznali v zákulisí a prozradili mi, že jsem tam byl i počat.“

Esperanto se učí rychleji

Max Kašparů je esperantista. „Esperanto se člověk naučí šestkrát rychleji než národní jazyky. Už po čtyřech měsících jsem si psal s lékařem z Chile, řádovou sestrou z Afriky a psychiatrem z Kanady. Navíc je to dobrá prevence proti Alzheimeru.“

Jak složité bude vrátit se po koronaviru do normálu? Je podle něj česká společnost rozdělená? Jak se dívá na situaci v Americe?

autoři: Tereza Kostková , zk