Poslední čtvrtinu života chodíme se smrtí v závěsu. Jak na krizi středního věku?

21. duben 2023

Dva na Dvojce

Samostatné děti, kariéra, dlouhotrvající vztah, ke spokojenosti ale daleko. Krize středního věku přichází ve chvíli, kdy to nejméně čekáme. „Zpravidla se objeví, když nám do života vstoupí nemoc nebo rovnou smrt. Vědomí naší konečnosti zesílí a my začneme stříhat metr,“ vysvětluje psycholog Jeroným Klimeš. Jak se krizi středního věku bránit? A proč ji mnohem hůře prožívají muži?

Spoustě lidem vstoupila do života smrt například během covidu. „Najednou si uvědomili, že svět je sice stejný jako včera, ale že smrt si pro ně může každou chvíli přijít. Od určitého věku zkrátka lidé žijí s vědomím, že už stříhají metr,“ vysvětluje psycholog Jeroným Klimeš.

S vlastní smrtelností se přitom mnohem hůře vypořádávají muži. „Muži jsou totiž obecně mnohem více nastaveni na budování velké kariéry, proto se poté s pozvolným sestupem smiřují hůře. Naopak ženám kompenzuje prázdnotu a pocit beznaděje péče o děti a vnoučata.“

Riziko sebevraždy

Největší propad životní spokojenosti přitom přichází mezi 45. a 50. rokem. „Je to přesně v tom věku, kdy je člověk objektivně kariérně nejúspěšnější. Dokazuje to i křivka sebevražednosti, kdy druhý nejvyšší vrchol je právě během středního věku.“

Výborným způsobem, jak se s životní nespokojeností vyrovnat, je podle Jeronýma Klimeše snaha stát se potřebným pro druhé. „V okamžiku, kdy dosáhneme své životní pozice, začít myslet na druhé. Řada úspěšných lidí v krizi středního věku začne předávat své know-how mladé generaci. Už se netěší ze svého úspěchu, ale z toho, že své řemeslo předávají mladým.“

Černá nálada

Od krize středního věku, která v určitém okamžiku postihne každého, je nutné odlišit takzvanou dystymii, tedy poruchu, která se projevuje chronicky špatnou nikdy nekončící náladou. „Člověk je trvale zpruzelý, otrávený, cíleně kazí náladu všem okolo a přenáší to na druhé. Jde o chronickou mírnou depresi. Řešením je programové prohlášení postiženého, že nebude do své smůly zatahovat druhé. Vyžaduje to ale velkou osobnostní vyspělost.“

autoři: Jiří Holoubek , Šárka Volemanová , opa