Pomoc máme v sobě zakódovanou, říká psychiatr Radkin Honzák
Psychiatr Radkin Honzák si starší věk užívá. Líbí se mu Werichova věta: Blbé není stáří, ale kecy těch druhých. Jak se dívá na soužití generací a na ochotu pomáhat?
„Mě už pouští dlouho sednout. Marně jsem před dvaceti lety říkal, že jen tak zbídačele vypadám, ale cítím se dobře. Myslím, že když jsou lidé zvědaví, tak je to drží víc při životě. Já musím být dlouho živ, protože jsem strašně zvědavý na spoustu věcí. My jsme přišli ze školy a šli ven. Dospělí nám do toho nemluvili. Dnes jde dítě z jednoho kroužku do druhého, kde je pořád usměrňují a nenaučí se spolu společensky jednat. Je mi jich líto.“
Heslem týdne na Dvojce je Musíme si pomáhat. Jak se mu líbí? „Musíme akorát umřít a platit daně. Ale myslím, že pomoc máme v sobě zakódovanou. Připomenu pokus s dětmi, kdy kostka s očima kolečku pomáhá, a jiná mu to kazí. Děti už v deseti měsících si hrají s tím pomáhajícím, a na druhé ani nekouknou,“ říká Radkin Honzák. „V metru mě zastavila skupinka dětí kolem jedenácti, a ptala se mě, jestli vím, kdy a jak vznikl penicilín. Já jsem uspěl, pán za mnou propadl. Takový úkol je příjemná a nenásilná forma, jak dostat dohromady vzdálené generace.“
Proč považuje „dědečkování“ za nejlepší životní roli? Měl by muž pustit ženu sednout? Je reálné společné bydlení několika generací? Více uslyšíte ze záznamu.
Související
-
Chcete být duševně zdraví? Sem tam si dejte sklenku, radí psychiatr Jiří Raboch
Podle Woodyho Allena má prý v Americe každý svého cvokaře. Češi se tomu pomalu blíží, ale dá se proti tomu hodně dělat. Zdravý životní styl je samozřejmostí.
-
Neopravujeme, vyhazujeme a pořizujeme nové. A to platí i o vztazích, říká psychiatr Max Kašparů
Ve třetím díle miniseriálu s psychiatrem a teologem, profesorem Jaroslavem Maxmiliánem Kašparů jsme mluvili o hlubokých zákoutích našich duší.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.