Politoložka Dvořáková: Kraje k nám mají blízko. Větší důvěru by si ale získaly účelnějším hospodařením

„Současná předvolební kampaň se od předchozích nijak neliší. Pořád jde o snahu opozice využít krajské volby jako hlasování o vládě a získat protestní hlasy. Běžné je také to, že se do krajských voleb dostávají témata, která s nimi příliš nesouvisejí, protože kraje nemají takovou pravomoc,“ přibližuje v pořadu Jak to vidí... politoložka a ředitelka Masarykova ústavu vyšších studií ČVUT Vladimíra Dvořáková.

Čtěte také

Politolog Kopeček: Celostátní témata se do krajských voleb propisují výrazně. Pravomoc krajů přitom není velká

Typické pro krajské volby je i to, že lidé volí více stranicky než v obecních volbách, kde je důležité, jestli se dotyčný či dotyčná stará dobře o obec bez ohledu na to, za jakou politickou stranu kandiduje.

„U krajských voleb je to mnohem více politizováno. Hodně lidí volí podle svých preferencí, a proto to má dopad nejenom na celou politickou scénu, ale i dovnitř stran, kdy se může vnitřní opozice vymezit vůči vedení.“

Blíž k lidem

Přestože kraje existují už dvacet let, lidé stále podle Dvořákové příliš nevědí, co po nich můžou chtít. I tak je nám ale krajská politika bližší než celostátní politika. „Přece jenom když kraj říká, že toto opraví nebo toto postaví, je to pro nás srozumitelnější než diskuse v Poslanecké sněmovně. Největší důvěře se ale přesto těší obce, kde to všichni poměrně jasně vidí.“

Čtěte také

Lékař Zima: Reforma zdravotnictví v roce, kdy jsou krajské volby? Politici nejsou šílenci. Byli by vygumováni z politické mapy

Kraje nicméně spravují infrastrukturu, zřizují školy i poskytují zdravotní péči. Podle Dvořákové je však nutné si uvědomit, že jde o přenesenou působnost. „V některých momentech plní funkci státní správy a podléhají v tomto směru ministerstvům. Neznamená to ale, že by třeba ve školství a zdravotnictví nemohly kraje nic dělat. Jen jsou vázány tím, jaké dostanou prostředky. Jejich pravomoci jsou tedy omezené, přesto je dobré, když se tyto věci řeší na úrovni krajů, které mohou třeba při zřizování škol přemýšlet o struktuře obyvatelstva nebo o tom, jakými směry rozvoje by chtěly jít.“

Z podstaty věci k nám tedy kraje mohou jít blíž, mohou reagovat na konkrétní problémy. Z druhé strany záleží ale i na lidech, aby tlačili na zastupitelstva krajů a vnášeli momenty, které považují za důležité. „Kraje totiž mají i legislativní právo. Mohou navrhovat zákony, což je velmi významná pravomoc, která by mohla být využívána více,“ domnívá se politoložka.

Prostor pro korupci a skandály

Oproti prázdné státní kase jsou kraje a obce také relativně bohaté. „Vypadá to skutečně podivně, když v době nejistoty, kdy je peněz málo, leží na krajích nevyužité finanční prostředky. Roli asi hraje určitá nejistota jít do větších investic nebo mít větší vizi. Kraje by mohly peníze využívat účelněji a my bychom zase mohli mít pocit, že pro nás kraje opravdu něco dělají.“

V otázce financování krajů je podle Dvořákové také velmi problematické to, že nepodléhají kontrole Národního kontrolního úřadu. „Zatím se to navzdory všem snahám prosadit nepodařilo, což vede k velké neefektivitě, protože to vytváří prostor pro korupci a různé skandály. V momentě, kdy začnete mít pocit, že jsou věci pod vlivem korupce, důvěra v politiku zákonitě klesá...,“ dodává Vladimíra Dvořáková.